Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

Prolog

Hyeon Ari

Hvězdy. Všude kolem mě byly hvězdy. Nehybné malinké tečky nad mou hlavou, sedm spřízněných duší sledujících mou maličkost od okraje pódia a moře tančících světélek přede mnou.

V naprosté tmě jsem sledovala záplavu fanoušků, kteří sem přišli ne kvůli mně, ale kvůli skupině, díky níž jsem se na tomhle místě ocitla.

Ještě před několika měsíci jsem mohla o této chvíli jen snít. Vždy jsem každého z členů pozorovala z dálky a byla součástí oceánu rozprostírajícího se přede mnou. Tiše jsem vysílala prosby k obloze, aby se má přítomnost na jejich štěstí taky poznamenala, ale hluboko uvnitř jsem moc dobře věděla, že se za jejich laskavými slovy skrývá krutá pravda. Byla jsem nikým.

Dívkou, o které neměli ani ponětí.

Světélkem v moři hvězd.

Ztracenou duší.

I přes všechnu lásku, kterou vysílali do světa jsem si moc dobře uvědomovala, že stejně jako jejich slova mohou léčit, také zraňovala. Chtěla jsem věřit tomu, že by to všechno byla pravda. Opravdu jsem chtěla věřit, že by si mou přítomnost na každém z koncertů uvědomovali. Já však věděla, že to jsou jen zbožná přání, a i když jsem opravdu byla jedna z hvězdiček, kdyby kolem mě prošli, nevěděli by, kdo jsem.

A přesto jsem dnes dorazila na koncert po jejich boku a vystoupala na pódium jako jedna z těch, kterou by chtěly být všechny v publiku.

Jako jedna z nich.

Nebo jsem si to alespoň myslela.