I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ)

XIX.

" Konečně zase doma" vydechl jsem nadšeně, když mé tělo dopadlo do mého oblíbeného černého povlečení, bylo Louiho, proto jsem ho miloval.

" Harry, odpočiň si, jestli jsi unavený, já si musím jít něco ještě zařídit a hlavně zaplatit pár věcí, tak na mě nečekej s večeří, přijdu dlouho" přišel ke mě Niall a věnoval mi jemnou pusu do vlasů.

" mhmh, dobře" zamručel jsem a dále si ho nevšímal, prostě jsem vypnul a poddal se únavě. Několika hodinová cesta autem se na mě prostě podepsala.

~~

" Jak jsi na tom?" optal se blonďák bruneta, když mu otevřel dveře a pokynul mu, aby vešel dovnitř.

" Taky tě zdravím" pronesl ironicky brunet. "Postupuju, Nialle, jak nejrychleji mohu, ale věř mi, že to vážně není jednoduché" odpověděl následně blondýnovi na jeho položenou otázku.

" Kurva, Williame, znáš naší dohodu, slíbil jsi, že to nebude trvat tak dlouho! A koukni na to, už je to pomalu půl roku. Nemůžu se na něho už ani koukat! Bolí mě, jak moc ho to trápí!" vyjel na bruneta.

" Nechce to přiznat, ale v jeho očích se odráží bolest a smutek. Nezáleželo by mi na tom, kdybych nevěděl, proč ho opustil, klidně bych ho nechal umřít i, bylo by mi to jedno, ale Harry ho očividně miluje. Takže, prosím, koukej si pohnout" zjemnil blondýn.

" Dělám vše, co je v mých silách, věř mi, že je i v mém zájmu to vyřešit, co možná nejdříve" odsekl brunet. Věděl, jaké to je pro blondýna, ale pro něho to nebylo o nic lepší.

" A teď pojď ke mně" přitáhl si brunet blondýna k sobě a blondýn okamžitě roztál. Brunet na něj holt měl stále stejný účinek jako před skoro dvěma lety.