I wanna be alone /Taekook/ CZ

~46~

Jungkook's Pov

Na nic jsem nečekal. ,,Pane Řediteli, omluvte mě. Rodinná pohroma." Ano, rodinná. Taehyungovi se nejspíš něco stalo a je to součást mojí rodiny. Je to můj přítel.

Ředitel mi věnoval zmatený pohled, jen jsem zakroutil očima a vyběhl z ředitelny. Batoh jsem si hodil do skřínky a začal si to sprintovat k Taehyungovi. Nejsem moc rychlej, ale mám prej 5 minut. Proč ne víc? Achjo.

Začal jsem sprintovat rychlostí světla. Cítil jsem se jako Flash, co bězí chytit svou přítelkyni, která padá z mrakodrapu, na druhym konci New Yorku. To je blbost. Ale i tak.

,,UHNĚTE!!" zařval jsem na dav lidí, co zacpala chodník v parku. Vzal jsem to tedy přes trávu. Málem jsem si dal hlavičku se stromem, ale vytočil jsem to, heh. Hodnej strom.

,,Co mu hráblo? To je ňákej psychouš. Ignoruj ho." slyšel jsem jak si to mezi sebou řekli. Nijak jsem se tim nezabejval. Přiběhl jsem k Taeho domu a viděl vykopnuté dveře. Vletěl jsem tedy dovnitř a namířil si to do obýváku. Prostě mě tam táhla 'intuice'? Nebo prostě nějaká vůně...trávy? Ne. To se asi pletu.

,,Jimine co j- TAE!" všiml jsem si Taehyunga, ležícího na gauči.

,,Sanitka tu bude do pěti minut. Kvůli němu jsem odešel z ředitelny. Bylo mi to podezřelé. No nic. Jdi do jeho pokoje. Najdi nějakej batoh a naházej mu tam nějaký oblečení a hygienu. Už párkrát v nemocnici byl, ale jejich oblečení mu vadí. A dělej, jo?" rozkázal mi Jimin. Přikývl jsem a rozběhl se k Taehyungovi do pokoje. Málem jsem se přizabil, ale neúspěšně. Naštěstí.

Už jsem slyšel houkání sanitky a tak jsem zrychlil. Pod postelí měl asi tři batohy, tak jsem jeden vzal a naházel mu tam hygienu a dvě pyžama.

Rychle jsem s tim seběhl schody. Už Taehyunga dávali do sanitky, tak tak jsem jim to stihl dát a říct, proč musí mít svoje pyžamo. Pochopili to a když řekli do jaké nemocnice ho vezou, odjeli.

,,Jimine, co se mu stalo?" zeptal jsem se starostlivě, když jsem se vrátil z venku a zpozoroval Jimina sedět na gauči.

,,Pojď. Musim ti něco ukázat." řekl a to už šel směr 'asi' Taeho pokoj.

,,Jdem k Taemu do pokoje?"

,,Ne, Kooku. O dveře vedle." chytl jsem ho za paži a tak ho zastavil.

,,Neměli by jsme tam chodit. Taehyungovi by se to nelíbilo."

,,Kdybych tam dnes nešel. Nebo takhle- kdybych přišel o hodinu dýl...už by to tvůj přítel nebyl, Kooku." odvětil.

,,J-jak to myslíš?" nechápavě, avšak s trochou vzteku, jsem se zeptal.

,,Ukážu ti to, pojď." šel do TÉ místnoti a sešel...schody? Fajn. Šel jsem za nim. Asi dvacet schodů a byli jsme dole.

,,To je Taehyungovo pracovna?" neměl jsem tušení co to je za místnost.

,,Ne, Kooku. Vidíš tu stříkačku v tom rohu na zemi?" zeptal se a já se tedy ohlédl za mě do rohu místnosti. Byla tam stříkačka. Počkat neříkej mi že- ,,A vidíš tu lednici?" zeptal se znovu. Dělá jako bych byl slepej, tsk. Došel jsem k jí a pomalu ji otevřel. Nestačil jsem se divit. Měl tu snad 10 druhů drog. Jak ve stříkačkách, tak i v mini pytlíčcích. ,,Taehyung si nejspíš dal něco z toho a podle tý stříkačky v rohu...to bude asi ono."

,,Řekl jsi to těm sanitářům?" optal jsem se.

,,Ne. Řekl jsem, že jsem ho našel takhle na gauči. V nemocnici by to zjistili stejně, takže jsem nemohl ani lhát."

,,Takže ho pošlou na odvykačku?" začal jsem mít hodně velkou starost o toho ňoumu. Tyvole! Já ho zbiju až ho uvidim. Dělá mi strašný věci. Achjo. Nechápu, jak moc ho můžu milovat, když je to takovej kretén.

,,Nejspíš jo." sklopil Jimin hlavu.

,,Musim za nim!"

,,Jungkooku! Ne!" zakazoval mi to.

,,Proč ne?! Je to můj přítel! Sice je to kretén, ale furt ho miluju! Nevim, proč bych za nim nemohl. Je mi jedno, že nebude vnímat. Chci ho jen vidět!" začal jsem se vztekat, ale měl jsem důvod. Mohl jsem s nim jet sanitkou. Nevim, proč jsem nejel...