Shy boy. (Ashton Irwin FF- cze)

10. He is dying...

Ash:

Vešel jsem do pokoje a udiveně zíral na dva antisociály, kteří k sobě mají asi HOODně blízko. „Ups.. sorry že ruším" pošeptám a odejdu. Když se otočím, zapištím jako holka. Za mnou stojí Mad, začne se smát. Chytnu jako princeznu a odnesu do jejich pokoje, kde nikdo není.

Položím ji na postel a začnu ji lechtat. „Né Ashy! Prosím! To už stačí!" křičí a směje se. Přestanu a jsem u ní nebezpečně blízko. Její oči těkají z mích očí na mé rty. Usměju se a políbím ji. Ona mě chytne za boky a přitáhne si mě k sobě. Spadnu na ni a ona se začne smát. Směju se taky a opřu si hlavu a o její břicho.

Z našeho mazlení nás vyrušila ubrečená Alis. Mad se ode mě odtáhla a běžela k ní....

Luke:

„Pane Hemmingsi, nevypadá to s vámi nejlíp," pozvedne si doktor brýle výš na nos. „Budeme vás muset napíchnout na kapačky" odmlčel se doktor. Přikývnul jsem a šel za Alis.

„Zlato" usmála se a přilepila se mi na rty. Přitáhl jsem si ji k sobě. Tohle mi bude chybět. Umírám. Pomalu, ale jistě. Nemůžu tu Alis nechat samotnou. Nemůžu jí to říct. Budu muset, bylo by to horší.

„Alis? Slib mi, že na mě nikdy nezapomeneš. I kdyby se stalo cokoli, že si mě budeš vždycky pomatovat. Že budeš navždy vědět, že ty 2 roky, co jsme spolu, že jsem tě miloval a milovat budu" začínám brečet.

Alis se na mě dívá a nechápe, co se děje. Její hnědé oči se začínají lesknout „Co-co se děje L-Lukey?" koktá a já jí políbím čelo.

„Jdu na kapačky. Je tu to, čeho jsme se oba báli. Umírám" svěsím hlavu a Alis se podlomí kolena. Rychle ji chytnu, ale nemám dost síly, takže padám s ní...

Alis:

Ne, měli jsme se tak dobře. Proč Lukey? Sedím na židli a sleduju, jak bezmocně leží na lůžku a doktor mu píchá kapačky. Druhou rukou mě pevně drží. Potom mě doktor vyžene ven. Dám mu pusu na jeho rty a pomalu odcházím.

**

V noci mě probudí sestřička. „Pan Hemmings vás volá" rychle si na sebe hodím jeho triko a běžím za ním. Z posledních sil otočí hlavu a já vím, že je to naposledy, co vidím jeho modré studánky.

„Alis," zakašle a já ho obejmu „Je mi to líto" po obličeji mu steče slza.

„Lukey," vzlyknu „Bojoval jsi, snažil ses. Nemáš se za co omlouvat. Miluju tě" přiložím si jeho ruku na srdce.

„Já tebe taky" zachraptí. Naposledy ho políbím a obejmu. V tu chvíli doběhnou všichni ostatní. Všichni se s ním loučí a všichni pláčou. Obejmu Luka. Mad zavrtá hlavu do Ashovi hrudi a Ash ji hladí po vlasech. Calum a Destiny stojí v koutě a objímají se.

Najednou přistroj, vydá dlouhé píp a já vím, že už je konec. Pomalu ho pustím. Ash se ke mně rozebíhá, protože se podlomí nohy a já letím na zem. Začnu hystericky brečet. Postavím se na nohy a vyběhnu schody nahoru na budovu. Silný vítr si hraje s mými vlasy a studená střecha plná sněhu mě pálí na chodidla...

Mad:

Rozhlédnu se a Mad někam odběhla. Vyběhnu za ní. Přesně vím, kam šla. Schody beru po dvou a nahoře si musím odpočinout, protože moje plíce nejsou nejčistější.

Flashback:

Hledala jsem místo, kde bych si mohla zapálit. Vylezla jsem nahoru a otevřela dveře. Vítr mě udeřil do obličeje. Na konci střechy sedí dva lidi. Podle smíchu poznám Luka a Alis. Něco si šeptají a smějí se. No co, kouření nechám na potom. Usměju se a pomalu za sebou zavřu dveře.

„Alis, to není řešení!" křiknu, abych přehlušila vítr. „Nedělej to!" rozběhnu se, ale ona se nakloní a spadne ze střechy. Zrychlím, ale nestihnu ji chytit. Sednu si na střechu a rozbrečím se. Po chvíli přiběhne Ash a zděšeně se rozhlíží.

„Kde je Alis?" obejme mě a políbí. Ukážu dolů z budovy a on mě chytne do náruče a odnese dolů.

Destiny:

Najdu si přátele a ti hned umřou. Připadám si jako chodící neštěstí. Pomalu jdeme na pokoj, Cal se s semnou rozloučí a jde na svůj pokoj. „Cale prosím, zůstaň" chytu ho za rukáv a on poslechne. Lehneme si do postele a já si ho přitáhnu k sobě.

„Myslíš, že nosím smůlu?" pohlédnu do jeho kaštanových očí.

„Ne. Myslím, že si úžasná" usměje se a políbí mě.

Nemám co dělat, a tak přidávám další části :D ^^

koment, vote and all that shit... ♥