Po Stopách Strachu - Přátelství

Kapitola XV.

Ráno jsme nešli do školy, dali nám den volna, hlavně kvůli traumatu, které jsme si prožili.
Já a Adam jsme vyvázli ze všech nejlíp, Miriam má zlomenou nohu a pár žeber, Susan byla pěkně vychrtlá od jídla a doktoři zjistili, že celou dobu měla menší vnitřní krvácení. Je zázrak, že to vůbec zvládla přežít.
Molly, otevřená zlomenina levé ruky , pochroumané koleno, taky nic moc.
David zatím v nemocnici bojuje o život, ztratil spoustu krve, i přes Adamovu mikinu, kterou jsme se to snažili zacpat.

Všichni jsme se odpoledne sešli, hádám, že nám spolu bylo dobře, protože jsme toho společně tolik prožili.
Sedli jsme si v parku k na naší oblíbenou lavičku, povídali jsme si.
Dozvěděla jsem se něco více o Molly, je to velmi fajn holka.
Snažili jsme se vyhnout konverzaci o tom co se stalo, mělo to negativní účinky na Adama, kvůli Davidovi a na Susan, celkově kvůli Belle.

Zábava nám utíkala, než nám vyprchaly téma debaty.
Prostě, známe se vlastně jen kvůli tomu co se stalo a né jen tak!
Jiné konverzace nás tak nespojí, navíc všichni jsme věděli, že tady něco nesedí.
"Nemyslím si, že je to konec..." řekla opatrně Molly, "Něco mi nehraje."
"Pravda," přitakala jsem, "chybí nám něco zásadního!"
Všichni přikývli, věděli to.
Vyrušilo nás zvonění a to mého telefonu.
Zděsili jsme se, Susan úplně zbledla. Pamatovali jsme si jak to bylo s Hovorka předtím.
Adam natáhl ruku a vzal si můj telefon k sobě, přijal hovor.
"Haló?!" řekl rázně do mobilu.
Chvilka ticha.
"Ano, samozřejmě," podal mi mobil, "ten strážník že včerejška."
Všem se ulevilo.
"Ano?" zeptala jsem se a dala hovor na hlas, aby ho slyšeli i ostatní.
"Rozumím! Kolem deseti minut. Ano, nashle." típla jsem.
Ostatní se na mě tázavě podívali.
"Máme přijít na stanici, prej nám chtějí něco ukázat. Je to důležité."

Přišli jsme na stanici, hned nás nějaké děvče z dispečinku navedla do jedné vyslýchárny. Místnost působila chladně, taky se nedivím, vzhledem k tomu jaké lidí tady vyslýchají. Zde seděl na židli nás známý polda. Za ním se nacházel projektor a plátno.
Usadili jsme se na kovové židle, nebylo to nic pohodlného.
Nabídli nám vodu a hrozny v misce, jaký luxus. Naopak jsme čekali, že náš tady budou trápit o něco víc.
Policista zapl projektor a začal mluvit.
"Tak dobře! Přivedli jsme vás sem, aby jste nám pomohli. Vaše výpovědi neobsahují tolik informací, aby byli nějak užitečné. Tím myslím, že máme důkazy na zatčení údajné Belly Cornetové, ovšem nejspíš vyvázne jen s podmínkou! Chceme všichni, aby šla sedět, stejně jako vy a proto musíte spolupracovat."
"Samozřejmě..." přikývli jsme všichni jednohlasně.
Vážně jsme nechtěli, aby potom co udělala, byla ještě na svobodě, je to blázen a bez dozoru, se bude chtít pomstít ještě víc. Bude o to víc nebezpečná, měli jsme štěstí, že jsme vůbec vyvázli živí.

Pro rychlé shrnutí, všichni jsme spojili hlavy dohromady a skrze důkazy a naše výpovědi jsme museli zjistit vše co jsme nevěděli.
Motiv, plán a nejlépe i přiznání.
Nic moc to nebylo, ztratili jsme u toho přes hodinu. Náš strážník, konečně víme, že se jmenuje Riffman, znova vyslechl děvčata, je to už nebavilo a proto nějaké detaily vynechávaly.
Bylo to beznadějné a v téhle chvíli většinou někdo vytáhne eso z rukávu.
A taky, že vytáh a to sám pan Riffman.

"Ach jo," povzdechl si, upoutal tím naší pozornost, "dobře mládeži, asi je čas."
Z kapsy vytáhl malý čip, vypadal jako sponka.
"Tenhle USB flash disk, jsme našli právě u spolupachatelky."
"Nemůžeme získat to přiznání právě od ní?" navázal otráveně Adam.
Strážník se na nás zachmuřivě podíval, taky mě to zajímalo.
"Né..." vzroupila jsem do debaty. "Je, je mrtvá." snažila jsem se zadržet slzy, ovšem obličej už jsem měla sklíčený a hlas semknutý. Šlo poznat,že mi je do pláče.
Všichni shlédli dolů, Becka nám toho sice spousta špatného provedla, pořád ale nejsme natolik zlomyslný, aby jsme ji přáli smrt.
Navíc jsme doufali, že na tom disku najdeme vysvětlení na naše otázky.

