I wanna be alone /Taekook/ CZ

~41~

'Zvrhlý obsah'

Taehyung Pov

,,Půjdu domů," řekl Jungkook po chvilce objímání.

,,P-proč?" fňukl jsem. Nechápu kam se vytratila ta moje dominantní stránka.

,,Teď to bylo všechno strašně pomíchaný...a chci vidět matku," řekl a já jen kývl.

,,Dobře~" šeptl jsem si smutně pro sebe a znovu ho objal.

,,Jsi jak mimino, Tae," oznámil mi a na to jsem se odtáhl a zamračil se na něj. ,,A teď ještě víc," uchechtl se. To už jsem ho pleskl přes rameno a vstal z jeho klína. ,,Nebuď nafučenej nebo budu taky, a věř nebo ne! Jen tak mě z toho nedostaneš," oznámil mi a já tedy nahodil svůj čtvercový úsměv. Nechci aby byl naštvaný.

,,Fajn," dupnul jsem si. ,,Až budeš doma, napiš mi," řekl jsem mu a on kývl.

Se zamáváním odešel a já si šel do kuchyně pro sklenici vody. Chtěl jsem se napít, ale to by se nesměl celým domem rozeznět zvonek. ,,Kurva!" třískl jsem do linky. Jsem fakt na nervy a popravdě mě sere každej zvuk.

Otevřel jsem dveře a nestačil se divit. ,,Jimine?"

,,Taehyungu, je tu Jungkook?" zeptal se.

,,Ne, teď odešel. Proč?"

,,Je v pohodě? Říkal ti něco?" ptal se dál.

,,No...jo je a ne neříkal. Potřebuješ něco?"

,,Jho. Omluvit se mu," odpověděl.

,,Za co?"

,,Viděl mě jak se líbám s Yoongim,"

,,C-cože?!" křikl jsem.

,,Viděl mě jak se líbám s Yoongim," zopakoval a já mu hned na to dal pohlavek.

,,Já tě slyšel! Ale vždyť...ty...Yoongi...huh?" nechápal jsem.

,,To je na dlouho, jindy. Kook šel domů?" kývl jsem. ,,Fajn. Jdu, tak čau," řekl a já jen s dalším kývnutím zavřel dveře.

Znovu mi začali téct slzy. Posral jsem to. Jungkook vypadal znechuceně, když mě viděl fňukat. Už před ním musím ukazovat, pouze mou dominantní stránku.

Setřel jsem si slzy a plný stresu jsem se vydal do své ložnice. Za dveřmi ve stěně mám menší 'trezor', který překrývá věšák s mými Gucci mikinami. Odhrnul jsem je a naklikal pár čísel, což jest heslo.

Otevřel jsem trezor a vyndal z něj krabičku cigaret spolu s lahvičkou Whisky. Vždy, když jsem ve stresu, si dám cigaretu a usrknu si té tekutiny s příchutí karamelu, vanilky, ovoce a nějakých vynikajících koření. Mňam. Nejsem alkoholik, ale tohle mi vždy pomůže.

S krabičkou a lahvičkou jsem se vydal k oknu v mé ložnici. Otevřel jsem okno a sedl si na parapet. Zapalovač mám vždy i s cigaretami ve stejné krabičce. Vytáhl jsem ho a hned jsem si jednu vraždící tyčinku zapálil. Vdechl jsem všechen nikotin a nitrosaminy a bůh ví, co ještě. Vydechl jsem a usmál se. Hned se mi ulevilo, bohužel jen trochu.

Dokouřil jsem cigaretu a sáhl po lahvičce o nejspíše 300ml obsahu. Ztěžka jsem ji otevřel a na pár loknutí jsem ji do sebe doslova vylil. Nic mi nebylo, teda zatím.

Po pár minutách se mi začala motat hlava a slezl jsem z okna. Zavřel jsem ho a vydal se do kuchyně, hodit lahvičku do koše. ,,Aau! Kurva!" zaječel jsem na celej dům, jelikož jsem zakopl o židli u jídelního stolu a pozdravil se se zemí. Hned jsem však vstal a lahvičku, kterou jsem měl přitisklou na prsou aby se nerozbila, jsem hodil do koše.

Šel jsem zpět směr můj pokoj, ale zastavil jsem se před dveřmi, které jsou vedle mého pokoje. Za ně chodím pouze, když jsem v koncích a teď jsem snad v konečních koncích. Dojdu si do pokoje pro klíče a nějak se dobelhám zpátky k zamčeným dveřím. Několikrát se netrefím klíčem do zámku, ale asi po desáté se to povedlo.

Otevřu dveře a udělám dva kroky dovnitř. Zavřu a zamknu za sebou. Ocitnu se v místnosti o velikosti 2 metry na 2 metry. Menší jak záchod, heh. Přede mnou jsou schody vedoucí dolů. Je to něco kolem 20-ti schodů a na konci je místnost. Můj 'tajný úkryt'.

Opatrně sejdu schody, teda na předposledním se mi podkopnou nohy a rozjebu se o podlahu, spíše beton. No nic, vstanu a rozhlídnu se kolem sebe. Na pravo je velká skříň, ve které mám náhradní deku a polštář, nemám tucha proč.

Na levo je stůl, ale není u něj židle. Nechápu. No, to je jedno. Přede mnou je lednička, která není zapojená do zásuvky. Takže, dá se říci, nefunkční. Přijdu k ní a otevřu ji. Naskytne se mi pohled na několik skleněných poliček. V nějakých mám alkohol, silný alkohol. A v ostatních, těch co jsou více nahoře, mám různé stříkačky a pytlíčky drog.

Vezmu si jednu stříkačku. Není nijak nadepsaná. Nejspíš je to ta slabá dávka. Doslova urvu ten kousek plastu, co chrání špičku té jehly. Vyhrnu si rukáv mikiny a stříkačku se začnu přibližovat k žíle na předloktí (tam jak vám berou krev).

Jehlu začnu tlačit na mou kůži, až ji propíchne. Zajede do mé žíly a já jen zatnu zuby bolestí. Začnu vymačkávat tekutinu ze stříkačky do své žíly a když je tam všechna, vytáhnu jehlu. Zahodím ji někam na konec místnosti a lehnu si na stůl.

Nic

Nic

Motá se mi hlava...

Nevidim...

Necítim...

Proč je tu tak šero??

Směju se...

Vše je tak vtipné...

,,JDĚTE VŠICHNI DO HAJZLU!"

Zlostný smích...

,,Miluju tě Kookie,"

Au?

Zem...

Rána...

Tma...