Heart of Rose

10. KAPITOLA

Zavřely se přede mnou dveře. Přestože jsem se dozvěděl, co jsem chtěl, nebo alespoň kde by se měl onen Allen nacházet, neměl jsem pocit, že by se mi nějak ulevilo. Nežila náhodou v Ruinách nějaký čas královna Toriel. Projelo mi hlavou a já se zamyslel nad tím, jestli nebude lepší zajít nejdříve za ní, než se snažit najít mě neznámé monstrum na místě, které taky nenavštevuji každý den.

Než jsem se se svou dutou hlavou byl schopen definitivně rozhodnout, začal mi vyzvánět telefon. Podíval jsem se o koho jde. Samozřejmě jsem zjistil, že to je Papyrus. Určitě chce zjistit, kde se zase toulám. Musel jsem se pro sebe uchechtnout a hovor přijal. No co, přece je to pořád můj brácha.

„Čau bro, co honíš?"

„MŮŽEŠ MI VYSVĚTLIT, KDE SE ZASE POFLAKUJEŠ?"

,,Ale tak různě, zrovna jsem byl u Grillbyho-"

„TAK SE OKAMŽIK VRAŤ. ČLOVĚK... CHCI ŘÍCT ROSE, ZTRATILA SE MI."

,,Jak jako ztratila? A netvrď mi, že se ti vypařila před očima.. heh."

„MŮŽEŠ PŘESTAT VTIPKOVAT. CO KDYŽ SE JÍ NĚCO STALO? ZJISTIL JSEM, ŽE JE TO HOLKA... CHÁPEŠ TO?!"

,,No tak Papy, v klidu, určitě nemohla odejít daleko bez znalostí mých zkratek."

,,VÍŠ CO, JDU JI HLEDAT SÁM. NEŽ BYS TY POHL SVOU LÍNOU KOSTROU, MOHLA BY BÝT UŽ MRTVÁ!"

,,Papy..."

V tom ale hovor ukončil a já vydechl. Netušil jsem, že Papyrusovi na ní tak záleží. No... i když je pravda, že byl takový vždycky.

Musel jsem nad tím pokroutit hlavou. Dneska jsem toho udělal až až. Možná ale šlofík a šálek čaje u královny Toriel neuškodí. Přece jsem ale myslel na svého bratra. Opravdu se má v plánu někam vrhat na vlastní pěst?
Nicméně pokud je pravda, co říká, kde mohla Rose zmizet? Co když má s tím něco společného ten démon?

----------✧----------

Unaveně zakloním hlavu nad tím vším přemýšlením a podívám se na "hvězdnou oblohu" Waterfallu.

Neměl jít dnes Papy za Undine?! Došlo mi a o chvíli později jsem stál kousek od jejího domu. Mít zkratky má své výhody.

Došel jsem až ke dveřím, za kterými se už z dálky ozývali hlasy. Neváhal jsem a zaklepal. Hlasy za dveřmi utichly. Otevřely se dveře a v nich vykoukla rybí hlava s páskou přes oko a sepnutých rudých vlasů.
,,Sansi..?“ pronesla, když si mě prohlédla, ale následně byla přerušena Papyrusem, který vykoukl zpoza jejího ramene.  ,,TAK TY JSI PŘIŠEL?! ZROVNA JSME S UNDINE A ALPHYS UVAŽOVALI, KDE BY MOHLA BÝT.“

Tady je i Alphys? Ta má přece kamerový systém. Projelo mi v hlavě, nicméně mé ruce spočinuly v kapsách mé huňaté mikiny. ,,A přišli jste na něco?“

,,VLASTNĚ TADY ALPHYS...“ začal Papy a poukázal na zalezlou vědátorku v domě Undyne. Ta k nám přišla blíže. ,,P-podle toho, jak mi tu lidskou d-dívku popsal P-Papyrus, jsem se jí pokusila n-najít v oblasti Snowdinu.“ pronesla žlutá přítelkyně, připomínající ještěrku s brýlemi ukotvených na nose.