Připravili jsme projektor, dva další poldové zatím vtrhli do místnosti se spoutanou Bellou, pořád se agresivně bránila.
Všichni jsme zděšeně pohlédli na pana Riffmana, ten nevěděl kde začít.
"No...-Ehm, možná-...Bude lepší když tady bude, můžeme se jí rovnou ptát."

Na flešce se nacházela nahrávka, nijak nepojmenovaná. Pustili jsme ji tedy.
"Dobře, nevím kde začít, budu mluvit, protože už to v sobě neudržím..."
"To je Becka!" vyjekla Miriam.
"... já, já už nevím co,..." začla brečet.
"... eh- začnu od začátku, zde to začíná se mnou a Bellou, jak jistě víte už v minulosti jsme se poprali. Ale mezi jí a mnou je i hlubší vztah..."
Bella začala pištět, chrčet a různě sebou v poutech smýkat.
"... pravda je, že jsme totiž sestřenice! Sice se nenávidíme, ale pořád máme stejnou krev..."
Můj mozek vybouchnul jako všem ostatním.
Co? Ty dvě? A příbuzný?
Bella se odmlčela, byla vzteky bez sebe.
"...rovnou hned na začátku se doznávám, že to já zabila Nicka, já psala ty výhružné vzkazy, já mučila Miriam a já dala jed do toho burgeru..."
"Ovšem protože jsem byla donucená!"
"...tehdy v pondělí večer, mi řekla, že má něco v plánu. A pak mě požádala o pomoc. Samozřejmě, že jsem odmítla a tehdy jsme se poprali..."
Zlepšila se mi nálada, nikdy bych si nemyslela, že by to udělala schválně.
... začala mě vydírat a to mým bráškou Billym, který se ztratil už dávno..."

Ostatní podrobnosti už nebyli zas tak důležitý.
Po dalších dvou hodinách, jsme složili teorii jak to celé bylo, přišlo nám to logické a zapadalo to.
Největší problém dělalo Bellyino právo nevypovídat.
Což nás přivedlo do patu.
Protože nic neřekla, neměli jsme teorii plně potvrzenou a ona se zase neměla jak bránit.
Věděla to a to jí stačilo.

V podstatě to nebyla teorie, ale příběh složený z faktů.
Bellyn motiv byla msta, nevíme proč, využívala Becku, aby na ní kdyžtak mohla celou vinu shodit.
Bella unášela lidi a Becka psala výhrůžky, měla taky i mučit holky, ale Bella svůj vztek neunesla a proto je začala mučit sama.

Pořád nám, ale něco unikalo, zadívala jsem se na Bell, snažila si schovat tvář za pramenama vlasů a límcem vězeňské košile.
Ten obličej už jsem viděla. Zavpomínala jsem.
No jasně, ona je ta žena, kterou jsem viděla v nemocnici. A ten její stín je ten co jsem viděla ve středu pod okny!
Celý mi to docvaklo.
"Už to mám!" vykřikla jsem.
Bella zbledla, dostala strach a to mi hrálo do karet. Budou se z ní snadněji dostávat fakta.
Všichni se na mě obrátili, já předstoupila.
"Takže..." začala jsem.
"Bella unesla Miriam venku u školy, jenže jí z okna viděl Nick, proto ho zabila Becka, viz její přiznání, která se do školy dostala rozbitým oknem na záchodech. Potom se schovala do kumbálu a vylezla druhými dveřmi, proto se mi zdály pootevřené, a proklouzla zpět oknem když byl čistý vzduch."
"Druhý den večer měla v plánu dostat někoho z nás, proto tam na tabuli byl ten nápis, jenže jsme byli pohromadě a tak se jí to nepovedlo, viz že ten den nikdo nezmizel."
"Bella také použila Becku, aby přenesla vinu a podezření na Christiana, ten to psychicky nedal a tak se oběsil. Viz jak Becka, Christiana předevšema obvinila."
"Dále měla Bella informace od Becky kdy bude ten sraz v knihovně, a společně pak unesli Susan, pak i Nickolu."
Věděla, že půjdeme do BurgersGang a připravila jed, který skrz Becku dostala do jídla, viz Becky přiznání."
"Dále v nemocnici, sestry na oddělení byli zaneprázdněné a nevšimli si proto Belly která se vplížila dovnitř a vyměnila injekce, viz injekce co jsme našli tam v lese!"
"Dále se rozhodla oddělat nás protože jsme se oddělili od skupiny a šli ke Christianovi sami, viz Adamovo svědectví."
Odmlčela jsem se, moje teorie na všechny zapůsobila. I na ty statné chlapy co hlídali Bellu.
Bylo to logické a jako jediná naše teorie to do sebe zapadalo.

"A tak to došlo až sem! Vše dává smysl!"

Bella se později pod návalem tlaku ze všech stran přiznala. Trvalo to dlouho, skoro čtyři hodiny, už byl doslova večer.
Bella přesně potvrdila mojí verzi příběhu, taky jsme z její složky zjistili, že má psychické onemocnění a doopravdy se už s tím léčila. Léčbu nedokončila a to se začalo projevovat agresí.

Měli jsme dost důkazů na její plné zadržení!