Shy boy. (Ashton Irwin FF- cze)

16. I wish, that i could fly...

Destiny:

Juliet stála s dřevěnou tyčí od postele před Mad a chtěla jí švihnout. Mad seděla v koutě a pozorovala ji. Nebránila se. Slzy jí tekly, ale ona se nepohnula z místa. „Jul, polož to" jde k ní pomalu Cal a natahuje ruku. Ona se otočí a ožene se po něm. Rychle uhne a ze mě vyjde vydušený výkřik.

„Co se děje?" vyleze Mike z pokoje a u dveří se zastaví. „Juliet, polož to a hned!" křičí a jde k ní. První ráně od ní uhne, druhé však ne. Skácí se k zemi a Mad se k němu připlazí.

„Mikey" profackuje ho párkrát, ale on nevnímá..

Me:

Zvednu hlavu a podívám se na Juliet „Co ti kurva ruplo v bedně nebo co?!" ona se však znova napřáhne a já se postavím. „Tak pojď, sejmi mě, jestli ti to udělá dobře" příjdu k ní a pokynu, ať mě udeří.

V tu chvíli vběhne do pokoje Ash a vytrhne ji tyč z ruky. Hned po něm dorazí gorily a odvedou si ji. Nevím kam, ale doufám, že HOODně daleko. Podívám se na Ashe, který mě sleduje. Prohrábnu si vlasy a obejmu ho. Tiskne mě k sobě a já nasávám jeho vůni.

„Mad" zaboří mi hlavu do vlasů a já se usměju.

„Ashi" kreslím mu na záda různé ornamenty.

„Lidi nechci rušit, ale Mike tu leží pořád v bezvědomí" otočíme se na Des, která klečí u Mikeyho. Odneseme ho a Ashem na ošetřovnu a mezitím Des a Cal uklidí celý pokoj.

**

„Kam jdeš?" chytne mě Ash za rukáv, když jdeme z večeře.

„Na střechu" usměju se a pokračuju po schodech nahoru. Je únor a sníh začíná roztávat. Sednu si ke zdi a sleduju zapadající slunce. Lehký vánek si pohrává s mými vlasy a mě přejede mráz po zádech. Měla jsem se líp obléct, přece je jen únor.

„Není ti zima?" otočím se za hlasem a tam stojí Ash s dekou v ruce.

„Možná" špitnu a přitáhnu si k sobě nohy. Sedne si a přikryje mě. Kusem deky mu přikryju jeho nohy a on se usměje.

 „Chci být jako pták" prolomím ticho"

„A proč?" otočí se na mě a jeho zelenohnědé očí se začínají barvit se západem slunce do hněda.

„Vždy, když je něco špatně, můžou odletět pryč a nikdy se nevrátit" usměju se a podívám se na něj.

„To je fakt" přikývne hlavou a já mu položím tu svou na rameno. „Co když ale umřou? Kdo za ně bude truchlit, když ptáci, kterým na nich záleželo, nebudou vědět, kde je?" obejme mě kolem ramen a já se usměju.

„O takovém Ashovi jsem mluvila. Tohle je můj milovaný Ash. Ten, který má city" pohladím ho po tváři a v jeho očích začnou tančit jiskřičky.

„Vážně?" začervená se a přiblíží se nejistě k mým rtům. Přitáhnu si ho za kudrliny k sobě a políbím ho.

„Ani nevíš, jak mi tohle chybělo" opře o mě své čelo. Podám mu malíček.

„Už žádné hádky, jenom my dva promise?"

„Promise" proplete s semnou jeho velký malíček.