Kdo jsem?

13. Kapitola - Charlottino tajemství

Mezi tím co byla Bella s Kandellem na stadionu, Charlotta se vrátila zpět domů. Měla nejen spoustu otázek, ale také měla jedno velké tajemství. Je zvláštní, kolik mají lidi tajemství, ale tohle tajemství je opravdu velké a důležité. „Jak jí to mám ale říct," řekla si Charlotta pro sebe. Vytáhla z knihovny na půdě velmi starou možná nejstarší knihu jejich knihovny. Byl to rodokmen Charlottiiny rodiny. Charlotta hledala příběh jedné dívku, přesněji hledala její praprapraprababičku Avu Black. „Proč zrovna my musíme mít rodokmen plný nadpřirozených lidí," rozčilovala se Charlotta. Nevěděla, co má dělat, jak má k čertu říct Belle, že její praprapraprababička byla víla smrti a že měla křídla

Bella vešla do dveří a Charlotta rychle zavřela rodokmen. „Ahoj mami, co si to četla," zeptala se Bella a snažila se zatajit tu dívku. „Můj rodokmen, je tam napsáno všechno od našeho nejstaršího předka z vikinské civilizace až po tebe. Pro mě je to nejen důležité ohledně rodiny, ale také je to důležité, protože ........protože," Charlotta nevěděla, jak jí to má říct, tak Bella promluvila: „Protože?" Charlotta se podívala na zem a pak zpět na ní a řekla: „Protože spousta z našich předků byla mýtická stvoření. Já jsem čarodějka to už víš, ale nevíš toho tolik kolik bys měla vědět. Proto bych ti měla trochu povyprávět o našem rodokmenu. Sedneme si ale někde, kde to bude pohodlnější, tady na těch dřevěných židlých mě bolí zadek," a obě se zasmáli.

Sedli si do obýváku, Charlotta otevřela rodokmen a začala s vyprávěním. „Aby si vše pochopila, musím až do starověkého vikinského kmenu Yggdrasilovat, tento kmen se tak pojmenoval, protože Yggdrasil je jeden z jejich nejvzácnějších symbolů, je to strom světa, z pověstí by to měl být obrovský jasan, který prorůstá všemi devíti světy," Bella jí skočila do řeči a řekla: „ Midgard, Múspellheim, Niflheim, Ásgard, Helheim, Vanahaim, Jötunhaim, Álfheim a Svartálfheim," řekla Bella a její mamka pokračovala: „Přesně tak, proč ti ale tohle všechno říkám, mágové z Jötunhaimu a Svartálfheimu vyslali na Midgart ,neboli na náš svět, takové nestvůry, které měli za úkol zničit naše lidstvo. Naši předci však poprosili samotného Ódina, aby jim pomohli, prosili jej, aby jim dal takovou moc, že by je mohli zastavit. Ódin se nad nimi slitoval a proměnil některé jedince v krvežíznivé bestie. Po pár měsících bojů se konečně povedlo vyhladit všechny bytosti, které na zem poslali, ale Ódin s jeho lehkomyslností zapoměl na jednu věc, když dal Midgarďanům moc zabít všechny bestie, tak si roznepřátelil Jötunhami a Svartálfheim, jen aby se vyhnul bojům mezi světy, musel Ódin proklétct 30% lidstva na nestvůry a bestie, jako jsou třeba upíři, vlkodlaci, babi Jagi a podobné nestvůry. Však jednu věc Ódin zatajil, na zem vyslal několik krásných víl, bylo myslím přes 10 druhů, nejznámější jsou víly života a víly smrti," Bella ji znovu přerušila: „Takže já jsem jedna z těch víl, jsem víla smrti, banshee?" Charlotta jen zakývala hlavou a oddechla si. „Uběhlo pár pokolení a v naší rodině se začali objevovat stvůry. Však první víla smrti byla v našem rodokmenu až Ava Blacková. Její otec byl čaroděj, ale matka byla Banshee. Ava byla velmi mocná a také se v jednu chvíli říkalo, že měla i křídla, jaké je na tom ale pravda to už nevím. Bello jestli se nepletu a jsi míšenec několika druhů monster, je dost možné, že budeš dost mocná a nebezpečná. Bello dokud nebudeme vědět, jak moc jsi silná, musíš být velmi opatrná." Bella zakývala hlavou, ale stejnak jedna otázka jí vrtala hlavou nejvíce. Jak může ovládnout svou moc, aniž by někomu ublížila?

„Bello a ještě jednu věc bys měla vědět, Harry nebyl tvůj otec." Bella vytřeštila oči a pak jen dodala: „Ale jak jak se mi o tom nemohla říct, kdo je tedy můj otec?" Charlotta smutně povzdechla a jen dodala: „Jonathan Arget jeho o roky mladší bratr. S Harry jsem byla zasnoubená jen kvůli dohodě rodičů, protože potřebovali peníze na rozjezd jejich společné firmy, ale zamilovala jsem se do Jonathana. Tajně jsme se scházeli a párkrát jsem si i užili a vlastně kvůli Jonathanovi jsem se s ním Harrym rozešla. Jonathan už takle nemohl žít, nemohl žít aniž by neviděl tebe jak rosteš a jak dospíváš, tak to vyřešil jednoduše a rychle. Rozloučil se se mnou a dal mi tři dopisy na rozloučenou. Jeden z nich byl určen mě, druhý byl určen rodině," pak se rozešla ke skříni, otevřela ji a z komůrky, která tam byla schovaná, vytáhla obálku s Belliiným jménem. „Tak a tahle je určená tobě, až by nastala tato chvíle, kdy bych ti řekla pravdu." Bella pomalu a nejistě otevřela dopis a v něm stalo:

Milá Bello, až tohle budeš číst, budu už dávno po smrti. Mamka ti už určitě řekla, že jsem tvůj otec, ale chci ti to napsat sám, jsem tvůj otec a strašně je mi líto, že jsem si nevybojoval ruku tvojí maminky. I když jsem se několikrát hádal s rodiči i s mým bratrem Harrym, nepovedlo se mi si ji vybojovat. Nakonec mě pak i vyhnali z domu, abych se s ní už nevídal. Strašně se omlouvám, že jsem nebyl schopný ti to říct dřív, ale nechtěl jsem o tebe definitivně přijít. Je toho tolik co jsem s tebou chtěl prožít a prozkoumat, však osud přál jinak. Nicméně co se mělo stát, stalo se a nebuď z toho vůbec smutná, i když jsme se moc dobře neznali, sám však věřím, že jsi a budeš nejúžasnější žena na světě jako tvoje maminka. Buď silná, odvážná, milá a hlavně jdi za svou pravou láskou, jako jsem měl jít já.  Nezapomeň, vždy vám budu na blízku.

S láskou tvůj táta

Bella se slzami v očích si sedla a objala mamku a s pláčem jen dodala: „Proč jste mi to neřekli dřív," a brečela mamce na rameni ještě tak hodinu. „To je v pořádku i já truchlila několik měsíců, ale důležité je to, abychom jsme se z toho poučili. Jestli budeš potřebovat vydechnout a zítra nejít do školy, tak tě klidně omluvím," řekla Charlotta a nechala Bellu brečet dál.