I wanna be alone /Taekook/ CZ

~16~

Yoongi šel otevřít a pote jsem slyšel už jen křik...

Taehyung Pov

Volal mi Yoongi, že mám k němu přijít. Nešel bych kdyby se nezmínil o Jungkookovi. Jestli mu něco udělal, je na místě mrtvej. Doběhl jsem ke do chodby, obul se a jelikož autobusy jezdí každou půl hodinu, tak bych ho nestihl. Vezmu si kolo, které mám pod schodama a vyjedu bleskovou rychlostí k Yoongimu baráku.

Dojel jsem tam za pět minut. Vaří se ve mě neskutečné množstí krve, ale taky se mi chce brečet. Bojím se, jestli Yoongi náhodou něco Kookovi neudělal. Štve mě jedna a jediná věc a to, že vím, že Jungkookovi něco je.

Zazvonil jsem a v tu ránu mi Yoongi otevřel. Vyjel jsem výtahem k Yoongiho bytu a několikrát a zběsile jsem zazvonil. Yoongi mi otevřel a aniž by něco stihl říct, tak jsem začal prohledávat jeho byt a hledat Jungkooka. ,,Jungkooku! Kookie!!" křičel jsem jeho jméno a doufal jsem, že se ozve, ale ono nic.

,,Kime!!" okřikl mě Yoongi a já se k němu otočil. ,,Kook je v pokoji," oznámil mi, ale já se věnoval jen té Jungkookově přezdívce. Takhle mu můžu říkat jenom já.

,,Je to JUNGKOOK!! Žádný přezdívky mu nedávej, protože se nebude vídat! Nechci abys mu dělal problémy!" zařvu na něj. Rozeběhnu se do Yoongiho pokoje. Znám jeho byt jako svý boty, byli jsme si dost...blízcí, takže jsem tu byl denno denně. Vletěl jsem do Yoongiho pokoje a uviděl jsem Jungkooka nehybně ležet na posteli a zírajíc do světle šedého stropu. ,,Jungkookie~" vydechnu a prudce skočím na postel. Jungkook se trochu lekl, ale nedokázal sebou škubnout...jakto? ,,T-ty se nemůžeš hýbat?" zeptal jsem se, ale žádná odpoveď. ,,Proč se mnou nemluvíš?! Jungkooku, co jsem ti udělal?! Co je ti?!!!" začaly mi stékat slzy po tvářích, které jsem si poté zabořil do dlaní. Nechci aby mě kluk, kterého chci chránit, viděl v takovém stavu. Najednou, ale ucítím dotyk na svém stehně a trochu sebou cuknu. ,,Kookie, můžeš se hýbat?" zeptám se s trochou nadějí, ale výrazem pořád naštvaným a lítostivým. On jen zakroutil rukou na nesouhlas. ,,P-proč nemluvíš?" zeptám se trochu zaraženě, protože je to fakt divný. Jungkook jen zavřel oči a stekla mu slza po tváři a vsákla se do polštáře. ,,YOONGI!!" zařval jsem a vylítl jsem z pokoje. Yoongi něco hledal v kuchyni v šuplíkách. Já jsem ho od šuplíku odstrčil tak, že jsem ho přimáčkl na hranu linky a on tiše syknul. ,,Proč nemůže mluvit?!" křikl jsem mu do obličeje.

,,N-nevím Kime...nemluví, už od doby, co se dostal do tohohle stavu,"

,,Jak dlouho je v tomhle stavu?!" křiknu, ale tiše tak aby to slyšel prozatím jen Yoongi.

,,Pár hodin..." šeptne a ve mě se začně vařit další a mnohem větší várka krve. Chytnu Yoongiho za triko a trhnu s ním tak abych ho měl blízko u obličeje.

,,Pár hodin, jo?! PÁR?!! A ty ses odhodlal mi zavolat až po několika hodinách?! No to si ze mě deláš prdel Yoongi!!" odstrčil jsem ho od sebe, až spadl na zem a dal si do hlavy o šuplík ve, kterém se před chvílí přehraboval.

,,N-nenapadlo mě t-ti zavolat...J-jungkook t-to chtěl," zakotká a několikrát sykne, nejspíš se uhodil dost silně, ale to mě nazastavuje v tom, že se ve mě vaří víc a víc krve a v očích mi šlehají plameny.

Jungkook Pov

Ležím pořád na Yoongiho postelia z kuchyně slyším křik a před chvíli dost hlasitou ránu. Zkusím pohnout nohou a zcela úspěšně. Už můžu hýbat celým tělem, ale i tak vím, že se musím šetřit. Stále slyším křik a rány nejspíš do linky. Nemůžu to dál poslouchat a tak vstanu hodně pomalu a to myslím, jako HODNĚ pomalu a rozejdu se ven z pokoje. Došel jsem do kuchyně a vidím Yoongiho v polosedu na zemi, držíc se za hlavu zezadu. Yoongi mi hned věnuje pozornost a pusou zaartikuluje ,,Obejmi ho," chvilku si to překládám, ale poté udělám to co řekl Yoongi. Taehyung stojí u linky, křičí nadávky a moje jméno, občas bouchne docela silně do linky.

Přiblížím se k němu a zezadu ho obejdu, jelikož je k nám oběma zády. On přestane křičet a mlátit do linky a zaraženě stojí. V objetí se podívám na Yoongiho a on mi ukáže vztyčený palec s významem 'dobrá práce', usmál jsem se na něj, ale hned mi úsměv spadl, když se Taehyung otočil ke mě čelem. Zvedl jsem k němu pohled a viděl jsem pár plamínků šlehat v jeho kaštanových očích. Trochu se mu zvedly koutky a pohladil mě po vlasech. Jeho doteky jsou nesmírně příjemné, ale teď se nad tím rozplývat nemůžu. Taehyung je naštvaný a Yoongi poraněný. ,,Jsi v pohodě Jungkookie?" zeptá se starostlivě Taehyung a já jen kývnu na souhlas. ,,Proč nemluvíš?" optá se znovu, ale nemám jak odpovědět, proto tedy jen mávnu rukou, jako že mu to řeknu později. Nejspíš to pochopil a znovu mě objal. V tu chvíli mi došlo, že jediné objetí ho dokázalo naprosto uklidnit. Odtáhnu se a poukážu na Yoongiho. Taehyung na něj letmo koukne a hned znovu naváže oční kontakt. ,,Yoongimu to ošetřím...to bys chtěl viď?" zeptá se a já kývnu. Sám bych mu to asi nedokázal ošetřit a tak jsme rád, že se Taehyung nabídl. ,,Dobrě, tak si jdi zase lehnout a já mu to mezitím ošetřím," oznámí mi, ale já zakroutím hlavou. ,,Proč ne? Chceš tu být?" zeptá se už klidným hlubokým hlasem a já jen znovu přikývnu. ,,Dobře tak si sedni tady na gauč a koukej, ano?" řekne mile a já se začnu červenat, proto rychle odběhnu na gauč asi tři metry od nich a sednu si. Polštář si dám před obličej aby nebyla moje červeň. Taehyung mu to ošetřuje a já jen čekám až budou hotový aby jsme mohli jít domů.

Po pár minutách mi začnout těžknout víčka a i přes mé vnitřní protesty, mě pohltí únava a já upadnu do říše snů...