Jedna z mnoha [BTS FF] - POZASTAVENO

18. kapitola

Hyeon Ari

„Takže army a teď i členka tajné skupiny pod BigHitem, jo?" šťouchnul do mě Jimin a já jsem měla co dělat, abych se nervózně neošila. Na to, že jsem s ním mluvila se vším všudy teď tak potřetí ze mě ještě nedělá odolnou bytost, ať už o mém malém tajemství ví, nebo ne.

„Tak trochu."

„Nemyslíš si, že je to nebezpečná kombinace?"

Huh? „Proč by měla být?" vyslovila jsem svou otázku nahlas a natočila hlavu na stranu. Čekala jsem na Jiminovu odpověď a při tom se snažila dělat všechno proto, abych ignorovala nedostatek osobního prostoru. Chápu, že má nejspíš rád lidi a objímání, ale čeho je moc, toho je moc.

„No, jsi army. Což je prakticky definice pro úplně zblázněná do každého z nás. A ještě ke všemu bydlíš hned naproti."

„Nemusíš si dělat starosti, nebudu vás nijak otravovat," zamumlala jsem a nenápadně si od něj odsedla, abych se mohla konečně pořádně nadechnout. Někam bych si měla napsat velkým tiskacím, abych z toho bytu nevylézala, pokud to nebude nouzová situace. Což když nad tím tak uvažuju bude nejspíš hodně často vzhledem k blížícímu se debutu a faktu, že já umím ze všech tří písní velký kulový. Co by se taky dalo po jednom dni čekat, že jo? Ale i tak!

„Mhmm," pokýval hlavou, ale bylo na něm dost jasně znát, že mé odpovědi příliš nevěřil. Já jsem tomu bohužel taky moc nevěřila, i když bych chtěla. Poslední dobou jsem na ně narážela až nezvykle často. Chvíli byl sice klid, ale teď se situace obrátila.

Natáhla jsem se pro láhev s pitím, otevřela víčko a přiložila ji k ústům.

„Kdo je vůbec tvůj bias?" Málem jsem na něj tu vodu vyprskla. To se jako ptá vážně?! Polkla jsem vodu v puse, zhluboka se nadechla, nasadila svůj ignor výraz a totálně nevzrušeně mu odpověděla.

„Ty," řekla jsem pravdivě a měla chuť se okamžitě propadnout. O to, víc, když se ke mně až příliš rychle přiblížil, až nás od sebe dělilo jen pár centimetrů. JEN PÁR CENTIMETRŮ!!!

Zrudla jsem a srdce se mi splašeně rozbušilo. Kde se to v něm sakra bere! Dokážu pochopit, že se na kluky pořád lepí, koneckonců spolu žijí už několik let a jsou si blíž víc, než kdy já s kýmkoliv kdy budu, ale haló! Už mu někdy někdo řekl, co je to osobní prostor? Protože pokud jo, nespíš se přímo vyžívá v tom, aby ho mohl porušovat. Ale teď vážně, Jimine! Odprejskni od mého obličeje!

„To je mi ale zajímavá informace," usmál se. Pomoooc.

„Jimine? Prý jdete do druhého sálu," zaslechla jsem boží hlas mého zachránce. Jimin se nakonec odtáhl, něco si zamumlal pod nosem, vstal, mávl na rozloučenou a potom odběhl ke dveřím, za kterými zmizel. Díky bohu. Od teď budu místo Namjoona uctívat Hyuna.

Splaskla jsem ruce před obličejem. „Děkuju, Hyune."

Mrkl jako kdyby o mém trápení věděl. „Není za co. A teď pojď, pokračujeme," prohodil, chytil mě za ruku a pomohl mi vstát. „Sjedeme si to celé znovu po částech tentokrát i s Minhem, ať si zvykneš i na přechody ve formacích se čtyřmi. Budeš sice dělat pořád to samé, ale nebylo by poprvé, kdy by další člověk někoho překvapil."

„Jasně," pokývala jsem. „Ono se to už někomu stalo?" zeptala jsem se zvědavě a stoupla si vedle něj tak, abych se o něj při začátku písničky mohla opřít. Iseul se postavila po jeho levé straně a Minho si dřepl před nás.

„Jo, té, co odešla," odpověděl mi poněkud smutně. Na otázku, která mi uvízla na jazyku, jsem se raději nezeptala. Očividně jsem se stala náhradou za holku, která pro skupinu musela být stejně důležitá jako kterýkoliv jiný člen. Zadívala jsem se tedy na nás odraz v zrcadle a po spuštění hudby se nesoustředila na nic jiného, než na hudbu a choreografii, která mi už pomalu šla. Samozřejmě jsme ještě neladili detaily jako jsou natažené ruce, výraz ve tváři a případně to, aby naše těla vypadala dobře, a ne jako kdybychom při tanci měli každou chvíli odpadnout. Což nevím jak oni, ale já k tomu rozhodně neměla daleko.

