XII.

109 22 2
                                    

" Harry!!" ozval se přes celý dům Niallův naštvaný hlas.

" Ano?" optal jsem se a vylezl ze svého pokoje. Měl bych se ho bát?

" Nechceš mi náhodou něco vysvětlit?" zavrčel a já na něho jen nechápavě koukal.

Co přesně mu jako mám vysvětlit?

" A co přesně, Ni?" zeptal jsem se silně nechápavě. Absolutně jsem nechápal, co jsem zase provedl. Tak počkat!

" Uhm, jo, promiň. Nemohl jsem odolat, vážně promiň" omluvil jsem se mu.

" Omluva to nespraví. Slíbil jsi, že už to nikdy neuděláš??" vyčítal mi.

" Já vím, promiň. Už to vážně nikdy neudělám, budu se maximálně hlídat!" slíbil jsem mu.

" Tohle už si jednou sliboval!" zavrčel na mě a já nahodil smutný kukuč.

" Tak promiň" zamumlal jsem.

" Neřešil bych to, Hazz, kdyby to však nebylo v televizi!" zamručel.

" Cože? To mě jako někdo natočil, když jsem ti žral pudink? " optal jsem se překvapeně.

" Co? Ne já mluvím - ty jsi mi sežral pudink??!!!" zakřičel a já rychle zalezl zpět do svého pokoje.

" Já tě zabiju! MŮJ POSLEDNÍ PUDINK! " bušil mi na dveře a já se snažil, abych ho udržel za dveřmi.

" Notak, promiň, Ni, a o čem že jsi to mluvil?" optal jsem se.

" Mluvil jsem o té mrtvole ve stoce, která byla před chvílí v televizi" zamumlal a já konečně odstoupil.

" Jaká mrtvola?" optal jsem se nechápavě.

" To bys měl vědět ty, to ty jsi to udělal ne?" optal se.

" Ne já to nebyl!" zavrtěl jsem hlavou.

" Tak kdo, když ne ty??"

~~

Hihi 😏

I Need You Back, my Psychopath [l.s.] (CZ) Kde žijí příběhy. Začni objevovat