Shy boy. (Ashton Irwin FF- cze)

13. When you're gone..

Destiny:

„Ashtone, říkám to naposled! Jestli z té postele nevylezeš, ukousnu ti hlavu!" začínám zuřit. Mad je pryč dva týdny Ash je jako mrtvola. Taky na tom nejsem zrovna dobře, ale co mám dělat? Z mého přemýšlení mě vyrušil teplý dotek na boku. Otočila jsem se a políbila svého hnědookého prince.

„Tak co, jak je na tom Ash?" promluví po chvíli našeho objímání.

„Furt je na tom stejně" smutně se usměju a Cal mi políbí čelo.

„Všechno bude dobrý, Mad se nám a hlavně Ashovi vrátí." Obejme mě a oba vkročíme do místnosti, kde máme terapii.

Vždycky je to tu divné. Je tu mdlé světlo a všichni sedíme v kruhu, jak kdybychom byli narušení (OMG co zas píšu XD) sedli jsme se a profesor Hopkins začal svou každodenní mluvu „ Tak Destiny a Calume, jak se dneska cítíte? Pustíte si k sobě víc lidí než minule?"

Protrpěli jsme tak 2 hodiny a potom nás pustil...

Me:

Ruce skoro necítím, tak dořezané ještě nebyly. Nosím krátké rukávy, aby si toho matka všimla, ale ta se vždycky podívá jinam.

**

Vracím se ze školy, kde jsem dostala slušnou nakládačku, protože jsem naší princezně Moly zlomila nos. Hah, zasloužila si to. Dojdu do pokoje a zahodím tašku do rohu. „Mad, můžeš jít dolů?" ozve se matka a já sejdu schody. Dole stojí dva velké kufry a vedle nich matka.

„Co se děje?" hledím na ni.

„Jedeš zpátky" bez emocí odpoví.

**

„Destiny!" vletím jí do pokoje a ona mě se slzama v očích přivítá. Hned po ní mě obejme i Calum. Chci si dát věci na svou postel, ale někdo tam už věci má. „My tu máme novou holku?" usměju se a oni nervózně přikývnou. Otočím se na její postel a všimnu si Ashovi mikiny.

„Lidi co..." nedokončím větu, protože do pokoje dojde Ash s nějakou holkou. Ona ho objímá a on jí taky. Uvidí mě a v jeho očích jde vidět překvapení, nečekal to. Nic neřeknu, jenom hodím jeho mikinu, co mi nechal na svou postel a všem se udělá krásný výhled na mé dořezané ruce.

Destiny začnou slzet oči a Calum si ji obejme a šeptá ji něco do ucha. Mě se začnou taky lesknout oči, ale nechci dávat na jevo, že jsem tam citlivá a zranitelná.

„Jsem Mad" usměju se a podám jí ruku.

„ Juliet" usměje se a stiskne mi ruku tak, že syknu bolestí. „Promiň" hned mě pustí a dívá se na mě ztrápeným výrazem.

„To nic" usměju se a odejdu z pokoje. Potřebuju si pročistit hlavu. Vylezu na střechu a tam mě uvítá červená hlava zářící v západu slunce.

„A hele kdo se nám vrátil" usmál se.

„Fuck of Clifforde, nemám na tebe náladu" zachumlám se do deky, co jsem si donesla.

„Áha, ty už víš o Ashovi a Juliet, co?" obejmul mě a já se nehodlala bránit, lidé se mění.

„A kde se tu vůbec vzala?" otočím se na něj a on mě pohladí po hlavě...

„Ahoj, ty budeš Destiny, že?" usmála se holka a položila si kufr na tvoji postel. Jediná osoba, se kterou se bavila první 3 dny byla Destiny. Potom se začala bavit s Calem a s semnou .

Ash nechtěl vylézat z pokoje od té doby, co jsi odešla. Vylezl asi před týdnem. No, a poznal Juliet. Stali se z nich kamarádi, jako si byla ty a on. Jejich kamarádství přerostlo do vztahu.

Sledovala jsem ho a nezmohla jsem se na slovo. Každé slovo, co mi řekl, bolelo, bolelo neskutečně moc. Slíbil, že zůstaneme spolu.

Lehla jsem si Mikeymu do klína a on mi zpíval. Postupně jsem začala brečet. „Mikey? Zůstaneš večer?" nevím, proč jsem to řekla. Byl na mě strašně hodný. Jen přikývl a já si lehla zpátky.

**

Začala být zima, a tak jsme se rozhodli, jít dovnitř. U jídelny jsem potkala Ashe „Můžu si s tebou promluvit?" chytnul mě za ruku. Zase se mi hrnuli slzy do očí. Částečně z toho, že mě chytnul za poraněné zápěstí a částečně z toho, že ho nemůžu obejmout, že už mi nikdy nebude jeho sametový hlas šeptat uklidňující slova do ucha.

„Dobře," šeptla jsem „Mikey, chytni mi místo u Destiny" ten se usmál a šel do jídelny. Zašli jsme za roh a on zvednul malíček...