I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ)

XI.

" Kde to vůbec jsme?" zeptal jsem se Nialla, když jsme vystupovali před nějakým domem, celkem hezky zařízeným.

"Tohle je náš nový domov, Hazz. Začneme od začátku. Možná si změníme jména, kdo ví" usmál se a já mu úsměv oplatil.

" Začít od začátku?? To zní skvěle!" zašeptal jsem a začal si prohlížet, jak řekl Niall, náš nový dům. Byl nádherný, vážně, jen to nebyl ten starý dům, kde bylo tolik hezkých, ale i špatných vzpomínek.

Ne musím na vše zapomenout. Minulost je vymazána, důležitá je přítomnost a budoucnost.

Niall přešel ke kufru, ze kterého rychle vyndal všechny tašky a já, jakožto gentleman, jsem k němu přispěchal, abych mu pomohl je odnést dovnitř.

Byl jsem zvědavý, jak to vevnitř vypadá a mile mě to překvapilo. Vše už tam bylo zařízeno, přesně podle našeho vkusu. Divné.

" Možná se divíš, že je to tu zařízené takhle." Rozmáchl rukama, aby poukázal na vybavení.

" Pravda je, že jsem o tomhle 'přestěhování' přemýšlel už od doby, co jsi začal dělat to, však ty víš co. To že po tobě šli bylo jen znamení, že máme vážně zmizet a že můj nápad nebyl až tak zcestný" vysvětlil mi.

" Takže jsi to tu takhle zařídil ty?" Optal jsem se a on jen kývl. " Je to vážně dokonalé" polichotil jsem mu a on jen s tichým díky zmizel někde v patře.

" Vítej doma, Hazz" šeptl jsem si sám sobě slova, jež mi kdysi řekl Loui, když jsme se přestěhovali z mého bytu do většího domu.

Neposlušná osamělá slza stekla po mé tváři a já ji rychle setřel.

Není čas na truchlení.

Už ne.

Minulost, jak už jsem říkal, je vymazána.

Žádný Louis Tomlinson nikdy neexistoval.