Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

14. kapitola

Hyeon Ari

„Tohle se bude Minhovi určitě líbit," mrkla na mě Eun a poodstoupila. Přijela hned, co Minho opustil můj byt. To jejich načasování jsem nechápala. Jako fakt ne. A už vůbec jsem nepobírala, jak sakra mohla Eun z mého opravdu dost obyčejného oblečení vykouzlit něco takového.

Rukama mě chytila za ramena a otočila směrem k zrcadlu. Brada mi spadla až na zem. Navlíkla mě do bílé košile s roztomilým límečkem, černé minisukně a donutila mě si k tomu všemu vzít i nadkolenky a boty na podpatku. Ještě před rokem bych se v těch botách rozsekala při první příležitosti, ale jelikož holky občas trénovaly i na jehlách, musela jsem se přizpůsobit. No a upřímně je zázrak, že jsem ještě neskončila s nějakou zlomeninou nebo rovnou bez nohou.

„Netvař se tak překvapeně, říkala jsem ti přece, že jsi hezká."

Zavřela jsem pusu a ohlédla se přes rameno. Navlněný pramen vlasů, který mi lemoval obličej, jsem si musela zastrčit za ucho, abych na svou kamarádku vůbec viděla. „To dělá ten make-up. Aby mě vůbec poznal..."

„Neříkal, že chce, aby tě nikdo nepoznal? Hmm?" Posadila se na postel a spokojeně pokývala. „Jsem na sebe pyšná."

„A na mě nejsi?"

„Ne," vyplázla jazyk. „Pokud nepřijdeš zpátky s novinou, že spolu zajdete aspoň na rande, tak se raději ani nevracej."

„Je to můj byt, Eun-Jeong!"

„Když ti teď budu platit polovinu nájmu, tak i můj," zamumlala a natáhla se přes celou postel až k nočnímu stolku, odkud si vzala pilník, a začala si pilovat nehty. Protočila jsem očima.

„A co tvůj byt?" Dala jsem ruce v bok a otočila se k ní čelem.

„Co je s ním?" zvedla ke mně své světle modré oči. V poslední době si oblíbila nošení čoček, prý tak vypadala zajímavěji, a i holky je nosily, aby vypadaly na fotkách alespoň trochu odlišně. Už tak si je mezi sebou fotografové hodně často pletly, takže musely u sebe nosit jmenovky.

„Neplatíš nájem náhodou i tam?" Posadila jsem se vedle ní a naklonila hlavu na stranu.

„Platí ho rodiče," utrousila. To by dávalo smysl. Věděla jsem, že je Eunina rodina zazobaná a ona sama žádnou práci neměla. Prostě si užívala nezávazného života v bohatství, kdežto já jsem tady tančila na tenkém ledě a přežívala od výplaty k výplatě.

„Ne že se tady teď nastěhuješ," zamračila jsem a ukázala na ni prstem.

„Jenom na půl," zamrkala. „Teď už bys měla ale jít. Ať nečeká moc dlouho."

Povzdychla jsem si. „Fajn. Ale domů se vrátím tak jako tak."

„Bez něj ne," vyplázla jazyk a já ji plácla přes ruku, kterou držela zvednutou v úrovni svých prsou, aby na ni při pilování viděla.

Vstala jsem, uhladila si sukni a potáhla ji dolů. Podle Eunina tázavého pohledu jsem pochopila, že se stejně budu cítit, jako kdyby mi vylízal zadek, celou dobu, takže to moje potahování a různé výmysly asi ani nedávaly cenu.

Ještě naposledy jsem se podívala sama na sebe do zrcadla, upevnila si drdol, vrátila navlněné přední prameny na své místo před uši a vzala si ze stolu mobil a peněženku.

