I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ)

XX.

" Prosím, nedělej to" prosil jsem o svůj holý život celý vyklepaný. Můj útočník nebyl nijak vysoký, možná že jsem byl i vyšší než on, za to však byl ale silnější a taky dokonale krásný, kruci.

Vypadal jako anděl, ovšem v jeho očích vládl samotný ďábel.

"Nepros, stejně je to marné, tak jako tak dneska zemřeš" usmál se a následně mě popadl prudce na vlasy.

"Ovšem ještě předtím si s tebou aspoň užiju, když už jsem si s tebou špinil ruce." nebezpečně se mu zablesklo v očích a já těžce polkl.

Tohle. Je. Kurevsky. Moc. V. Hajzlu.

" Ne, prosím" vzlykl jsem tiše a snažil se nedat těm blbým slzám, jež se tlačily v mých očích, volný průchod.

Nechci být za slabocha, ačkoli bych si nejradši oči strachy vyplakal.

" Ale ano, bude se ti to líbit, tedy nic jiného ti nezbývá" zasmál se chladně a mě přejel po páteři nepříjemný pocit. Tohle je vážně můj konec??

"Nechte mě, prosím" křičel jsem a zmítal se v jeho nebezpečně pevném sevření. Bolelo to, chtěl jsem pryč, co nejdál od něho.

" Sám si chtěl, abych se vrátil, potřebuješ mě k životu, potřebuješ svého psychopat" ušklíbl se a jeho rty pohltily ty mé.

Přesně v tu chvíli jsem v posteli vyletěl do sedu a prudce lapal po dechu.

Co se mi to pravé u všech všudy zdálo??

Kéžbych však měl Louiho zpět u sebe i v realitě...