I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ)

XXIV.

"Williame, kurva, měl si na to času dost. Snaž se víc nebo mě už nikdy neuvidíš nahého a v tvojí posteli" zavěsil a podíval se na mě.

"Nemusíš na něho křičet, Nialle, myslím, že se snaží a vážně hodně, ale dostat někoho z vězení, ve kterém Loui je, je náročnější. Vždyť je to taky jeho bratr, myslíš, že by ho tam nechal? Ono to vyjde" ukliďnoval jsem ho. Nemělo by to být obráceně?

"Já vím, ale já už tě prostě neokážu vidět takhle smutného. Chci, abys byl zase šťastný a jak jsem tak pochopil, tak nebudeš, dokud nebudeš mít u sebe zpátky svého milovaného přítele." povzdechl si.

"Notak, nejsem zase tak smutný, jak mi tady tvrdíš, jen je to takové složitější bez něho, ale to neznamená, že bez něho nemohu být šťastný!" zavrtěl jsem hlavou. Byla to pravda. Mohl jsem být šťastný, jen já nechtěl...

"Dobře budu dělat, že ti to věřím, stejně chci, abyste byli zase spolu. S ním jsi vždycky zářil, i když dělal to, co dělal, stejně jsi ho miloval a pořád miluješ, což je strašně hezké, moc lidí by tohle neudělalo" rozcuchal mi moje vlasy, které začínaly postupem času být stále delší a delší. Možná bych je měl už šmiknout?

"Vážně mluvím pravdu. Jsem šťastný, svým způsobem. Mám tebe a ty jsi šťastný, tudíž jsem i já. S Williamem ti to neskutečně moc přeju, vážně a vůbec vám nezávidím!" hájil jsem se.

"Vážně? Nezávidíš jo? Vím, že se snažíš objímat, jakoby tě ve spánku někdo objímal, i když ti to tedy moc nevychází." Jak tohle sakra zjistil? To mi jako leze do pokoje, když spím nebo?

"Neřeš jakto vím, prostě to vím a chci s tím něco udělat. Ničí mě to, copak to nevíš? Až tady s námi bude Louis, bude všechno lepší, uvidíš. Počkej až mu vyslepičím, jak moc ti chyběl a co všechno jsi dělal, ten tě asi jen tak nepustí" ušklíbl se a já zrudl.

"Neřekneš mu nic" vykřikl jsem a začal ho lechtat. Já mu dám, že bude Louimu říkat ohledně mých stavů! To mu můžu říct jen a pouze já !