„Ať tě tady až přijedu nevidím," zabručela jsem a potom vypadla z domu. Eun se nejspíš musela úplně zcvoknout, protože mi objednala i taxíka, abych se nemusela až do centra Soulu plahočit autobusem. Měla by přestat utrácet nebo dopadne stejně jako já.

~~~~~

Za necelou hodinu jsem stála před budovou BigHitu s nasazenými slunečními brýlemi a dělala, že jsem si přišla jenom odpočinout k nejbližší lavičce. Na chvilku jsem si sedla, aby to nevypadalo tak divně, že tam stojím uprostřed chodníku a zírám na skleněné dveře. Odfoukla jsem si jemné vlásky z čela a naposledy se nějak normálně upravila. Nádech. Výdech. To bude dobré, Ari. Bůhví, co bude chtít. Prostě tam jenom půjdeš, vyslechneš si, co chce a potom zase odejdeš. Lehké jako facka, no ne?

Vstala jsem a zadívala se na stylovou recepci skrz zavřené dveře. Zatím tam postával jen jeden muž otočený ke mně zády. Protřepala jsem si ruce, a nakonec vešla dovnitř.

Ovanula mě chladivá vlna klimatizace. Minho říkal, že mám počkat u recepce... Porozhlédla jsem se. Z jedné strany přicházela nějaká holka přímo k onomu muži. I ona chtěla nejspíš zůstat utajená, protože měla přes pusu a nos přetáhnutou roušku a hlavu ji z velké části zakrýval opravdu pěkný klobouk. Bylo vymóděná podobně jako já. Akorát její oblečení nejspíš stálo o pár set tisíc wonů víc než to moje.

Postavila jsem se k pultíku recepce zhruba dva metry od těch dvou a čekala. Minuty plynuly a já začínala být čím dál nervóznější. Neklidně jsem podupovala špičkou boty a neustále koukala na čas na mobilu. A taky jsem možná chtěla ověřit, jestli mi třeba nenapsal, abych šla někam jinam.

„Slečna Ari?" otočil se muž ke mně a já si až teď všimla jeho usměvavé tváře.

„Pane Lee? Co vy tady? Ale... Jak jste poznal, že to jsem já?" podivila jsem se a přešla k nim blíž, abych neřvala přes celou místnost.

„Váš postoj poznám kdekoliv," mrkl. „A čekám tady na syna. Slečnu Iseul znáte?"

„Eeeh..." naklonila jsem hlavu na stranu a jmenovaná zvedla hlavu, aby jí šlo vidět do očí a sundala si na malý moment roušku. Usmála se a potom si ji zase nasadila. To je ta veselá holka z konkurzu!

„Jo, známe se," potvrdila i mou odpověď.

„Výborně!" splaskl ruce a poté se zadíval na hodinky. „Kde jenom je!"

Iseul poklepala panu Leemu na rameno a ukázala za něj a vlastně i za mě. Oba jsme se ve stejnou chvíli otočili. Dobíhal k nám zadýchaný Minho s kapucí na hlavě a s rouškou. To jsme všichni na tajné misi nebo co, že se musíme takhle maskovat?

„Minho! Že ti to ale trvalo! Posadíme se?" poukázal pan Lee na místa v salónku vedle recepce, ale jeho syn zavrtěl hlavou. To, že je Minho jeho syn mě překvapilo snad víc, než věta, kterou potom řekl.

„Vy se klidně posaďte, ale já si s Ari potřebuju promluvit nejdřív o samotě."

Pan Lee kývl, podezřívavě nás přejel pohledem, ale potom se stejně s Iseul odebrali k sedačkám a my osaměli. Minho na nic nečekal, chytil mě opatrně za zapěstí a odtáhl bokem.

„Proč tady teda jsem? A proč musím mít na sobě tohle," poukázala jsem na své sluneční brýle.

„Moc se omlouvám," vykřikl a já poskočila, jak jsem se lekla. „Oni dva tady neměli dneska být. Chtěl jsem to nejdřív probrat v klidu s tebou, ale oni si říct nedali."

„Chtěl jsi se mnou probrat co?" ošila jsem se a vytrhla se z jeho sevření.

„Ehm... Hlavně nevyšiluj, dobře?"

„Jestli to nevyklopíš, tak vyšilovat budu."

„Všichni tři jsme tě viděli tančit a zpívat a shodli jsme se na tom, že jsi ta pravá." Zvedl hlavu, abych mu viděla do obličeje dřív skrytého ve stínu kapuce.

„Pravá? Na co?"

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by ses nepřidala k nám do ARISE, první smíšené skupiny tajně sestavované pod BigHitem."

Zamrkala jsem. Jednou. Dvakrát. Třikrát. Hlava to nepobírala. „Cože?!" vypískla jsem, ale on mi okamžitě přiložil ruku přes pusu a přitiskl ke zdi. Opravdu jsem z toho šoku zvažovala, jestli bych ho do ní neměla kousnout. Naštěstí ji sundal sám od sebe a já na něj jenom zírala. Hodně dlouho...

~~~~~

Zdravím!

Další večerní kapitolka na dobrou noc :P Když jsem s tímhle nápadem přišla, tak bylo moje překvapení stejné, jako Ariino xD Co myslíte, že odpoví?