Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

21. kapitola

Hyeon Ari

„Proč jsi mi to neřekla?" zamumlala Eun s brčkem mezi zuby a napila se. Chtěla jsem jí to říct, i když mnohem příjemnějším způsobem, než to právě vyklopil tady Minho. Trvalo asi čtvrt hodiny, než se z toho šoku vzpamatovala, a i teď na nás zírá, jako kdybychom byli boží zjevení.

„Chystala jsem se k tomu," zamumlala jsem a střelila pohledem po Minhovi a potom zpět na ni. „Kdyby on nepřišel a ty nežvanila o blbostech, už bys to dávno věděla."

„Ale," namítla a potom si povzdechla a nechala brčko brčkem. „Tak mi všechno řekni teď!" Nahnula se ke mně přes stůl tak prudce, až jsem sebou třískla o opěradlo, jak moc jsem se lekla. A jako kdyby to nebylo moc, z pravé strany jsem slyšela Minhovo pochechtávání. Blbec jeden.

Zamrkala jsem, abych se probrala, a zeptala se: „A co chceš vědět?"

„Všechno!" Konečně se usadila a pustila se do jídla, přičemž ze mě nespustila oči. „Kde bydlíš? Co bude s tvým bytem? Co ty peníze? Když teď bydlíš jinde, už je nepotřebuješ, ne? A...počkat! Co BTS?! Viděla ses s nimi?!"

Bože...

„Bydlím v BigHitu. Přímo v té budově, a co jsem tak pochopila, návštěvy zakázané nemáme, takže kdykoliv budeš chtít, ozvi se a já to nějak zařídím." Už zním, jako kdybych byla nějaká miliardářka, co si žije na vysoké noze... „K těm penězům a bytu... Peníze se hodí vždycky, co si budem," pokrčila jsem rameny. „A o byt se mi můžeš starat ty. Stejně jsi říkala, že tě nebaví bydlet s rodiči, tak se můžeš přestěhovat ke mně, stejně už tam máš všechny své věci z doby, když jsi tam trávila skoro každý den."

Celou dobu kývala hlavou. Protočila jsem očima. Jako kdyby to ta mrcha čekala...

„BTS mi nejspíš odteď budou zpříjemňovat život, protože bydlíme na stejném patře... Bohužel..."

„Cože?!" vypískla. Klidni se, Eun! Nechci přijít o sluch, když ho teď budu potřebovat! „Že mi seženeš podpisy?!"

„Zapomeň," založila jsem ruce na prsou a zamračila se.

„Proč ne?" nahodila štěněčí pohled. „Z Yoongiho jsem ho už sice vytáhla, ale chci i od ostatních!"

Počkat... COŽE?! KDY?! JAK?! Kdy se s ním viděla?! Teď jsem musela vypadat stejně překvapeně, jako ona, když na ní Minho tu informaci o smlouvě vybalil.

A jako kdybych o něm nemluvila... Musel se ozvat i on. Abychom náhodou nezapomněly na jeho přítomnost.

„Dobře, tak tohle zajímá i mě," podepřel si bradu a zahleděl se krátce na každou z nás. „Znám se s nimi osobně, ale nečekal bych, že i vy... Víš," otočil se na mě, „přišlo mi divné, odkud tě Namjoon zná..." Potom se podíval na Eun. „A ty... Yoongi nerozdává svoje podpisy často... Vlastně je už pár let nerozdává ani jeden z nich," zamyslel se.

Zajímavé, že já dostala Jiminův a to jsem ho ani nechtěla. Protočila jsem oči. Klasika.

„Takže mě opravdu zajímá, jak jsi k němu přišla." A mě taky...

„Eh..." podrbala se za krkem. Stoprocentně něco tají. Vždycky, když se snažila něco zatajit, tak byla nervozitou sama bez sebe, a to ona moc často nebývá. Naklonila jsem hlavu na stranu a usmála se na ni. My čekáme, Eun.

„Ono..."

Ano?

„Ugh!" zamumlala a skryla obličej do dlaní. Tak ta se musí pořádně stydět.

„Bylo to vlastně úplná náhoda. A trapas... Jednou jsem ho potkala a když já z něj byla tak hotová, že jsem na něj vylila kávu. Nedopatřením!" vykřikla. „Neviděla jsem ho! Teda... Ugh... Viděla, ale... No prostě jsem spěchala a on mi vešel do cesty. A stalo se." Složila se a div studem nezajela až pod stůl. Chápu. I když já bych to nejspíš udělala schválně a rozhodně se neomlouvala. Už jenom z principu.