My Eyes - CountryHumans - CZ ( GE X AH )

22

Konečně se vracíme ke shipu>:D

Ten den už Rakousko-Uhersko šel na oběd, dostal ze sebe co šlo a už mu bylo lépe. Vídeň mu nabídla, že mu jídlo donese, ale on jí odvětil, že to zvládne, protože pravděpodobně jen něco špatného den předtím snědl. Ona se s ním nechtěla hádat, tak jen přikývla a nechala ho, ať dělá, co uzná za nejlepší. Zatímco o něj Vídeň měla stále menší obavy, R-U byl nervózní z jiného důvodu. Bylo mu trapné, že jen tak odešel z něčí svatby, aniž by někomu dal vědět. Pravděpodobně si vyslechne menší kritiku od Rakouského Císařství a nejhorší bylo, že novomanželé budou u stolu také. Tedy, stále byl smutný.

Právě seděly všechny přítomné země u svých porcí jídla a pomalu se pouštěly do hodování.
,, Ještě než začneme jíst, znovu bych ráda poděkovala za prostory a veškeré služby, které nám byly poskytnuty. Tato laskavost vám u nás nebude zapomenuta. "
Osmanská říše nasadila jeden z jejích jemných úsměvů a popadla svůj pohár vody.
,, To je samozřejmostí, nebyl to přeci žádný problém."
Řekl Rakouské Císařství a zvedl svůj pohár také.

Krátce po jedné se už všichni opět věnovali svým povinnostem. Tedy kromě těch, kteří měli volno. Například Druhá říše s Osmanskou byli na architekturní procházce po paláci. Samozřejmě to nebylo za účelem soudit, ale jejich cílem bylo prozkoumat palác podrobněji a možná pobrat pár inspirace pro budoucí stavby. Po dlouhé procházce, která by pravděpodobně někoho nudila, ale je ne, potkali mladou Rakouskou zemi.

,, Merhaba Rakousko-Uhersko! "

R-U se zastavil ve své cestě a zmateně otočil hlavu k hlasu.
,, Hallo Osmanisches Reich?"
,, Páni, takže mě opravdu dokážeš poznat jen podle hlasu? To je fascinující! "
,, Ano, většinu osob, které potkám si zapamatuji."
,, Mhm... Takže víš kdo je tu se mnou?"

Druhá říše se ke dvojici přiblížil a taky ho pozdravil.
,, Hallo Österreich-Ungarn. "

,, Ahoj. "
,, No?"
Osmanka zvídavě naklonila hlavu, čekající na odpověď.
,, Co?"
,, Poznal jsi? "
,, Druhá říše."
,, Jo, promiň to muselo být nepříjemné... Jinak, jak se cítíš? Je to už lepší? "
,, Ano, děkuji za čaj."
,, Bir şey değil, doufám že nebyl příliš ostrý. Naše recepty mají silný kořínek."
,, Trošku, jsem zvyklý na něco jiného, ale samozřejmě vaše výrazné chutě jsou něco jiného a je čeho si na vašich pokrmech vážit."
,, Vidím, že víš o čem mluvíš. Pokud souhlasíš, někdy bych mohla nějaké z rodinných receptů uvařit. Vaše jídlo má také co do sebe, ale domovina je domovina."

A tak tam ti dva chvíli něco rozebírali, ohledně jídla atd. Druhá říše čas od času poslouchal, ale spíš moc nevnímal. Dané téma se ho nijak netýkalo a ti dva si stejně vystačili samy. Co ho skutečně zajímalo byla jedna jediná otázka. A to, kdy zase bude s Rakousko-Uherskem osamotě? Tedy, ne že by musel akutně trávit čas jen s ním bez Osmanské říše, ale... Prostě už je to dlouho? Celý týden?

Jak tam tak stáli, čas se táhnul hrozně pomalu, pro některé. Napadlo ho pozvat ho, až domluví, někam ven. Třeba k večeru, teď s ním chtěl ještě mluvit Prusko.

Po cca 10 minutách dlouhého čekání, konverzace skončila.
,, No, jsem ráda, že se shodneme. Teď už ale půjdeme. Tak zatím, Rakousko-Uhersko! "
,, Zatím... "

Když začal odcházet Druhá říše zbystřil a omluvil se OE. Ta přikývla a chvíli ho sledovala, než se vydala napřed.

,, Rakousko, počkej. "
,, Was?"
Němec si vedle něj stoupl a znovu promluvil:
,, Kam jdeš? Doprovodím tě. "
,, To nemusíš, zvládnu to. "
,, Ne ne, vím že to zvládneš, ale rád bych šel s tebou a promluvil si. "
,, Aha, no, jdu teď k sobě takže-"
,, Dobře, tak jdem. "
Usmál se, i když to nemohl vidět. Chytil ho za ruku a pomalu vyšel.
Rakušan se při aktu trochu začervenal a šel také.