Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

2. kapitola

Hyeon Ari

Tohle jí nezapomenu. Rozhodně ne. Nejdřív si vymyslí, že si uděláme dámskou jízdu, ale místo toho polovinu času slintá nad jejich fotkama a teď musím trpět nejen její opravdu zvláštní výraz, ale i sedm chlapů u mě v bytě. Kéž by to byli úplní cizinci, ale zrovna oni? Panenko na nebi, jak já tohle zvládnu fakt nevím.

Abych pravdu řekla, musela jsem se určitě tvářit podobně jako ona, protože i když se z celého srdce snažím přesvědčit samu sebe, že to, co říkají, jsou jenom žvásty, moje army dušička hluboko řve. Ano ŘVE. Sama nevím, jestli vztekem nebo nadšením, že je ode mě dělí jenom několik metrů. Jestli do rána sami nepřijdou na to, že právě přespávají u jedné z jejich fanynek, tak si asi zasloužím cenu za nejlepší herecký výkon... A Eun taky, protože ten její výraz je opravdu pecka.

„Opravdu moc děkujeme za možnost tady zůstat. Moc si toho vážíme," promluvil Namjoon směrem k Eun, která mu na všechno až nepřirozeně rychle kývala a usmívala se jako měsíček na hnoji. Vážně, Eun? Herecký výkon století, fakt že jo.

Schválně jsem přejela pohledem všechny členy, jestli ji náhodou nepodezřívají, ale dle jejich provinilých výrazů jsem usoudila, že mají v hlavách nejspíš větší zmatek než ona.

Povzdechla jsem si. Nádech. Výdech. Nebudeš tropit scény. Jsou to normální lidi. Normální kluci. Co na tom, že je zná celý svět, no ne?

„I když se ta blbka chová, jako kdyby jí to tady patřilo, je to můj byt."

Tímto jsem si vysloužila ne jeden, ale hned osm párů očí, které právě hleděly na mou maličkost. Hlavně zůstaň v klidu! Polkla jsem knedlík v krku.

„Jestli tady vadíme, tak můžeme odejít."

„Když už jste tady, tak zůstaňte," dostala jsem ze sebe strojeně. Budou tady jenom do rána. Jen do rána. To vydržím. „Kromě toho... Ty jsi jejich mluvčí?" Pozvedla jsem jedno obočí a zadívala se na dotyčného. Hlavně neřvi, Ari. Je to jenom Namjoon. Jenom Namjoon, ok?

„Něco takového," zasmál se nervózně. „To ale není ten důvod. Oni neumí anglicky. Nebo aspoň ne tolik, aby zvládli vysvětlit celou tuhle situaci."

Šokovaně jsem na něj vyvalila oči. Já jsem taková kráva! Vůbec mi nedošlo, že mluvím celou dobu anglicky. Plácla jsem se do čela, což vydalo pěkně mlaskavý zvuk. „Moc se omlouvám!" Vykřikla jsem plynulou korejštinou. To se všichni tlumeně zasmáli. Tak přece jenom něco z angličtiny rozuměli.

Abych to vysvětlila, tak já ani Eun nejsme odtud. Teda konkrétně z Koreje. Narodily jsme se obě ve státech a jelikož se naši rodiče znají, tak se potom i hromadně přestěhovali sem. Ani jsem si neuvědomila, že jsme na ně obě chrlily angličtinu, kterou spolu obvykle mluvíme.

„Ale! Vždyť se nic nestalo," blábolil, zatímco já pod maskou pandy rudla.

„Mimochodem, já jsem Ari a tohle je Eun-Jeong," představila jsem se tiše a poukázala jsem na svou kamarádku, která od incidentu ve dveřích neřekla ani slovo. Upřímně jsem se jí nedivila. Taky jsem měla co dělat, abych si zachovala chladnou hlavu a neskákala kolem nich jako praštěná nebo rovnou neutekla někam daleko. Obzvlášť po tomhle trapasu.

„Já jsem Seokjin, ale klidně mi říkej Jin," rozpovídal se ten, jemuž dané jméno patřilo. „Tohle je Namjoon alias RM, vedle něj Hoseok alias J-Hope, ale všichni mu říkáme Hobi, Yoongi alias Suga, Jimin, Taehyung alias V a Jungkook," ukazoval postupně na všechny členy a já kývala hlavou, jako kdybych jejich jména a přezdívky slyšela poprvé. Po téhle noci se dám asi na hereckou dráhu.