Heart of Rose

5. KAPITOLA

Když jsem dorazili k obydlené části, vešli jsme do velkého vánočně ozdobného domu. První věc, co upoutala mou pozornost, byl kostlivec s modrou mikinou uvelebený na zeleném gauči.
,,Dělá ten kostlivec něco jiného než, že pořád spí?" zeptala jsem se sama sebe, přičemž Papyrus k němu přišel a začal s ním třást. ,,VSTÁVEJ, HROMADO LÍNÝCH KOSTÍ, MÁME TU NÁVŠTĚVU! NEHLEDĚ NA TO, ŽE BYS MĚL BÝT V PRÁCI A NEVYLEHÁVAT TADY!" okřikl ho a vytáhl z gauče.

,,Ale noták bro, přece se nic nestalo, hehe..." zasmál se a podíval se letmo na mě. ,,ALE ANO, NEJSI V PRÁCI!" okřikl ho opět Papyrus. Trochu mi i začalo být toho líného kostlivce líto. ,,Byl jsem tam dost dlouho a neprodal ani jeden hotdog. I když se moc nedivím s tím, jak je zde hodně psů, pochybuji, že budou kupovat a jíst své horké bratry, hehe..." stále neztrácel z tváří úsměv. Byl to zajímavý kostlivec. Trochu mi dokonce připomínal Kristiána. Papyrus ho pustil a šel do kuchyně nachystat jídlo.

,,Mimochodem jsem Sans," představil se mi a natáhl ke mně ruku. Jeho ruku jsem přijala. ,,Já jsem..." chtěla jsem se také představil, ale překvapil mě divný zvuk, který vycházel ze sevřených dlani. ,,...byla napálena, hehe..." zasmál se a zvedl svou pravou rukou, na které byl přidělaný prdící polštářek. ,,Ať už jsou okolnosti jakékoliv, prdící polštářek vždy splní svůj úkol, hehe..." zasmál se a sundal si ho z ruky.

,,Proč se nesměješ, heh?" zeptal se nechápavě. ,,Promiň, ale nejsem zvyklá na takový typ žertu," odvětila jsem mu, přičemž jsem byla trochu ještě naštvaná, že mě nenechal domluvit. Jeho smůla, on nebude vědět, jak se jmenuji.

,,Hehe... Každý má vlastní smysl pro humor..." usmál se a poškrápal se na zátylku. Lehce jsem se na něj taky usmála. Byl to sice nucený úsměv, ale bylo by ode mě až moc kruté zůstat chladnokrevná.

----------✧----------

,,POJĎTE UŽ JÍST! ŠPAGETY JSOU NA STOLE," zavolal na nás Papyrus. Tak jsme se oba vydali, za hlasem Papyruse, přicházejícího z jídelny.
Na stole byly tři porce špaget. K jedné jsem si sedla. Vedle mě seděl Papyrus a Sans se posadil naproti mě. Neváhala jsem a pustila jsem se do jídla. Sice to nebylo nijak zvlášť chutné, ale dalo se to jíst. Holt, jak se říká, hlad je nejlepší kuchař. Papyrus se na mě nadšeně sledoval a pyšně se usmíval na Sanse. Ten se nad tou situaci pousmál a s ne moc velkým nadšením jedl svou porci.

,,Jestli už nechceš, Sansi, klidně to dojím," oznámila jsem mu, když už byl poslední, kdo ještě jedl. Sans se na mě prosebně podíval.
,,NIC TAKOVÉHO. SANS, BY MĚL TAKY SNÍST SVŮJ PODÍL. PAK SE MŮŽEME DIVIT, ŽE MÁ MÁLO ENERGIE A FURT SPÍ," oznámil Papyrus rázně. Omluvně se na Sanse podívám. ,,AVŠAK POKUD CHCEŠ JEŠTĚ, STAČÍ ŘÍCT A PŘIDÁM TI." Sansovi svitne v očích záblesk naděje. ,,Ale ne, to nemusíš," řekla jsem, přičemž Papyrusovi zmizeli v očích záblesk štěstí, u Sans to vypadalo jakoby ztratil poslední naději na spásu. Ale to není jediné čeho jsem si všimla. Růže, jenž ležela na stole vedle mě, začala lehce ale znatelně uvadat. Vzpomněla jsem si na Allenová slova o tom, že pokud uvadne úplně, mě to taky zasáhne. Ale já se musím, dostat domů, živá a zdravá. Vždyť tam na mě čeká otec s Kristiánem.

,,No dobře, tak si přidám," snažila jsem se odpovědět co nejméně otráveným hlasem. Papyrus okamžitě vyskočil, vzal můj talíř a odběhl. Otočila jsem se na Sanse. ,,Pospěš si, nebude tam věčně," zašeptala jsem k němu a sledovala dveře, kterými Papyrus odešel. Zatímco jsem hlídala, Sans se své porce nějak zbavil a posadil se ke stolu jakoby nic. Už se fakt těším, kde najdu jeho porci špaget. V to se Papyrus objevil ve dveřích s novou porcí špaget pro mě.