My Eyes - CountryHumans - CZ ( GE X AH )

8

RakouskoUhersko se probudil, chtěl otevřít oči, ale uvědomil si že nemůže. Stáhl ruku ke svému obličeji a nahmatal pásky.
Usnul jsem s nima?
Byl zmatený a posadil se. Sundal si je a do očí ho štípalo ostré slunce.
,, Ughh... Fuj. "
Zavřel oči a snažil se si přivyknout na světlo.
,, Proto nesnáším, když si zapomenu sundat pásky."
Chvíli mu to trvalo, nakonec si konečně trochu zvykl a rozhlédl se okolo. Cítil, že má na sobě stále uniformu. Nechápal, co se stalo. Hlavou mu najednou prolétla otázka, jestli si vzal včera večer prášky.
,, No sakra..."
Vyletěl z postele a zamotala se mu hlava. Opřel se o stůl a musel chvíli čekat, než to odeznělo.
Povzdechl si a vzal si do ruky lahvičku s práškama. Zapil jeden a sedl si na židli vedle stolu. Opřel si hlavu o ruku díval se z okna.

Přemýšlel, proč usnul, aniž by si vzal prášky, sundal pásky nebo se převlékl.
Byl jsem na večeři a Vater mi říkal ať si je vezmu... Pak jsem šel ven...a...
Na tvářích se mu objevil ruměnec a zakryl si obličej rukama.
,, D-Druhá Říše... "
Najednou se na něj začaly valit vzpomínky na minulou noc.
Usnul jsem? V tom případě... On...on mě sem odnesl?

Válel se po stole a přemýšlel nad tou nocí. Nechápal proč, ale usmíval se.

Po asi půlhodině se zvedl a šel se připravit. Když tak udělal, zakryl si oči a vyšel ze dveří.

Na snídani se nic moc nedělo, jen Druhá Říše občas sjel pohledem na Rakousko-Uhersko.

Po snídani přišla Vídeň a oznámila, že přijela snoubenka Druhé říše.

Všichni šli do sálu, kam měla přijít. Čekali asi jen dvě minuty a dveře se otevřely. Odhalily středně vysokou, červenou zemi s bílým půl měsícem a hvězdou. Měla dlouhé zdobené šaty a jakýsi klobouk, či co.

,, Moc mě těší, jmenuji se Osmanská Říše a tady tohle je Konstantinopol, neboli Cařihrad. "
Ukázala na město s nějakým hradem na vlajce vedle ní. Ten se uklonil a pozdravil je.

,, Jsem rád za vaši návštěvu, jménuji se Rakouské Císařství, můj syn se jmenuje Rakousko-Uhersko."
,, Ráda vás poznávám. "

,, Moje snacha konečně dorazila. Jsem rád, že cesta proběhla v pořádku. Druhá Říše ti ukáže váš pokoj. "

Prusko šel k Osmanské Říši a byl z její přítomnosti očividně nadšený. Otočil se na Druhou Říši a hodil na něj nečitelný pohled.
On pochopil a přišel k nim.

,, Merhaba, rád tě zase vidím, Osmanská říše."
(ahoj)
Díval se na ni s jemným úsměvem a ona mu ho opětovala, než ho objala. Trochu se odtáhla a lehce ho políbila.
,, Také tě ráda vidím."
,, Chceš si jít vybalit? "
,, Tamam."
(dobře)

,, Cařihrade, vy můžete spát v pokoji hned vedle nich. Jsou to první dveře vlevo od jejich."
Rakouské Císařství promluvil a podíval se na turecké město.
,, Vážím si vaší laskavosti, výsosti."

Všichni tři odešli a Prusko okamžitě šel k Rakouskému Císařství. Postavil se před něj a usmál se.
,, Budeme pokračovat, nebo to na dnešek odložíme? "
,, Jak chcete."
,, Tak si dáme do oběda pauzu. Co vy na to? "
,, To zní dobře."
,, Půjdu dořešit nějaké papíry, co musím poslat do Německa, uvidíme se později. "
,, Já také, uvidíme se."

Pruské Království odešel a Rakouské Císařství se otočil na RakouskoUhersko.
,, Sohn, včera večer-"
,, Ugh, no já- no-"
,, Co? "
,, Em, nic..."
,, Brunnen? No... Chtěl jsem se tě zeptat jestli se tvůj zrak zlepšuje a jestli jsi měl prášky. "
,, Nevím, asi je to lepší. A co se týče těch prášků... Já jsem usnul, promiň."
,, Rakousko... "
,, Promiň, já jsem opravdu nechtěl."
,, Já vím, musíš ale pochopit, že jen chci aby jsi byl v pořádku. "

😗🍪