Kdo jsem?

15. Kapitola - Co se to děje?

Bella věděla, že se nemůže zavřít doma v pokoji a předstírat jako že tam není, proto šla hned další den do školy. Mamka ji ještě zastavila před odchodem a řekla: „Opravdu to zvládneš?" „Mami ano, já to zvládnu, kdybych zůstala doma, měla bych z toho ještě těžší hlavu, než mám teď. Navíc jsem přistěhovalá a nešla bych hned další měsíc do školy, potřebuji si upevnit kamarády. Hele vezmu si auto, nevadí," řekla Bella a vzala si klíčky od auta. „Nevadí, řidičák už máš a víš jak řídit, tak proč ne. Já stejně budu pracovat z domova, mám pár schůzek ze zahraničí, tak alespoň nemusím do práce. Kdyby cokoli tak přijeď domů, nějak to zvládneme." Bella ji objala a odešla do školy. Jejich auto je červená Alfa Romeo, které jim záviděla celá ulice. Nastartovala jej a vyrazila ke škole.

Bella přijela ke škole a div živu, že ostatním nevypadli oči z důlků. Bella vystoupila z auta s tím, že na ni všichni koukali. Byla v tu chvíli středem pozornosti. Zdálo se, že jí to vyhovuje a vypadala velmi sebevědomě, ale pravda byla jiná. Pod tou maskou se skrýval stres a zároveň chtíč po krvi. Cítila se bezmocně a doufala, že potká co nejdříve Kandella, aby se líp udržela. Vešla do třídy dějepisu a Kandell nikde. Kde by mohl být? Zvonek zvoní jak pomatený, ale Bella to musí vzít do svých rukou. Sebevědomě vejde do třídy a snaží se nikoho nezabít. Vzala do ruky mobil a začala psát Kandellovi, kde je. Po chvíli ji odepsal, že musel jet něco zařídit, že ho dlouho neuvidí. V tu chvíli Bellu přešla naděje. Nevěděla, co má dělat, po té smrti té ženy si není jistá už ničím a už vůbec si není jistá, jestli se zvládne udržet.

Hodiny ubíhali čím dál pomaleji, až konečně nastalo poslední zvonění dne. Bella rychle zmizela ze školy do lesa, nevěděla, jestli se ještě udrží. Nastal však jeden problém. Lydie se vydala za ní do lesů. „Bello jsi v pořádku, nemám volat záchranku. Bello," říkala vyděšeně Lydie. „Co tady děláš Lydie," ozvalo se za ní: „Neměla bys tu být, jdi, než ti ublížím." Lydie byla ještě víc vystrašená, ale svou nejlepší kamarádku nechtěla opustit: „Co máš za problém a co myslíš tím, že mi ublížíš, já ti pomůžu, jsem tu pro tebe, vždyť víš, kamarádky nadevše máš ten náhrdelní přece." Bella se podívala na náhrdelník, pevně ho stiskla a začala dýchat. Dýchala a dýchala, až se konečně podařilo odolat. Bella celá vyčerpaná si sedla a Lydie k ní přiklekla: „Jsi v pořádku Bello. Co se s tebou děje," vyptávala se Lydie. „Když ti to řeknu, stejně mi neuvěříš." Lydie to ale chtěla vědět a tak naléhala na tom, aby ji to řekla. „Dobrá, ale slib mi, že se mě nebuděš bát," Lydie zmateně řekla: „Proč bych se tě měla bát?" Bella však naléhala, aby jí to slíbila. „Dobře slibuji, že se tě nebudu bát," řekla Lydie. Bella si poposedla, aby se jí dobře mluvilo a poté začala: „Pamatuješ na tu cestu, když jsme jeli z nákupů k tobě domů a já jsem se ti na chvilku ztratila?" Lydie zavzpomínala a pak jen zakývala, že ví, tak Bella pokračovala: ,,No tak bylo to z toho důvodu, že jsem ucítila smrt. Byla to moje smrt. Něco mě kouslo a mi jsem si mysleli, že to nic není, ale ani jedna z nás nevěděla, že by něco takového mohlo exitovat. Ta věc, to stvoření, které mě tehdy kouslo, byl upír." Lydie vytřeštila oči a poslouchala dále: „Ptala ses mě co se mnou je. Jelikož jsem z části upír, část ve mně je krve žízniví zabiják, ale jsem také beenche neboli víla smrti, která předpovídá smrt a ke všemu tomu jsem možná čarodějka. Ještě dost dobře nedokážu ovládat svou sílu, proto jsem po tobě chtěla, abys odešla. Já vím je to těžké na pochopení, ale chtěla jsi znát pravdu a tohle všechno pravda je."

