I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ)

XXII.

"Harry, rád bych ti něco řekl" usmál jsem se na něho nešťastně. Nechtěl jsem, aby se to dozvěděl. Neměl o tomhle vůbec vědět.

"Co se děje, Nialle?" optal se trošku vyděšeně a přesedl si nervózně na posteli.

'Do toho, Nialle, to zvládneš!' povzbuzoval jsem se a následně se zhluboka nadechl a vydechl.

"Vím, že máš teď dost krušné sny ohledně Louise a tak" podrbal jsem se zezadu na krku a doufal, že promluví.

"Jak to můžeš vědět?" zeptal se nechápavě a přisedl si o trochu blíž ke mně.

"Vidim to a občas i slyším, jak se s výkřikem budíš, takhle to už ale dál nejde, Hazz" pohladil jsem ho jemně po rameni.

"Já vím, ale co s tím můžu dělat? K psychologovi nejdu!" zavrtěl razantně hlavou.

"Klid, neříkám nic o tom, že půjdeš k psychologovi, ale jde o jednu věc. Teď nevím, jestli ti udělá radost nebo se jen naštveš" zabrblal jsem.

"Mluv" řekl rozhodně a natočil se bokem tak, aby na mě lépe viděl. No úžasný.

"Jde o to, že už nějakou dobu udržuji přes telefon styk s Williamem - Louisivým dvojčetem" popletl jsem si prsty a jemně si s nimi začal hrát.

"A to mě má naštvat? Zamiloval jsi se do něho, mně to nevadí" pokrčil rameny.

"To ještě není všechno, Hazza" promluvil jsem nervózně.

"O co jde?" zeptal se a já se zhluboka nadechl.

"Snaží se pomoct dostat Louise ven z basy"