Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

8. kapitola

Hyeon Ari

Praštila jsem hlavou do stolu a frustrovaně vydechla. Oči jsem držela pevně stisknuté a mé ruce div nerozdrtily papír přede mnou. Účty. Očkem jsem se podívala na čísla a v duchu si znovu spočítala své výdaje a výdělky. Do háje. Nádech. Výdech. Má ruka sklouzla ze stolu a upustila papír na zem.

Práce v kavárně mi nevydělávala tolik, abych zvládla zaplatit nájem. Táhne se to už několik měsíců, což byl právě i důvod, proč jsem na koncerty BTS přestala úplně chodit a všechno hodila na jejich „lži". Mé prvotní nadšení a cestování s Eun po světě, abychom je viděly, mě zruinovalo. Doslova. Ta červená čísla v mé hlavě s mínusem to dost jasně potvrzovala.

Vydechla jsem a narovnala se. Nahmatala svůj mobil a okamžitě vytočila číslo své šefové. Bohužel rozhovor neprobíhal tak, jak bych si ideálně představovala. Chtěla jsem si naplánovat víc směn, klidně se i naklonovat, abych zvládla splatit aspoň něco, ale jelikož tam nejsem zaměstnaná sama, tak to nedopadlo úplně podle představ.

Prohrábla jsem si vlasy a zavěsila. Ale co teď?... Vykašli se na kavárnu a popros Namjoona, jestli bys nemohla pracovat u nich. Dluží ti to, ne? Vzpomněla jsem si na Eunina slova, která do mě hustila pořád dokola. Zrovna tohle by bylo to poslední, na co bych dobrovolně kývla. Nechci za někým, a už vůbec ne za nimi, dolézat jako zmrzačený pes.

Očima jsem sklouzla k dalšímu z papírů. Ukažte svůj talent a staňte se členkou dívčí skupiny stálo v horní části velkým tučným písmem a pod tím se nacházely informace ohledně data, místa konkurzu a požadavků. Zpěv a tanec. Jungkook musel Jiminovi o tom večeru říct víc, než v kavárně přiznal, jinak by mi nepodstrčil tohle. Už jsem chtěla papír smést ze stolu, když jsem si všimla téměř nepostřehnutelné informace v pravém dolním rohu. V případě výběru okamžitá nástupní odměna 5.000.000 wonů.

Málem jsem převrátila stůl. Doslova. „Kolik?!" vykřikla jsem na celý byt a hrábla po papíru a přiblížila se k němu hlavou, abych se ujistila, že jsem si tam třeba nedomyslela další nulu. Ne, nedomyslela. Opřela jsem se o opěradlo židle a zaklonila nevěřícně hlavu. Že bych to přece jenom zkusila?... Ne! Je to BigHit! Kdyby tě nedej bože vybrali, co bys pak dělala?! Už tak tě zabíjí tréninky s holkama, natož nonstop práce na choreo a zpěvu v rámci k-pop idolů.

Ironicky jsem se rozesmála. Tak to by mě zabilo.

Myšlenky na konkurz mě ale bohužel neopustily po celý den.

~~~~~

„Já bych do toho šla, kdybych uměla zpívat tak, jako ty," mrkla na mě povzbudivě Eun-Jeong, zatímco chroupala tyčinky a namáčela si je do mixu omáček, s kterými jsme je podávali. „Prostě tam přijdeš, zatančíš, zazpíváš a půjdeš domů. Nevidím v tom velkou vědu. Pokud to nevyjde, tak se přece nic nestane."

„Ale když ty peníze by se mi teď hodiny jako sůl..."

„Uvědomuješ si, že by ses tím podepsala k několika rokům neustálé práce jako idola?" poukázala na mě tyčinkou a já pokrčila rameny. Bylo mi to jasné.

„A co mám teda podle tebe dělat?" pohlédla jsem na ni.

„Zkusit to," zamumlala s plnou pusou. „A pokud to nevyjde, tak tě založím."

„Nechci ti být nic dlužná." Svezla jsem se na sedačku naproti ní a zakryla si obličej dlaněmi. Už tak jsem se cítila díky své situaci fakt blbě.

„A tak si raději vezmeš další půjčku? Hráblo ti?" Chytila mě za ramena a několikrát zatřásla. „Přestaň pořád myslet jenom na ostatní a konečně si nech pomoct!"