Jediným krokem jsme změnili formaci. Minho s Hynunem předváděli o něco mužnější pohyby a my s Iseul v přední linii předváděly něco, co by se většině populace nemuselo úplně líbit. Očividně Minho při vymýšlení choreografie zapojil všechny možné mozkové závity, aby pro nás připravil kroky plné nakrucování, ladných pohybů a osahávání. V případě Iseul mi to ani tak nevadilo, to byla holka a braly jsme to hodně jako vtip, ale když přišlo na nějaké vyzývavé pohyby před kluky, nevěděla jsem, jestli se červenat až na zadku, nebo tomu, co to vymyslel, rovnou jednu vrazit. VIĎ MINHO?!

Jak jsem se v průběhu na sebe dívala do zrcadla, nevypadala jsem zase tak zle. Teda... Když opomeneme můj orosený obličej a vlasy černé jako havraní peří, které už taky zažily lepší časy.

I po několika hodinách strávených v sále jsem nedokázala pochopit, jak kluci s Iseul a ostatně i BTS mohli po vystoupeních a trénincích vypadat jako nějaké sexbomby, které by mohly jít okamžitě fotit nějaké polonahé fotky. No ale vážně... Opravdu mi přítomnost všech těchto dokonalých lidí moc nepomáhala se skutečností, že jsem vlastně ještě nikdy žádný pořádný vztah neměla.

Po ztichnutí hudby jsem se rozplácla na podlaze, zavřela oči a snažila se zprovoznit plíce, které to po všech těch krocích už nejspíš úplně vzdaly a odcestovaly někam na Hawai. Nechtěla jsem raději ani vědět, jak teď vypadám, protože moje mokré tělo nejspíš mluvilo za vše.

„Nechce mi někdo donést papír, abych mohla sepsat závěť, dokud ještě žiju?" zakňučela jsem s náznakem vtipu a otočila hlavu směrem k trojici, která seděla vedle mě.

„Opovaž se umřít! Co bych potom s těmihle blbci dělala sama?!" vykřikla Iseul a oba se na ni okamžitě podívali.

„My tady jsme taky, jestli ti to ještě nedošlo."

Uchechtla se. „Bohužel jsem o vaší přítomnosti obeznámena víc než dost." Zacpala si nos a druhou rukou před ním zamávala, přičemž se po zemi přisunula blíž ke mně. „Koukejte se okamžitě přesunout do nejbližších sprch."

„Děláš, jako kdyby vy jste voněly po růžích," zamračil se Minho a já se zakřenila. To se ke mně ale Iseul nahnula a přičichla si. Je ta holka normální?!

„Narozdíl od vás tak fakt voníme," okomentovala a jim oběma sklaplo. „Mimochodem, super voňavka, musíš mi ji někdy půjčit," zašeptala mým směrem.

Huh? Podivila jsem se. „Dobře?" vysoukala jsem ze sebe a posadila se.

Den se blížil pomalu ke konci a my se nakonec přece jen přesunuli všichni do dromu. Do jednoho jsme se ploužili chodbami jako skupinka zombie a já si připadala, jako kdyby mě k tomu všemu ještě přejel náklaďák. Jakmile Iseul otevřela dveře, kluci se kolem ní protáhli, jako kdyby jim za patami hořelo. Fakt nechápu, kde najednou vzali tu energii. A  hned zapluli do koupelny. OBA NAJEDNOU. Neptejte se... Podrobnosti raději vědět nechci. A vy taky ne. Musím ale podotknout, že v nejbližších několika minutách z koupelny žádný z nich nevylezl.

Já jsem ochotně pustila Iseul se jít osprchovat jako první, i když mi se smíchem taky navrhovala, že bychom si mohly dát dámskou koupel. S Eun možná... Ale na koupání s Iseul tu holku znám až moc krátce, i když si už teď rozumíme jako kdybychom se znaly od malička. Mezitím jsem se sesunula do křesla a během pár minut úplně vytuhla. Ve snech jsem vítala bolest celého těla s otevřenou náručí.

~~~~~

Zdravím!

Další kapitolka je zde! Snad to s občasnými pasážemi zase tolik nepřeháním. Bylo mi vyčteno, že některé v přítomnosti kluků jsou až moc nereálné, protože oni se tak nechovají a jejich osobnosti jsou jiné. Na mou obranu... Jsem tak trošku baby army (takže jejich chování nemám úplně ještě zmáknuté a ani všechna videa mi v tom moc nepomohla) a k tomu všemu si v tomhle příběhu tak trochu kompenzuju něco, co jsem v ostatních nenašla :'D Takže to prosím omluvte (pokusím se s tím něco udělat, ale nic neslibuju) a kdyžtak tiše trpte, pokud vám ty nereálné situace taky vadí :D

Jinak... Další kapitolka bude tentokrát nejspíš pořádně napěchovaná textingem, tak snad to přežijete :DDD (i ten fakt, že by takhle konkrétní člen odpovídat vůbec nemusel, pokud vůbec).