,,A co jsi zjistila?“ vešel jsem dovnitř a Undyne za námi zavřela dveře. Alphys vytáhla z kapsy mobilní zařízení, na kterém začala něco ťukat. ,,K-když jsem projížděla z-záznamy Snowdinu, nic moc jsem z toho n-nezjístila. J-jakmile jsem ale přešla na z-záznamy ze Waterfallu, v-viděla jsem člověka o-odpovídajícího popisu, jak šel do této jeskyně,“ pronesla docela nesměle a ukázala mi na displeji, o jakou čast Waterfallu se jednalo. Do dítě dělá více problémů než Frisk, možná by bylo lepší... V tom jsem se ale v oné myšlence zastavil a neznatelně zavrtěl hlavou. Slíbil jsem Toriel, že nechám lidi naživu. Přece se to s Friskem docela vyplatilo. Docela. To slovo bylo rozhodně na místě, protože i když Frisk byl od začátku k monstrum velmi laskavý a mnozí se s ním spřátelili, nakonec jim zabil krále a opustil je. Je pravda, že zrovna dvakrát neměl na výběr. Pokud chtěl jít domů za svou rodinou, neměl jinou možnost než zabít Krále. Ten byl až moc odhodlaný osvobodit svůj lid, že by malého Frisk jen tak nepustil. Ale co se stalo stalo se. Podsvětí královou smrt dlouho oplakávalo a po dlouhém přemlouvání Toriel, aby usedla na trůnu po svém manželovi, se tak taky stalo a podsvětí získalo zpět nějakou naději.
Sam si nemohu stěžovat, je to moudrá a laskavá královna, avšak ne všechny monstra vzaly dobře zprávu, že Asgore už nebude jejich král.

,,Jakož to velitelka královské stráže navrhuji prohledat onu oblast. Možná nás to někam zavede.“ Podívala se Undyne na mě a Papyruse.

,,A co takhle kdybyste to šli prozkoumat s Papym sami a já-“ v tom sem byl ale přerušen bratrem. ,,CHCEŠ SE ZASE NĚKAM ZAŠÍT A LENOŠIT? TO JE TI PODOBNÉ.“ Založí si ruce na hrudi, já se zatím podíval na Undine s Alphys jak se na sebe culí. Ty dvě jsou asi myšlenkami někde jinde, hehe. Následně jsem ale vrátil pohled na Papyrus. ,,Kdybys mě nechal domluvit, zjistil bys, že jsem se poflakovat nehodlal, i když bych sebevíc chtěl, ale chtěl jsem navrhnout, že bych zašel za královnou Toriel. Přeci jen by měla být seznámena s tím, že se jí po podsvětí toulá lidské dítě.“

,,To není špatný nápad!“ vyhrkla Undine, která doposud věnovala celou pozornost své milované vědátorce.
,,A c-co bych měla d-dělat já?“ poposunula si brýle výše ke kořenu nosu. ,,Alphys, zlatíčko, ty musíš zůstat hlavně v bezpečí,“ ohradí se hned Undine, nad čímž já se musel pro sebe pousmát.

,,Myslím si, že postačí, když budeš kontrolovat kamery a kdyby něco, tak dáš těm dvoum vědět,“ zazubím se na Undine a Papyho, který mě propaloval pohledem. Ten si mě prohlíží až na kost, hehe.
Na mé slova Alphys jen přikývla a věnovala se zase svému zařízení.

,,Tak já tedy jdu, zlomte vaz.“ popřál jsem jim a sám se teleportoval k zámku. Tady jsem už dlouho nebyl.

Zdravíčko, tak tady máme další kapitolu a opět z pohledu Sanse.
Doufám, že jste rádi, že je tento příběh z více perspektiv než jen z pohledu Rose. Nicméně konečně se tady začíná něco dít.. jste napjatí? Já rozhodně.)
Nicméně když už jsme u těch různých pohledů, příští kapitola bude z pohledu úplně někoho jiného. Schválně si můžete tipnout o koho se bude jednat a nebo se nechat překvapit.

1025 slov
♡ Nakashi ♡