IX.

147 26 22
                                    

" Harry! Stává se z tebe Louis" křikl na mě popuzeně Niall, když jsem zase přišel od krve domů se spokojeným úsměvem.

"A co? Mám radši místo toho truchlit?" zavrčel jsem na něho a můj spokojený úsměv zmizel.

" Neříkám, že máš truchlit, ale mohl by jsi místo zabíjení najít radši jinej koníček. Co já vím. Třeba fotbal" vychrlil na mě Niall.

"Fotbal. Ten jsme hráli s Louisem" usmál jsem se smutně. Bolelo mě na to vzpomínat.

"Promiň" pohladil mě po zádech a přitáhl si ke následně do objetí, aby mě nějak uklidnil.

Moc to neuklidnilo, ale aspoň se nějak snažil, za což jsem byl rád.

" Přestane to někdy bolet?" zeptal jsem se.

" nevím, ale jsme v tom spolu" usmál se.

Před měsícem nás totiž opustil Will se Zaynem. Oba zmizeli, aniž by cokoli řekli.

Nenechali nám tu ani nějaký dopis.

Nic.

Prostě si jen sbalili věci a zmizeli jako vítr.

Nevíme, proč to udělali, co je k tomu vedlo nebo zda se někdy vrátí.

Zbyli jsme si sami.

Jen já a Niall.

Všechno růžové se obrátilo v prach.

Je zajímavé, jak si štěstí vydřeš a během sekundy ta námaha, jež jsi na to vynaložil, vyjde vniveč.

Je to celkem nefér co?

Jenže tohle je život.

Nikde nenajdeš návod jak tuhle hru hrát.

Musíš jen hrát dál a modlit se, aby jsi měl štěstí a dojdeš domů, aniž by tě někdo zabil.

~~

Uhm fakt přemýšlím, že bych se na všechny ty pokračování příběhů vykašlala.

I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ) Kde žijí příběhy. Začni objevovat