I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ)

VIII.

Uběhl měsíc. Asi byste rádi slyšeli, jak jsem přešel své plačící období.

A jo uslyšíte to, přešel jsem ho, ale to období přešlo v něco jiného. Hádejte v co?? Ano stal se z mě druhý Louis, je možné, že jsem to měl v krvi již dávno a Louis mi jen pomohl to dostat na povrch.

Mojí první obětí byl jeden ze Švédských hokejistů, co tu byl zřejmě na dovolené, no domu se dostaví jen v igelitových pytlích rozřezaný na kousky. Určitě chcete slyšet mňamózní detaily, tak tady jsou:

Šel jsem si normálně na procházku, abych si pročistil trochu hlavu, když jsem spatřil jednoho ze Švédských hokejových zmrdů.

Jinak se ani nedají nazývat.

Vím, že je mnohem silnější, větší atd., jenže první pravidlo zní: Nikdy nepodceňujte Harryho Edwarda Stylese.

Zatáhl jsem ho do uličky, která se stáčela pryč z města, kam ani nikdo nechodí, takže to bylo přímo krásně naplánováno.

Odtáhl jsem ho dál od města, kde jsem se na něm pěkně vyřádil. Zbraně jsem sebral tak různě kolem.

Dotáhl jsem ho pod strom oběšenců, kde jsem našel lano, s nímž jsem ho ke stromu uvázal, pevně, aby nemohl utéct.

Probral se a já mohl začít. Začal se zmítat, křičet, tak jsem mu jednu vrazil a pak další a další. Jeho ksicht se zbarvil do ruda, jenže to mi nestačil.

Dupl jsem mu největší silou, defakto jsem spíše skočil, na jeho kolena. Ten řev z jeho úst zněl úžasně.

Pravé koleno bylo ze hry. Kopl jsem ho dvakrát do břicha, největší silou, co jsem v sobě našel, ještě že jsem hrál fotbal kdysi.

" Drž hubu, ty kundo zasraná, tak ty budeš oddělávat schválně branky z místa jo?" Uchechtl jsem se a znovu mu zasadil ránu do břicha.

Porozhlédl jsem se a spatřil láhev, výborně. Rozbil jsem jí a její kousky pak házel po svázaném těle, jakožto terči. Skvělá zábava a ten křik. Už chápu, proč to Louis dělal.

Vzal jsem největší kus skla a přesunul se k jeho rozkroku. Začal se zmítat, ale bylo mu to marné. Ufikl jsem jeho péro jedním krásným čistým řezem.

Poté jsem mu ho narval do huby jako roubík. Jen ať okusí svoje odporný péro. Nic jiného si taky vůec nezaslouží.

Chtěl jsem si hrát dál , a tak jsem si tedy hrál.

Začal jsem u řezání jeho prstů na levé ruce a pokračoval tak i u pravé a následně u nohou. Začal jsem tedy rozřezávat jeho nohy, až mu koukaly kosti z těla. Přicházel o vědomí, což se mi nelíbilo, jelikož jsem věděěl, že to budu muset ukončit, k čemu by mi bylo ho rozřezávat, když není při vědomí? K ničemu uplně.

Rozřízl jsem mu tedy obličej z hrudníkem jedním tahem. Mé ruce byly od krve a mě se ten pohled líbil, zhebl debil, který už nebude dělat problémy konečně.

Jsem stejný jako Louis, ale líbí se mi to.

~~

Sorrka už mě opustila agresivita :((((