„Jestliže je tohle pravda a ty jsi upír tak existuje i ostatní bestie, jako vlkodlaci a podobné stvůry," zeptala se Lydie. „Ano, ale nejsou to stvůry, jsou to přeměnění lidé, nic vím, nic míň." „No počkat......" pokračovala Lydie v konverzaci, ale Bella zaslechla něco jiného, narovnala se a řekla Lydii ať stichne. „Co se děje, Bello co je?" „ Lydie nalez mi na záda, rychle." Lydie jen zmateně řekla: „Ale co se děje." ,,Jestli chceš žít tak mi vyskoč na záda hned, " Lydie už nečekala ani vteřinu, vyskočila Belle na záda, pevně se chytla a ve vteřině se Bella rozběhla. „Za žádnou cenu se mě nepouštěj, ano" 

Bella odnesla Lydii k nim domů a zavolala na její mamku: „Mami," vešla do její pracovny a potichu řekla: „Promiň, ale tohle je dost důležité." Charlotta se omluvila z konverzace a vyšli obě z pracovny. „Bello co se děje, mám teď důležitou schůzi tak rychle," řekla Chralotta a Bella ji hned řekla, co se stalo: „Něco mě sledovalo, a když jsem se rozeběhla, rozeběhlo se to za mnou, naštěstí jsme tomu utekli a ještě jedna věc Lydie o mně ví." Charlotta se rychle rozeběhla do kuchyně a začala něco hledat. „Může mi někdo konečně říct co se to tu děje," začala vyšilovat  Lydie. „Něco nás sledovalo a myslím, že to šlo po mně a chtělo mě to zabít." Lydie hned vyděšeně řekla: „Chtělo zabít," Charlotta ji však přerušila: „Ano chtělo ji to zabít, a jestli se nepospíšíme tak možná i mi nepřežijeme. Bello, kde mám takovou tu lahvičku s černým práškem." „Tady máš," řekla Bella a podala mamce lahvičku s čeným práškem. Charlotta nasypala před dveře čáru toho divného prášku. „Co je to?" zeptali se Bella s Lydii. „To je jasan, nepustí žádná mýtická stvoření ven ani dovnitř si to můžeš zkusit," řekla Charlotta. Belle to přišlo divné a tak se toho zkusila dotknout, ale opravdu ji to nikam nepustilo. Lydie to zkusila taky a zvláštní na tom bylo, že jí to taky nepustilo. „Počkat neříkala jsi, že se přes to nedostanou jen mýtické bytosti," řekla Bella a Charlotta hned zbystřila: „Ano, proč?" „Já se přes to taky nedostanu," řekla Lydie a názorně ukázala. Charlottu to fascinovalo. Ještě se nesetkala s někým, kdo neví o své moci v jejich věku.

„Lydie asi budem muset zavolat tvým rodičům, že tě budou muset na chvilku omluvit ze školy a budete tu muset pár dní zůstat se mnou," řekla Charlotta. „Vždyť je úterý, co jim tak mám říct?" „Zavolej jim, řekni jim, že bych tebe a Bellu vzala na pár dní z města a jestli můžeš taky, pak mi je den na ucho a já to s nimi vyřídím." Lydie nijak neprotestovala, vzala mobil a začala vyzvánět mamky telefon. Po chvíli jej zvedla a ozval se z něj velmi milý hlas. Lydie řekla vše, co po ní chtěla Belli mamka, a pak jí ji předala. Charlotta měla velmi přesvědčujíci hlas a povedlo se jí přemluvit. Ujistila ji, že budou naprosto v pořádku a že do konce týdne budou zase zpátky. Oficiálně jsou na prodlouženém víkendu.