Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

1. kapitola

Hyeon Ari

Plesk!

„Au! Za co to bylo?!" obořila jsem se na Eun-Jeong a zpražila ji naštvaným pohledem.

„Kdyby ses tak viděla!" vypískla smíchy a poukázala na mě. Okamžitě ale stáhla ruku dolů a začala se přehrabovat ve své kabelce na sedačce vedle ní, div svou zbrklostí nevylila limonádu před sebou. „Počkej! Počkej!"

Nechápavě jsem natočila hlavu na stranu a mnula si bolavou ruku. Co ji to zase napadlo? Na odpověď jsem nemusela dlouho čekat, protože když vytáhla svůj foťák a namířila ho na mě, aby si stihla můj výraz vyfotit, měla jsem co dělat, abych pro změnu svoje pití nevylila já, když jsem vystřelila pravačkou směrem k objektivu.

Její potěšený výraz mi bohužel prozradil, že pozdě. „Eun..." zaklela jsem a podepřela si naštvaně bradu.

„Koukni, jak ti to sluší!" Otočila foťák mým směrem a já se zamračila ještě víc. Vypadala jsem jako křeček. Doslova.

Všimla si mého kyselého výrazu a svoje zlatíčko si raději schovala, aby mě náhodou nenapadlo fotku rovnou smazat. Povzdechla jsem si, hmátla po vidličce a ukrojila si kus jahodového dortu na talířku přede mnou.

„Přestaň s tím," zamumlala nespokojeně Eun a založila si ruce na prsou. Zavrtěla hlavou.

Povytáhla jsem obočí. „S čím?" Vidlička se zastavila v polovině cesty do mé pusy.

„S tím zachmuřeným výrazem. Od doby, co jsme byli na jejich koncertě jsi jako vyměněná. Člověk by řekl, že bys po jejich vystoupení měla zářit jako sluníčko a šířit jejich lásku s nimi všude, kam se jenom podíváš, ale ne... Ari se nám rozhodla hrát si na mrzouta," odmlčela se a přelétla mě pohledem. „Co ti udělali?"

„Nic," pokrčila jsem rameny.

„To vykládej vrabcům na střeše."

Protočila jsem oči. „Opravdu nic."

„Hmm..." Měřila si mě. Rozhodla jsem se udělat tu nejvíc logickou věc ze všech. Ignorovat její nevěřícný výraz a konečně si vychutnat dezert.

Kdybych jí řekla, že si za to všechno můžu sama, nejspíš by do mě začala hustit všechno, co jsem už slyšela na koncertě. Jak nikdy nejsem sama. Jasně, měla jsem ji a vlastně celou svou rodinu, ale rozhodně jsem nevěřila tomu, že bych po svém boku měla i BTS, ať už vytrubovali do světa, co chtěli.

Vidlička našla svůj cíl a mi se v puse rozplynula jemná smetanová chuť s nádechem jahod. Když mi dneska Eun oznámila, že si zajdeme do naší oblíbené kavárny, opravdu jsem nečekala, že mě bude čekat výslech. Ostatně kdybych o tom věděla, zůstala bych raději doma.

„Co děláš dneska večer?" záludně se usmála a já už se začínala v duchu modlit, ať se její nápad netýká mě. Věděla jsem, co je za den. Každá army to věděla. Koncert. Dneska měli koncert.

„Už něco mám," pronesla jsem nezaujatě.

„Lhářko."

Znala mě bohužel až moc dobře. Zabodla jsem vidličku do zákusku, abych věnovala pozornost něčemu jinému, než jí. I tak ke mně její slova došla.

„Mohly bychom si udělat dámskou jízdu. Jen ty a já u tebe doma. Jako za starých časů," pousmála se. „Co říkáš?"

Snažila jsem se nevypadat překvapeně. Tohle jsem ale nečekala. Musela jsem přiznat, že se mi ulevilo. A to hodně. Bála jsem se, že by mě mohla neplánovaně vytáhnout na jejich další koncert. Ne že bych tam nešla ráda, to naopak. Jejich hudbu miluju, ale asi bych už nezvládla poslouchat Namjoonovy proslovy, které mě vždycky chytily za srdce. Ať už v tom dobrém nebo špatném slova smyslu.