Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

3. kapitola

Hyeon Ari

Přísahám, že jsem v tu chvíli hledala nejbližší únikový východ. Ať už by to mělo být okno, dveře do zahrady, nebo ty vchodové, potřebovala jsem zmizet. A to ideálně hned, než na mě půjde poznat, že jsem z něj úplně hotová. Od Eun to dost možná potom schytám, protože jsem po té jejich fotce dělala, že mě jejich těla úplně neberou, ale opak je pravdou.

Potřebuju ledovou sprchu. Hned. Nemotorně jsem vstala ze země, u toho se málem sesypala na Namjoona, ale i tak se udržela na nohách, které mě potom rychlostí blesku odnesly do koupelny, kde jsem se zamknula a sklouzla zády po dveřích až na zem.

Dělat mi takové šoky. Bože, Jimine... Ne že bych nevěděla, že se tak dokáže občas chovat, ale na živo mě to překvapilo ještě víc než na koncertech, kde by to mohlo být klidně součástí vystoupení.

Zahleděla jsem se před sebe a chvíli tak pobyla, než jsem se rozhodla schladit. Došourala jsem se k umyvadlu a chrstla si na obličej ledovou vodu. Zalapala jsem po dechu, když mě kapky zaštípaly na rozpálených tvářích. Jo, tohle by mělo pomoct. Natáhla jsem se automaticky pro ručník, ale místo něj jsem mezi prsty ucítila úplně odlišnou látku.

„Prosím, že to nejsou jeho..." zašeptala jsem a podívala se na kus oblečení. Úlevu, která mě v tu chvíli zaplavila, si neumíte ani představit. Mikina. Byla to jenom mikina. Podívala jsem se na dveře a zpátky na ni. Budu mu ji nejspíš muset odnést. Kam se podělo jeho tričko mi je záhadou, kterou raději nechci rozluštit.

„Jsi tam v pohodě?" ozvalo se zpoza dveří. Eun-Jeong. „Neříkám, že se mi společnost těch dvou nelíbí, ale opravdu mi tam chybíš," zamumlala anglicky, abych tomu rozuměla jen já. Asi jí ještě nedošlo, že Namjoon mluví anglicky líp než my dvě dohromady. Pěkný pokus.

„Už jdu." Otřela jsem si mokrý obličej, smotala Jiminovu mikinu a odemkla. Ještě že ji nenapadlo se na ty dveře nalepit, abychom obě potom skončily na zemi. Zhluboka jsem se nadechla.

Namjoon seděl opřený o gauč a byl na mobilu, kdežto Jimin vedle něj seděl a tvářil se... Jako kdyby mu Namjoon dal co proto. Sama pro sebe jsem se uchechtla a šla k nim.

„Tohle bude asi tvoje," podala jsem Jiminovi mikinu a ten na mě jenom smutně kouknul. Ah...Jiminshi. „My si už půjdeme lehnout, tak kdyby něco, budeme v pokoji." Poukázala jsem na dveře, ještě naposledy povzbudivě mrkla na Jimina a popřála jim dobrou noc.

~~~~~

V noci jsem toho moc nenaspala. Nejen, že jsem musela trpět převalující se Eun, která si ze mě v průběhu spaní udělala tulícího medvěda, ale taky jsem neustále přemýšlela nad těmi, kteří mi právě okupovali obývák.

Rozhodně nejsem typ, který by si dělal plané naděje, ale co když tohle všechno přece jenom něco znamenalo? I kdyby to měla být nějaká podělaná skrytá kamera... Zavrtěla jsem prudce hlavou a zadívala se ven z okna, kde už se pomalu začala probouzet jarní příroda.

Pořád jsem nedokázala uvěřit tomu, že tady opravdu byli. Všichni. Ne jeden. Ne dva. Ale všech sedm. Usmála jsem se spíš sama pro sebe a zmáčkla lísteček s Namjoonovým číslem v kapse.

Klep. Klep. Klep. Pohybující se klika. Střelila jsem očima z kliky na svou poličku s BTS merchem a potom zase zpátky. Do háje! Vystřelila jsem z postele jako namydlený blesk, div jsem z ní neskopla i Eun, a zastavila se v mezeře dveří přesně ve chvíli, kdy se pootevřely. Jednou rukou jsem je přidržela, abych neukázala něco, co by nám tohle malé divadlo mohlo pokazit, a unaveně se usmála na osobu stojící za nimi.