Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

17. kapitola

Kim Namjoon

K večeru jsme se vrátili zpět do dormu a já okamžitě Jinovi řekl, že s nimi nakonec nepůjdu. Je to už měsíc, co jsem si nařídil dobrovolné domácí vězení a rozhodně jsem po dnešku neměl náladu s tím přestávat. Fakt jsem nečekal, že ji tady uvidím. A navíc ve společnosti Minha. Ty jejich spletené ruce... Nemusel jsem ani dlouho uvažovat, abych si dal dvě a dvě dohromady. Nebudu lhát. Překvapilo mě to. Dokonce naštvalo. S Minhem jsem se o Ari bavil několikrát a dost jasně z mých slov šlo poznat, že se mi líbí.

Praštil jsem rukou do peřiny a zahleděl se do stropu. Ten blbec mi ji ale stejně musel vzít. Jako kdyby nestačilo, že měl díky otci všechno v BigHitu aniž by hnul prstem. Mohl si chodit na hodiny zpěvu a tance, aniž by mu vůbec k něčemu byly. Mohl tady bydlet úplně zdarma a využívat všech výhod...

„Agh!" Přetočil jsem se na bok a nahmatal mobil, kde jsem si okamžitě rozklikl Instagram. Svůj soukromý. Ne ten, na kterém mě zná celý svět. Najel jsem na zprávy. U Ariina jména pořád svítilo zelené kolečko a já jsem se musel opravdu hodně přemáhat, abych na její profilovku neťukl a neotevřel chat s ní.

Už nějakou dobu jsem si pořád dokola pročítal zprávy mezi mnou a jí. Zněla tak v pohodě, uvolněně a rozhodně bych skrz ně nepoznal, že mi celou dobu lhala. Army. Patřila mezi ty, které jsme milovali ze všeho nejvíc. Proč ale sakra předstírala, že nás nezná?! Chtěla se dostat na výsluní a využít nás. Tohle mi řekl Yoongi, když jsem mu vylíčil všechno, co se ten den u Ari stalo. Když jsem zjistil, že je to lhářka. Sakra dobrá.

Chtěl jsem tomu nevěřit. Celou dobu jsem si říkal, že to třeba myslela dobře. Dokonce jsem jí už málem i napsal, abych se za své chování omluvil, ale potom jsem ji uviděl včera tady. Tady v BigHitu. A s ním.

Co jsem Mihovi udělal, že mi musel ukrást někoho, kdo mě přece jenom mohl brát jako normálního člověka, a ne jako idola? Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy, které mi už celkem slušně narostly. Nebýt všech těch přípravků na vlasy, tak by mi padaly samovolně do očí, což se ne vždycky hodilo.

Ťuk. Ťuk. Otočil jsem hlavu směrem ke dveřím a houkl dále. Netrvalo dlouho a dovnitř se nahrnul Jin i s Hobim a dle jejich natěšených výrazů jsem pochopil, že tady jsou proto, aby mě vytáhli z dormu.

„Přestaň se flákat a pojď s náma aspoň trénovat."

Nechtělo se mi, ale Hobi bohužel věděl, co na mě platí. Už tak jsem za kluky zůstával pozadu. Dokonce i Yoongi předváděl kroky, které jsem ani nevěděl, že umí. Navíc jsem jim to tak trochu dlužil. Za ten včerejšek. A díky tréninku bych mohl přestat myslet na všechno okolo Ari a Minha. Nakonec jsem kývl, vypnul mobil a zvedl se z postele. Nemusel jsem se ani převlíkat. Stejně vždycky chodíme trénovat v něčem pohodlném a volnějším.

„Ty jo," podivil se Hobi a nahodil ten svůj světoznámý výraz. „Nečekal jsem, že to fakt zabere a ty půjdeš."

Na to jsem jen pokrčil rameny a došel pomalu k nim.

„Já to říkal," prohodil Jin. No jo, taťka nás měl všechny až moc přečtené.

„Netvař se tak překvapeně, nebo nikam nepůjdu," zpražil jsem Hobiho pohledem. Vím, že bych si svůj vztek neměl vybíjet na nich, ale když ono to jinak nešlo. Moje doposud chladná hlava byla ta tam.

„Přestaň být tak nabručený. Už nám tím všem lezeš na nervy. Takže koukej tu svoji úžasnou náladu pořádně vybít při tréninku, jinak spíš na chodbě. Venku," zamračil se Jin.

Střelil jsem po něm očima. „A to jako proč?"

„Aby sis to s Minhem vyříkal."

„Nemám si s ním co vyříkávat," založil jsem si ruce na prsou a popuzeně svraštil obočí.