My Eyes - CountryHumans - CZ ( GE X AH )

15

(Obrázek nahoře je můj:d )

Druhá Říše se díval na oblohu a pozoroval opeřená stvoření kroužcí nad stromy. Sice se počasí zdálo příjemné, ale věděl, že nezbývá mnoho dní a dravý ptáci se budou muset připravit na krutou zimu. Do mysli se mu vloudila myšlenka, mohl by se někdy proletět a vzít sebou RakouskoUhersko. Předpokládal, že má dost silná křídla na to, aby to zvládl. Když tak nad tím přemýšlel, nebyl si jistý jestli vůbec o jeho křídlech věděl. Pokud si pamatoval tak mu o svém vzhledu neříkal.
,, Mhm, Rakousko? "

Nedostal od něj ale žádnou odpověď. Posadil se a podíval se dolů vedle sebe na R-U. Všiml si, jak se jeho hruď pomalu zvedá a zase klesá. Uvědomil si, že spí.
Díval se na něj a přemýšlel.

Posunul se k němu blíž a natáhl ruku k jeho obličeji. Lehce mu odsunul pásku a pak druhou. Okolo očí si všiml pár křivých jizev.

Prohlédl si jeho obličej a musel uznat, že vypadá pěkně.
Měl nutkání pohladil ho po tváři. Pokáral se a v rozpacích tak učinil, překvapivě cítil jeho jemnou kůži.

Povzdechl si a znovu mu nadal pásky přes oči. Odvrátil pohled a protáhl se. Narovnal páteř a roztáhl křídla, přičemž se odhalila jejich skutečná velikost. Neměl sice ani zdaleka takové rozpětí jako měl Prusko, ale normálního člověka nebo zemi by to rozhodně uchvátilo.

Složil je zpět a pár černých pírek se sneslo mezi stébla trávy.

Lehl si zpátky, tentokrát se otočil nabok. Opřel si hlavu o ruku a díval se na Rakousko.
Proč se s tebou cítím tak jinak?
Tak... uvolněně a zvláštně... Chtěl bych abychom byly přátelé.

Němec se uvelebil a znovu se díval na koruny stromů. Pomalu začínal cítit jak mu těžknou oční víčka. Nakonec taky usnul.

Francesca běžela z kuchyně za Vídní, kvůli nedostatku potravin na trhu. Kus od jídelního sálu ji zahlédla, tak k ní běžela.
,, Wien! "

Vídeň slyšela své jméno a otočila se k místu odkud volání slyšela. Všimla si Francesci jak k ní běží.
,, Wien, na trhu nejsou nové potraviny, za chvíli nebudeme mít z čeho připravit jídlo."
,, Ughm, no zajedu tam a vyřeším to. Jak dlouho vám vystačí to co máte teď?"
,, Zhruba 3 dny, myslím. "
,, V tom případě, tam pojedu zítra ráno."
,, Děkuji."
,, Není zač. Teď bude oběd, můžeš jít pro Rakousko-Uhersko. Já jdu pro Osmanskou Říši a Druhou Říši. Budapešť šel pro Rakouské Císařství a Prusko. "
,, Samozřejmě. "

S novými pokyny odešla hledat RakouskoUhersko do jeho pokoje, ale nikdo tam nebyl, tak šla do zahrad. Předpokládala, že na tom rozkvetlém místě bude největší pravděpodobnost jeho přítomnosti.

Osmanská Říše, čekala na pokoji na svého budoucího manžela a mezitím mluvila s Cařihradem o svatbě.
,, Přijde mi, že ho to vůbec nezajímá..."
,, Nebuď smutná, myslím že je jen ve stresu. Určitě ho to zajímá stejně jako tebe."
,, Myslíš? "
,, Určitě "
,, Díky "

Oba uslyšeli klepání na dveře a Cařihrad šel otevřít.

,, Zdravím vás... Vídeň. "
,, Dobrý den, v jídelním sále je připraven oběd."
,, Jistě, řeknu to Osmanské Říši. "
,, Druhá Říše tu není?"
,, Ne."
,, Aha, každopádně, nevíte kde je?"
,, Já vůbec a ani jeho budoucí žena to neví."
,, Dobře, tak já se po něm podívám. "
,, Nashle."

Než zabouchl dveře, stihl si všimnout jak na něj uražená Vídeň mávla. Ta poté šla hledat Druhou Říši.

Francesca procházela zahrady, ale nemohla ho nikde najít. Vzpomněla si na místo kam rád chodil, když byl mladší. Řekla si, že se tam podívá.

Šla po zarostlé cestě ke staré kašně. Když míjela keře růží, vzpomněla si jak se do nich Rakousko jako malý zamotal a musely ho odtamtud společně s Vídní dostat.

Francesca nakoukla přes nižší tůje na mýtinku s kašnou. Byla dost překvapená tím co viděla. Šla blíže na mítinu a pozorovala dvě země na trávě. Poprvé po té tragédii viděla RakouskoUhersko s někým v takové blízkosti. Trochu nad tím pohledem váhala. Nakonec se rozhodla je nebudit a nechala je spát. Všimla si, že mají trochu vlhké oblečení, což samozřejmě znamenalo, že museli být v kašně.

Usoudila, že jim jídlo donese později.
Odešla k paláci a potkala Vídeň.
,, Neviděla jsi Druhou Říši? Nemůžu ho najít. "
,, Ano, je s Rakousko-Uherskem, měli nehodu s kašnou. Nedorazí na oběd, ale donesu jim ho později."
,, Donesu jim to, ty máš jiné starosti. Pojď, pomůžeš ostatním odnést oběd, pokud tak již neučinili. "
,, Dobře. "

Vídeň informovala Rakouské Císařství, že jeho syn a Druhá Říše na oběd nepřijdou, mluvila i před Osmankou, takže to taky věděla. Rakušan a Prus to pochopili, Osmanská Říše přikývla, ale byla vnitřně naštvaná. Její životní láska s ní už netrávý skoro žádný čas, ale věnuje se spíše někomu jinému? Uvnitř ní vřela závist.

Musím něco vymyslet a rychle, nebo ještě zruší svatbu, protože nebude mít čas a bude zrovna chtít trávit čas s RakouskemUherskem.

Vím, že kapitoly nejsou nijak zvlášť dlouhé, ale opravdu nevím co bych tam dala navíc?