I wanna be alone /Taekook/ CZ

~51~

3. OS. Pov

//Time skip//

O dva roky později

Jungkook, jako každý den, sedí na židli vedle nemocniční postele a drží ruku svého drahého, který se stále neprobudil. Doufá, že se probudí, co nejdříve.

Každý den čte a povídá si se svým přítelem. Říká mu, co každý den dělá, co špatného se stalo a poté, co dobré se stalo. Nehorázně se těší až bude moci Taehyunga obejmout. Ten chtíč je nezkutečný, ale mladší ho musí vždy přeprat, jelikož si slíbil, že Taehyunga nikdy nepodvede.

,,Jsem si jistý, že mě můžeš slyšet, Tae. Vím, že mě někde z daleko slyšíš. Doufám, že se mi co nejdříve vrátíš. Bez tebe jsem jak tělo bez duše. Jakoby jsi mi tu duši vzal s sebou do toho podělaného kómatu. Počkám, jak dlouho bude třeba. Slibuju!" stiskne jeho ruku a jedna slza mu na ni ukápne. Jungkook ji hned setře a pousměje se, protože je rád za to, že může být po jeho boku.

,,Pane Jeone, je po návštěvách. Měl by jste jít domů a odpočinout si. Víte, že můžete přijít zítra. On vám neuteče a pokud něco, hned by jsme vám volali." povzbudivě se na něj usměje modrovlasá sestřička.

,,Děkuji, že jste mi to připomenula. Úplně jsem ztratil ponětí o čase." úsměv jí oplatí a ona následně s kývnutím odejde.

,,Ve tvojí přítomnosti se vždy topím v myšlenkách. Jakoby jsme se tam vídali a povídali si. Teď už budu muset jít. Hezky se vyspi. Miluju tě, Taeh-" Jungkook se zarazil, protože ucítil jak mu jeho ruku někdo pevněji svíra v té své. Hned mu došlo, že se nejspíše Taehyung probouzí. ,,Taehyungaahh! Taehyungieee!" začal ho 'volat' a tím mu pomoci se probudit.

Jungkook zazvonil na zvonek vedle postele a dál se věnoval svému milému, momentálně se probouzejícímu. ,,J-jungkookie~" šeptne namáhavě Taehyung, ale Jungkook ho hned zarazí.

,,Ne! Nic neříkej! Potřebuješ sílu, jelikož přijde doktor, ano?" na to Taehyung už nic neřekne a pomalu zkusí otevřít oči. Když se mu to povede, hned je bolestně přivře, protože to ostré světlo nemocničních pokojů není nejkomfortnější pro oči, které se celé dva roky topily ve tmě.

,,Jungkooku, děje se něco?" přijde doktor Seokjin. Seokjin přestoupil na jiné oddělení, a to na ARO, před rokem. Jungkook byl za to rád. Seokjin je opravdu skvělý doktor a kamarád také.

,,Taehyung se probudil!" radostně vypískne. Seokjin svůj pohled přesune na nemocniční postel a vytřeští oči.

,,To je zázrak!" šeptne si pro sebe a přijde blíže k Taehyungovi, který celou dobu pozoruje Jungkooka, jakoby to byl anděl nebo démon? To je jedno, prostě jako něco neskutečného.

Seokjin Taehyunga prohlédne a ujistí se, zda je vše v pořádku. Naštěstí ano. ,,Je zdravý jako rybička." oznámí a Jungkook už to nevydrží a stiskne Taehyunga v objetí. Za tu chvilku prohlídky si už totiž sedl a tak ho mohl Jungkook klidně uškrtit v tom objetí.

,,Miluju tě." šeptne Taehyung Jungkookovi do ucha.

,,Já tebe taky, blbečku!"