Heart of Rose

7. KAPITOLA

Probudila jsem se na nějaké posteli v divném pokoji. Kdo by mohl mít takový pokoj? A pak mi to došlo... Papyruse. Vyšla jsem z pokoje a zahlédla Papyho, jak se dívá na televizí, z které zněl pro mě neznámý robotický hlas.

Sešla jsem potichu ze schodů a sedla si vedle Papyruse, který si až teď všimnul mě přítomnost.
,,ČLOVĚKU? JAK SES SEM DOSTAL?" zeptal se nechápavě.
,,Jak asi? Po schodech. A ještě něco, mohl bys mi přestat říkat člověku? Jmenuji se Rose a jsem holka," řekla jsem mu, až mě moje slova zabolela. Nechápu proč, někdy jsem někomu řekla o dost horší věci a nic mi to nedělalo. Papy se na mě zkoumavě podívá a pak se mu rozzáří oči.
,,TY JSI HOLKA? TO JE SKVĚLÉ! V TOM PŘÍPADĚ JE TO MNOHEM JEDNODUŠŠÍ. ČLOV... CHCI ŘÍCT ROSE, ZVU TĚ NA RANDE V MÉM POKOJI," oznámí a vtrhnul do svého pokoje, z kterého jsem před chvílí vyšla.

Počkat, kde je moje růže? Začala jsem se rozhlížet a vběhla do koupelny, kde jsem ji nechala. Avšak nenacházela se tam. Možná bych se měla zeptat Papyruse, ale nechce se mi jít s ním na rande, vždyť mám přítele.

Nakonec jsem však usoudila, že ochránit svou duši bude lepší varianta než nepošpinit si ego. Oblékla jsem si své oblečení a vydala se s Sansovým pyžamem v ruce k němu do pokoje. Avšak měl zamčeno, a tak jsem se vrátila do koupelny a nechala pyžamo tam. Zhluboka jsem a vešla zpět do pokoje Papyruse. Když jsem se rozhlédla po místnosti, všimla jsem si že na mě hleděl Papy ve vtipné kostýmu a s mou růží mezi zuby.

Když jsem se podívala na květinu, vypadala velmi povadle o dost více, než když jsem ji viděla naposledy. Neříkejte mi, že je to kvůli tomu včerejšímu nebo dnešnímu incidentu. Když to takhle půjde dál, uvadne úplně. Ještě štěstí, že zakročil Sans, jinak bych to asi nezvládla. Musím mu pak ještě poděkovat.
,,MILÁ ROSE, JÁ, VELKÝ PAPYRUS, JSEM NESKUTEČNĚ RÁD, ŽE JSI MÉ POZVÁNÍ PŘIJALA. SLIBUJI, ŽE NEBUDEŠ LITOVAT," oznámil Papy. O tom pochybuji, hehe. Počkat co? Jaké 'hehe'? Sans mě musel asi, jak jsem spala, předčítat svůj slovním. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

,,ZNAMENÁ TO PRO MĚ HODNĚ," oznámil a chytl mě za ruku. Nechápavě ji příjmu a lehce se pousměji. Zranilo by ho, kdybych mu řekla, že už někoho mám? Co když bude smutný a uteče i s mou růží? Ale po tom, co pro mě udělal, ho nemůžu jen tak odbí, ne? Mé myšlenky byli přerušeny hudbou, která v místnosti začala hrát. V ten okamžik jsem zapomněla na všechny pochybnosti a jen si užívala chvíli, kdy okolní svět šel do pozadí a já tady byla jen s Papyrusem a hudbou.

,,JÁ, VELKÝ PAPYRUS,..." začal mluvit, ale já jeho slova nevnímala. To co jsem vnímala, byl rytmus hudby a dotek Papyruse, který mě stále ještě držel za ruku.

Crrr... ozval se zvuk telefonu. Já jsem sebou lehce škubla a Papyrus se podíval na svůj telefón. Následně hovor přijal.
,,ANO, UNDINE?" promluvil do telefonu a já hypnotizovala růží, kterou měl v ruce. ,,TO UŽ JE TOLIK? HNED JSEM TAM," řekl a zavěsil. Následně se podíval na mě.

,,PROMIŇ, ROSE, ALE BUDU MUSET JÍT. MÁM JEŠTĚ HODINU VAŘENÍ S UNDYNE A SLÍBIL JSEM, ŽE PŘIJDU," oznámil sklesle.
,,To nevadí, když musíš jít, tak běž, já to tu zvládnu," řekla jsem a lehce se dotkla ruky, v které držel růži.

,,TO NEPŘICHÁZÍ V ÚVAHU! NEMŮŽU TĚ TU NECHAT SAMOTNOU. CO KDYŽ SE ZAČNEŠ ZASE KLEPAT? PAK TU NIKDO NEBUDE, ABY TI POMOHL," oznámil a já trochu posmutnila. Nechtěla jsem, aby si o mě dělal takové starosti. Kolik mi je? Pět?

,,Nic se mi nestane!" zvýšila jsem na něj hlas. Z růže začal pomalu padat okvětní lístky. Zbledla jsem a vytrhla mu růží od Allena z ruky.
,,V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ. PŘIPRAV SE A JDEŠ SE MNOU. ALESPOŇ POZNÁŠ VELITELKU KRÁLOVSKÉ STRÁŽE," trval si na svém Papy. Je tvrdohlavý jako mezek. Otočila jsem se na patě a odešla z jeho pokoje.

673 slov
♡ Nakashi ♡