Shy boy. (Ashton Irwin FF- cze)

15. I need to know...

Me:

Sledovala jsem jeho rty, které se blížily k mým. „Sorry, Ashi, chci zpátky toho starého Ashe. Toho jsme milovala." Zvednu se a naposled se podívám do očí plných bolesti. Křivě se usměju a odejdu z pokoje. Zavřu dveře a sjedu po nich na zem.

Po chvíli civění na zeď se podívám na hodinky. Za chvíli mi začíná terapie s Ashem. Zvednu se na nohy a vydám se na terapii...

Calum:

Miluju vstávání od té doby, co mě vždycky probudí polibek Des. Jenže dneska se neusmívá jako vždy, její pohled je zcela vážný. „Cale?" začne opatrně a jde na ní vidět nervozita.

„Ano?" posunu se na posteli a políbím ji. Usměje se a pokračuje.

„Chci, abys mi pomohl si na všechno vzpomenout" svěsí hlavu a potom ji otočí na mě.

„Já... uhmm... promiň. To nepůjde" protřu si obličej „Nechci tě vidět zlomenou. Už víc ne"

„Co se stalo?!" křikne „Promiň" ztiší se a položí mi hlavu do klína.

„Dáš mi chvíli?" začnu se pomalu zvedat a ona zvedne hlavu a přikývne. Za chvíli jsem zpátky s notebookem, deníkem a mobilem. „Jdeme vzpomínat" smutně se usměju a ona se mi přilepí na rty. Vychutnávám si to, co když je to naposled? Co když s semnou nepromluví?

„Tak jdeme na to" hledám v počítači a potom najdu video.

Destiny:

Nervózně čekám, až se video načte. Po načtení ho sleduju a oči se mi plní slzami.

„Ahoj zlato!" políbím nějakého kluka.

„To je Vincent" kývnu, ale uvnitř nechápu.

„Ahoj Bae" usměje se políbí mě. Video je natočeno na školní zahradě. Mám plno kamarádů a jde vidět, že jsem středem pozornosti. V rohu obrazovky sedí nějaký kluk.

„Calume, pojď za námi!" křiknu a on k nám dojde. Obejme mě a já se usměju. Vincent by ho nejradši zabil. Chvíli si tam povídáme a najednou video přeskočí a je tam Cal nalepený na skřínku. Vincent ho drží pod krkem

„Ještě jednou se jí dotkneš, zabiju tě!" flusne mu do ksichtu a pustí ho na zem. Snaží se popadnout dech.

Malé potůčky slz mi máčí tvář. „3 měsíce jsem s tebou nepromluvil, tobě to nedělalo nejmenší starost" posmutní...

Video přeskočí a já ležím v nemocnici. Usmívám se a šeptám „Děkuju" Cal sedí kousek ode mě, hlavu schovanou v dlaních a kroutí záporně hlavou.

„Abych ti vysvětlit, co se stalo" zhluboka vydechne a otočí se na mě...

„Né, prosím!" křičí hlas a já poznám, že patří tobě. Rozběhnu se do postraní uličky. Ležíš tam na zemi, potrhaná a špinavá. Někdo od tebe odchází a zapíná si kalhoty. Došel jsem pozdě.

Rozběhnu se proti tomu klukovi a srazím ho na zem. Podle voňavky poznám, že je to Vincent. Začnu do něj mlátit, až omdlí. Potom vstanu a běžím k tobě.

Probudila ses až v pokoji. Vincenta zavřeli na 3 roky za znásilnění a ublížení na zdraví. A teď se dostáváme k tomu. Proč mi děkuješ a já tomu nevěřím...

Skončí a já na něj hledím jako na mimozemšťana. „Promiň. Slíbil jsem si, že tě ochráním" složí hlavu do dlaní a otočí se ke mně zády.

„Cale, otoč se. Za nic nemůžeš. Kdyby ses neobjevil, třeba bych umřela" pohladím ho po zádech a obejmu ho. Otočí se na mě a já ho políbím. Usměje se a já taky. „Hej, je čas oběda" podívám se na hodinky a ruku v ruce vyjdeme na chodbu.

**

„kde sou Mad a Ash?" rozhlédnu se a Cal s plnou pusou špaget pokrčí rameny. Odneseme talíře a jdeme k nám na pokoj, protože v jejich pokoji spí Mike. Vejdu do pokoje a sleduju tu pohromu. Všude letá peří z polštářů. Vypadá to jako v zimě, kdyby sněžilo. Mad sedí v koutu, nohy u sebe a na protější straně se rozmachuje obrovskou dřevěnou tyčí...