My Eyes - CountryHumans - CZ ( GE X AH )

31

...

V Německu bylo chladné počasí, na trávě se třpytil sníh a ze střech stékaly potůčky vody. Sníh totiž pod hřejivým sluncem pomalu začínal tát.

Před branami bohatého sídla stála urozená země. Pruské Království. Ruce měl za zády a občas protáhl svá křídla, přičemž stále sledoval svého mladšího syna, který trénoval 'boj s mečem', v tuto chvíli tedy s větví proti pytlové figuríně, vycpané slámou.

Chtěl se věnovat něčemu jinému, ale jeho syn trval na tom, že mu chce ukázat jak pokročil. A po naléhání i Bavorského Království, jeho ženy, nakonec souhlasil.

Až se Prusku podaří sjednotit Německo, ta země bude vložena do rukou jeho staršího syna. Každý to věděl a byl si tím jistý, i jeho syn sám...

Ovšem, kdo mohl tušit, že právě Prusko bude mít pochybnosti?
Jeho syn mohl mohl z Německa vybudovat silnou říši, ale zároveň ji mohl taky zničit... Velmi krvavou cestou... On byl vždycky jiný... A Prus to věděl. Byli situace, kdy si byl jistý, že mu prostě zemi předat nemůže. Situace, které ho děsily ještě dlouho poté... Měl velmi špatný pocit.
Třeba tehdy, když mu jako malý přinesl do pracovny přejetou kočku s kterou si 'hrál' a našel v ní ještě tlukoucí srdíčko mu nahnalo hrůzu. Věděl co musí udělat...

Proto chtěl mít druhého syna...

Proto se snažil víc s Německým Císařstvím...
Proto byl přísnější a nedával mladšímu synovi žádné signály k tomu, že by měl dostat Německo do rukou. Snažil se z něj vychovat zemi, schopnou udržet říši mocnou a neporazitelnou. Aby byl silný, ale rozumný.

A postupem času tedy Německé Císařství vyrůstal pod Pruskými křídly. A Prusko v něm viděl potenciál, který se mu však bál přiznat. Nemohl riskovat. Znovu ne.

Stále tu byl ale jakýsi problém... A to byl jeho starší syn. Prusko stále nikomu, včetně něj, neřekl, že zemi předá jeho mladšímu bratrovi.
Každopádně, i přesto, že on svému synovi nevěřil, Německé Císařství si svého sourozence celkem oblíbil.

A on ho měl také rád, trávil s ním čas a hráli spolu hry.... Ty chvíle si ale Německé Císařství pamatuje jen zřídka a rozmazaně...

Avšak žádné velké tajemství nezůstane navždy utajeno...

Bavorské království uložila Německé Císařství do postele a šla za svým mužem, který s ní chtěl něco důležitého probrat. Byl čas, aby jí Prusko pověděl své rozhodnutí. A taky se tak stalo.

Když jí to oznamoval, mluvil s takovou jistotou v očích. Bylo jí jasné, že mu to už nikdo nevymluví.

Ona z toho ale moc nadšená nebyla.
,, Jsi si jistý?... Chápu, že může být občas poněkud... zvláštní... Ale je chytrý, nemyslím si, že by něco vážného provedl."
,, Věř mi, Bayern. Nemohu mu předat zemi. Je nebezpečný a neopatrný... Vidím to v něm."
,, Preußen, opravdu si o něm tohle myslíš?... Je to náš syn... Tvá vlastní krev... " (prusko)
,, Tu zemi mu nedám. Nevěřím mu. Nenechám Německo padnout."

Povzdechla si. No, co jí zbývalo?
,, Myslím, že děláš ukvapené závěry... Ale dobře... Jednej, jak uznáš za vhodné..."

Prusko přikývl a odešel.
Sledovala, jak zmizel za dveřmi a chvíli tam tak stála a přemýšlela. Měla ale špatný pocit, otočila se a trochu sebou trhla. Překvapená se nervózně dívala na jejiho staršího syna.