Heart of Rose

4. KAPITOLA

Byla tu opravdová zima, z nebe dokonce i padali chladné vločky, takže jsem byla ráda, že mám Kristiánovu mikinu a nejsem tu jen v šatech. Celkem mě překvapilo, když jsem zjistila, že ten mráz růži nic nedělá, ale asi to souvisí s tím, o čem mluvil Allen. Na levé straně ode mě byl temný les, do kterého jsem se neodvážila vstoupil, a na pravé straně sraz. Takže jediná možnost cesta, tedy pokud jsem se nechtěla vrátit, byla rovně. Došla jsem až k mostu, přes který se kdysi asi nedalo dostat, ale teď už je cesta volně průchozí.

Opatrně jsem přešla onen most a všimla si jakéhosi stánku pravděpodobně s občerstvením. Možná v něm někdo bude... a měla jsem pravdu byl tam kostlivec nízké postavy v modré mikině a spokojeně si spinkal. Sice nechápu, proč všechny poprvé potkávám, když spí, ale zkrátka to tak asi bude a musím si na to zvyknout. Po mé zkušenosti s Allenem, jenž byl naštvaný, když jsem ho probudila, jsem neměla odvahu, probudil i tohoto spáče. Sice vypadá neškodně, ale co já vím, kdo nebo co to je.

Potichu jsem se pokusila projít kolem, ale to bych to nemohla být já, abych omylem nešlápla na větev, která pod mou váhou praskla. V rychlosti jsem se na něj koukala, ale naštěstí to vypadalo, že stále spal. Oddychla jsem si a udělala další krok. ,,Hehe..." ozvalo se od stánku. Opět jsem se podívala na kostlivce, kterému se teď objevil na tváři úsměv a nevinně mě pozoroval.

,,A-ahoj?" to bylo jediné, co ze mě vypadlo. ,,Sup, kiddo, kampak se plížíš?" zeptal se, přičemž se narovnal v zádech. ,,Ale nikam, jen se procházím," odpověděla jsem mu a zaujatě jsem si ho prohlížela. Tak ať se mi nedivím, mluvící kostru jen tak někde nenajdeš, pokud nepočítám lidí.. ale ti jí mají pod kůži a svaly atd., ale tohle je čistě bílá kostra s bílými tečkami místo očí a v modré mikině.
,,Jo, jo, hehe... doporučuji ti se projít o něco dál a navštívit mého bráchu. Hrozně rád si dělá nové přátele. Mimochodem, když půjdeš s tou růží, ani bych se nedivil, kdyby tě pozval na rande. hehe..." řekl pobaveně kostlivec a opět se uvelebil do pozice, v které jsem ho poprvé uviděla a spal dál. Sice mi přišel trochu divný, ale neřešila jsem to a pokračovala v cestě.

V zápětí jsem zahlédla vysokou postavu, kráčející mým směrem. Byl to další kostlivec, který měl na sobé brnění a rudou šálu. Jakmile mě spatřil, zaradoval se, ale v zápětí se vydal hned ke mě.
,,TY JSI ČLOVĚK, ŽE ANO?" z radosti skoro až poskakoval. To bude asi ten brácha od kostlivce s modrou mikinou. ,,Už to tak vypadá," řekla jsem a pečlivěji jsem si ho prohlédla. Vypadal ještě šťastnější než před chvílí a to se mi zdálo že to nejde. ,,JÁ, VELKÝ PAPYRUS, ČLEN KRÁLOVSTVÉ STRÁŽE, JSEM PŘÍPRAVEN TI POMOCT SE VŠÍM, S ČÍM BUDE POTŘEBA," oznámil šťastně, chvíli jsem i měla pocit, že mě obejme. ,,POČKEJ, AŽ TĚ UVIDÍ UNDYNE! BUDE MÍT ZE MĚ RADOST, JAK SVĚDOMITĚ PLNÍM SVÉ POSLÁNÍ. A CO TEPRVE KRÁLOVNA TORIEL? MYSLÍM, ŽE BYCH TĚ MĚL, CO NEJDŘÍVE K NÍ ZAVÉST," oznámil Papyrus, v tom se však ozvalo mé břicho, které naposledy jedlo jen jeden kousek pizzy. ,,ALE MYSLÍM, ŽE KDYŽ SE PRVNĚ PŮJDEME NAJÍST, NEBUDE JÍ TO VADIT. NAOPAK MOŽNÁ ŽE DOSTANU NĚJAKÉ OCENĚNÍ ZA TO, JAK SE O NAŠE HOSTY STARÁM. NEBOJ SE, ČLOVĚKU, PRÁVĚ JSEM UDĚLAL ŠPAGETY A MOC RÁD SE S TEBOU PODĚLÍM," domluvil chytl mě za ruku jako malé dítě a vydal se mnou neznámo kam. Naštěstí se mi podařilo osvobodit svoji ruku. A s rudou půvabnou růží v levé ruce jsem jej následovala.

615 slov
♡ Nakashi ♡