I wanna be alone /Taekook/ CZ

~14~

Odtrhl jsem se od něj a rychle vstal. Bylo to moc dlouhé. I když mi to od něj tolik nevadilo, neznamená to, že se můžeme dotýhat tak moc. Ale to objetí bylo okouzlující a přijemné.

,,K-kookie...stalo se něco?" zeptal se Taehyung se stále uslzenýma očima. Po chvilce si také stoupl a snažil se být ne moc blízko mě. ,,O-omlouvám se za to přepadové objetí, ale mě to bylo fakt hrozně líto. Kookie...já tě mám moc rád a nechtěl jsem se tě dotknou, jako chtěl, ale ne takhle," omlouval se mi když jsem měl namířeno domů ze školy. Šli jsme v klidu a tichosti až k hlavním vchodovým dveřím, ale poté Taehyung to ticho přerušil. ,,Kooku promiň, ale dneska tě doprovodit nemůžu. Mám to doma trochu těžší a nesmim se ani zdržovat ve škole, takže musim běžet domů. Pokud se nedostavim v čas, nedopadne to dobře. Buď opatrný a uvidíme se zítra ve škole," oznámil mi Taehyung. Pohladil mě po tváři a s tichým 'ahoj' odešel.

Rozešel jsem se cestou parkem, ale chtěl jsem se stavit pro ledové kafe, takže půjdu domů, kde si vezmu peněženku a projdu se na náměstí pro kafe.

Došel jsem před panelák, odemkl jsem, otevřel a vlezl dovnitř. Výtah mi vypomohl dostat se do sedmého patra a já následně vešel do bytu. Zul jsem se a vběhl do svého pokoje pro peněženku. Musel jsem ji hledat. protože jsem zapomněl, kam jsem si ji dal.

Zabralo mi to pár minut a konečně jsem ji našel. Mám v ní 53 750 wonů (1000kč) a za to si koupim i oběd. Ostatní peníze od matky mám v trezoru v kuchyni pod dřezem. Znovu jsem došel ke dveřím a obul se. Hodil jsem na sebe slabší bundu, protože je venku chladněji, než ráno. Vzal jsem si klíče a vyšel jsem směr náměstí.

Jdu parkem. Klid, ticho, jen šustění listů spadaných na zemi. Ale najednou jsem začal slýchávat každou chvilku něco jiného. Kroky...Kroky, které se blížily blíž ke mě a zrychlovaly. Totéž jsem udělal já a začal jsem pomalu běhat, jenže ten neznámý byl rychlejší a dohnal mě. Zastavil mě tím, že jednu ruku dal kolem mého pasu a druhou mi dal na pusu, asi abych nemohl křičet. Kroutil jsem se celou dobu a snažil se utéct, samozřejmě, že marně. Neznámý si mě otočil čelem k tomu jeho a hned jsem veděl kdo to je.

Yoongi...

,,Jungkooku, co tu děláš tak sám? Jdeš na zmrzku? Rád tě vezmu se mnou, mám na ni chuť," říkal Yoongi trochu úchylným hlasem. Chtělo se mi z něj zvracet. Ta jeho ruka na mé puse mě začala štvát a nemohl jsem udělat nic jiného, než mu ji olíznout. Ach...jsem to ale prasák, no nedalo se ji dělat. ,,Fuj ty prase jedno nevychovaný!" zvýšil na mě hlas a já se mohl z jeho sevření vykroutit, protože když si olíznutou ruku utíral do svého trika, tak povolil ruku, kterou mi sevíral pas.

Rozeběhl jsem se na náměstí a zaběhl jsem do nejbližší kavárny co jsem potkal. Posadil jsem se někam až do rohu ke stolu a snažil jsem se tam schovat. Přišla ke mě nějaká mladá paní a začala na mě mluvit. ,,Dobrý den pane, dal byste si něco?" zeptala se mile, ale mě do usmívání nebylo. Bylo mi blbý si nic nedát a tak jsem jen na nápojovém lístku ukázal ledové kafe a ona s přikývnutím odešla.

Pár minut trvalo než mi donesla kafe a poté už jsem jen přemýšlel... Je tu někde Yoongi? Udělá mi něco? Přežiju to? Vzdal to? Můžu jít domů bez problémů?...ptal jsem se sám sebe a když se oteřely dveře kavárny, kde se právě schovávám. Yoongi...on mě našel. Jsem mrtvej.

Yoongi si mě všiml a hned se ke mě rozešel. Já jsem se chtěl zvednout, zaplatit a rychle odejít, jenže mě zastavil jeho hlas. ,,Jen klid Jungkookie, posaď se a budeš to mít lehčí," řekl klidně a já jsem tak udělal. Nechtěl jsem aby mě zmlátil. Posadil jsem se zpátky a on si sedl těsně vedle mě, až se dotýkaly naše stehna. Přišla znovu ta mladá, milá paní a tentokrát se zeptala Yoongiho, jestli by si něco nedal a on si objednal taky ledové kafe a když se ho ptala na nějaký desert tak mi dal Yoongi ruku na stehno, které poté zmáčkl. ,,Co by sis dal Jungkookie?" zeptal se až moc mile, až se mi udělalo zle.

,,Nemám chuť na nic," řekl jsem a nasadil falešný úsměv. Yoongi mi tentokrát rukou sjel ze stehna na rozkrok, který mi poté pohladil a zmáčkl až jsem málem neudržel vzdych. ,,N-no tak třeba ten mrkvový d-dort," vykoktal jsem ze sebe, protože mě Yoongi furt provokoval hlazením na mém, už probuzeném kamarádovi. Mladá pání se usmála a znovu s kývnutím odešla.

,,No vidíš, že se umíš chovat. Aspoň na tebe nemusim být tolik zlý," řekl tiše a nahl se k mému uchu. Dost blízko na to abych cítil jeho teplý dech na mém krku, kam mi poté vtiskl polibek. Ošil jsem se, protože když nenávidím Yoongiho tak to samé platí pro jeho přítomnost a doteky. Yoongi mě jednou rukou chytl za zátylek a tou druhou zajel zpátky na můj rozkrok, který znovu začal hladit a mě ta těsnost v boxerkách začala už dost bolet. Nahl se mi k uchu o, které se otřel svými rty.

,,Vím, že jsi na kluky..."