Kdo jsem?

16. Kapitola - Schovávané nebezpečí

Charlotta si dělala starosti s tím, co Bella slyšela a viděla po škole. Bála se, že by za tím mohl být on, nemohla dopustit, aby se jí něco stalo, zvláště ne po té nehodě s Johnatanem. „Bello, to kousnutí na ruce máš pořád," řekla Lydie a Charlotta se šla hned podívat, co se děje. Ani jedna z nich nemohla uvěřit, co se děje. Bella na sobě měla vlkodlačí kousnutí. „Ale ne," pronesla Charlotta, chytila se přes pusu a musela si sednout. „Co teď se mnou bude," začala panikařit Bella. Lydie ji šla hned uklidnit: „Bello v klidu to bude dobrý," Bella hned zuřivě zareagovala až jako kdyby to nebyla ona, jako kdyby se měnila v monstrum: „Dobrý? Bude to dobrý, jak to má být dobrý, když ani nedokážu ovládnout upíří stránku natož vlkodlačí. Řekni mi, co na tomhle může být dobrý," chytila Lydie pod krkem a začala ji zvedat a dusit, její oči se měnili hlas jí čím dál tím víc hrubnul a sílu měla stokrát větší. Charlotta hned zasáhla: „Bello hned se musíš uklidnit, Bello uklidni se a polož Lydii na zem" přikázala Charlotta Belle. „Na zem, mám ji dát na zem, tak chytej," Bella Lydii hodila po Charlottě. Charlotta jí pomocí magie zastavila a dala na pohovku a pak se šla vypořádat s Bellou. Kouzly ji přemístila do sklepa, o kterém Bella ani nevěděla. Mříže, které ji nepustili, byli obehnány jasanem. Charlotta se zamotala hlava a spadla na zem. Lydie ji ale stihla chytit než dopadla na zem a pak jen dodala: „Tak rychlé reflexi jsem ještě nikdy neměla," a pak si všimla jedné zvláštní věci, byla pokousaná také.

„Paní Argentová, haló probuďte se," Lydie podala Charlottě sklenici s vodou. „Děkuji ti Lydie. A neříkej mi Paní Argentová, tak se ani nejmenuji, už se tak tedy nejmenuji, Jsem Charlotta," řekla Charlota a sedla si. „Dobře paní ...., omlouvám se Charlotto, má taky trochu problém," Lydie ukázala Charlottě její pokousanou ruku. „Tak proto jsi nemohla projít, neboj, to nějak vyřešíme. Do nadcházejícího úplňku zbývají dva dny, když tak tě přivážeme a já dám kolem tebe jasan. Hlavně mě nenuť udělat to, co jsem udělala Belle." Lydie zakývala hlavou, ale stejně jí něco vrtalo hlavou: „Můžu se zeptat, kam jsi jí poslala." „Pojď za mnou," řekla Charlotta a rozešla se ke zvláštním dveřím bez kliky ani zámku. Řekla zaklínadlo a dveře se otevřeli: „Pojď a nelekni se." Sešli shody a tam byla velká klec s Bellou uvnitř. „Pane bože," řekla znepokojivě Lydie. „Bello, chci si s tebou promluvit," promluvila na Bellu Chalotta. „Mami, Lydie už je mi líp pustě mě ven už nebudu dělat problémy." Charlotta ji nechtěla moc věřit, protože už jí zbývalo málo lidskosti a musela se naučit se sebou žít. „Pro zatím tě, necháme tady, aby to bylo spravedlivé, můžeš si vybrat, co budeš chtít k jídlu a k pití." „Cokoliv? V tom případě chci celou jednu dívku jménem Lydie," a rozeběhla se k Lydii, však jasan ji zastavil. Lydie byla v šoku, co se to děje s její nejlepší kamarádkou, která pro ni ještě včera riskovala život. 

Charlotta s Lydii se vrátili zpátky nahoru. „Jak dlouho tam musí být," zeptala se nevině Lydie. „Dokud neřekne, že chce něco jiného než člověka. Teď je z ní zvíře, je upírem, ale zároveň vlčicí, je benchee, ale zároveň čarodějka. Nejdříve se musí naučit se sebou žít. To chvilku potrvá, myslím, že přes úplněk to s vámi bude zábava," řekla zábavně Charlotta a ještě se zeptala: „Dáš si čaj nebo chceš namíchat mochito," Lydije si poprosila o mochito. Charlotta namíchala mochirto pro ni i pro sebe. „Co když to, ale nezvládnu zkrotit to, co se stane," řekla vyděšeně Lydie. „Lydie hlavně z toho nesmíš mít strach, je důležitě se s tím smířit a najít si nějakou pomůcku. Když bych ti měla říct nějaký příklad, Kandell měl až do té chvíle než se potkal s Bello potíže se ovládat, naučil se s tím žít a hlavní je, že v Belle našel svou kotvu, svou záchranu. Až to nastane, představ si někoho koho máš ráda a komu nechceš ublížit za žádnou cenu nejlepší  je ten koho nejvíce miluješ, to by ti mělo pomoct." „Můžu se zeptat ještě na jednu věc?" „Ale jistě," odpověděla Charlotta Lydii. „Jak tohle všechno můžete znát?" Charlotta se pousmála a řekla: „Já mám rodinu plnou mýtických bytostí, můj otec byl například vlkodlak a já, jak jsi mohla vidět, jsem čarodějnice a spousta z mích předků byly také vlkodlaci, upíři, víly a podobné bytosti." Ještě chvilku jí vyprávěla o její rodině a o tom jak vznikli strašlivé bytosti a pak šli obě spát. Charlotta uložila Lydii do pokoje pro hosty a sama si šla lehnout k sobě. Než však usnula, ještě zapřemýšlela nad svým milím Johnatanem, může za tím bát jeho bratr?