Heart of Rose

14. KAPITOLA

Poté, co jsme položili oba tu samou otázku, odmlčeli jsme se a já si dívku přede mnou více prohlédl. Výškově byla menší než Rose a měla mírně baculatější obličej, nicméně jí to spíše přidávalo na roztomilosti než by se to mohlo považovat za vadu.

„Jsem Sans. Kostlivec Sans,“ odhodlal jsem se promluvit jako první. „Přišel jsem za královnou Toriel,“ objasnil jsem jí důvod své přítomnosti zde a jen doufal, že ona na oplátku prozradí, co dělá tady, nebo celkově v podzemí, ona.

„Ráda tě poznávám, Sansi kostlivče. Mé jméno zní Megan,“ pronesla a udělala pukrle, přičemž si lehce přizvedla jasně zelené šaty. „Co se týče Toriel, ta bude asi ještě ve své pracovně,“ zamyslela se.

Pokynul jsem hlavou, ale ještě jsem se k odchodu neměl. Místo toho jsem svůj zrak obrátil k jednomu z obrazů na stěně, jenž už toho taky pamatuje. Byl to obraz ještě z doby, kdy měla královská rodina ještě svého dědice a jeho nerozlučnou kamarádku. „Člověka jsem v hradu už neviděl dlouho,“ poznamenal jsem po chvíli ticha, které mezi námi začalo panovat, jakmile mi odpověděla na otázku. Asi si myslela, že jakmile zjistím, kde je Toriel, hned se za ní vydám. Popravdě to jsem původně měl v plánu. Ale přítomnost dalšího člověka v podzemí mě na chvíli od mého plánu odvrátila. Jak to, že jsem o ní doposud nevěděl? Tak či tak to neměnilo nic na tom, že jsem Toriel, nynější královně, dal slib, a tak jsem všechnu svou podezíravost nechal odejít do pozadí a na tváři si vykouzlil svůj dokonalý přátelský úsměv.

Megan ke mně zvedla pohled a slabě pokrčila rameny. „Jsem tady sotva krátce. Ale královna mě tu hned ubytovala, nehledě na to, že mě sotva potkala,“ ke konci jsem na její tváři zahlédl slabý úsměv. Její tvář se slabě zabarvila do ruda a ona sklonila zrak k podlaze, jako by se snad styděla. Ale proč by se měla stydět? Toriel je už holt taková. Je příliš laskavá a dokáže najít světlo i v někom, kdo ho v sobě nevidí. Někdo by mohl tvrdit, že je naivní... a popravdě já si to taky jednu dobu myslel... ale to je prostě Toriel. Jiná být ani nemůže.

Také se mi na tváři objevil úsměv. Poté jsem se ale sebral svou hromadu líných kostí a založil si ruce do huňatých kapes své mikiny. „Muselo být pro tebe určitě těžké, přizpůsobit se novému světu.“ Světu v podzemí, kde nesvítí slunce ani hvězdy na nebi, ale jen zde září blyštivé kameny v půdě nad nimi nebo se o záři zajistila magie, jež byla přítomná snad v každém zákoutí tohoto světa. „Jak ses sem vůbec dostala? Nech mě hádat. Šla sis skočit bungee jumping bez lana?“ u poslední věty jsem se ušklíbl, jako bych chtěl odlehčit situaci. I když popravdě nevím, co by se dalo na této situaci odlehčovat. Ale čert to vem. I když ten má asi hodně práce jinde.

Megan chvíli trvalo, než opět promluvila, asi si potřebovala urovnat myšlenky, aby věděla, co říct. Nakonec zvedla hlavu a setkala se s mým pohledem.

„No, neřekla bych, že to byl dobrovolný bungee jumping,“ pronesla s náznakem úsměvu. „Bylo to spíš jako... náhodné setkání se zemí. Procházela jsem se po lese, jelikož jsem si potřebovala urovnat myšlenky, když se pode mnou najednou země propadla a já se ocitla tady dole.“ Její oči se zatoulaly k obrazům na stěnách. „Něco mi ale říká, že jsem tady měla být.“

Setkal jsem se s jejím pohledem. Její slova mě zaujala. „Co tím myslíš?“ pobídl jsem ji, aby o tom řekla více.

„Nevím to přesně,“ přiznala. „Ale cítím, že tady dole je něco, co musím objevit. Něco, co bylo skryto.“

„To zní zajímavě,“ odpověděl jsem. Skryté toho tu bylo opravdu hodně, ale jen málo kdo měl takovou kuráž, aby se to rozhodl objevit.

Nicméně nechci už více zdržovat. Musím zase sebrat svou hromadu líných kostí a někam se pohnout, založil jsem si ruce do huňatých kapes své mikiny. Musím si promluvit s Toriel o Rose. Přítomnost dalšího člověka v podzemí je sice zvláštní, ale teď to není priorita. Papyrus a Undyne už jsou venku a hledají další stopy, a ani já nemůžu usnout na vavřínech.
„Megan, pokud budeš potřebovat průvodce, víš, kde mě najít,“ dodal jsem s mrknutím, které ji přimělo se usmát.

Zdálo se, že ledy mezi námi začínaly pomalu tát. Ale než jsem mohl pokračovat v rozhovoru, ozval se zvuk kroků a oba jsme se otočili směrem ke dveřím, odkud se ozýval.

......

Tak dneska pokračovat rozhovoru Sanse s Megan. Kdo si myslíte, že je za těmi dveřmi?  🤔

760 slov
♡ Nakashi ♡