Nic nás nerozdělí ✅

Kapitola XVIII.

Chvíli jí trvalo, než si vzpomněla, odkud pochází tíha na jejím trupu. Už mnoho let nespala s jinou bytostí ve své posteli, ale poslední věc, kterou si ze včerejší noci pamatovala, bylo zavření očí a soustředění se na stálý tep muže, který ji držel.

Nyní zjistila, že leží na boku s teplým tělem před sebou. Neodvážila se změnit polohu, protože se bála, že ho probudí, ale sklonila hlavu k hrudi, aby se podívala dolů na svůj trup.

Foxovy ruce stále zkřížené kolem jejího pasu, ale jeho čelo teď spočívalo na její hrudi. Trvalo jí několik okamžiků, než se podívala.

Chodila už předtím, ještě na Pantoře, ale randění na Pantoře a randění na Coruscantu byly úplně jiné.
Před tím nikdy necítila to co teď.

Bála se, že ji na Coruscantu ostatní uvidí jen kvůli jejímu postavení, a zatím měla ve svých předpokladech pravdu.

Ale Fox byl jiný.

Viděl ji nejprve jako osobu a za druhé jako politika, a možná to druhé jen kvůli mezím jeho velení. Bála se, že ho mohla zneužít v nemocnici a ve svém pokoji, když si ho stáhla do náruče. Ale teď, s jeho pažemi stále ovinutými kolem jejího pasu ve spánku, se cítila v pohodě.

Nikdy předtím neuvažovala o randění s jedním z klonů, rozhodně ne s tím, který patřil Coruscantské gardě. Měli být loajální pouze k Republice.

A pak svým způsobem i ona.

Loajalita k Republice a jejímu lidu měla být v jejím životě přede vším. To byl slib, který dala. Ale tohle mi přišlo správné.

Zvedla jednu ruku a položila mu ji na krk, přičemž pod jejím dotykem cítila vystouplou jizvu. Zjistila, že prsty přejíždí po jednom konkrétním, velkém a otrhaném. Muselo ho to málem připravit o život. Dokázala si představit Foxe ležícího na břiše na zemi, když se jeden z ostatních strážců snažil zastavit tok krve z velitelova krku. Ten obrázek ji vyděsil. Věděla, že Coruscantská garda byla pod brněním z masa a krve, ale věděla, že to bylo něco jiného, ​​než když je drželi ve svých rukou.

,,Nějaký drobný zlodějíček." zamumlal ospalé. ,,Nečekal jsem, že se ke mně vrhnou."

,,Bolelo to?" Pokračovala po něm prsty a snažila se představit si scénu ve své hlavě.

,,Na chvíli, než přišel šok. Ztratil jsem hodně krve." Řekl to tak nenuceně, až ji to bolelo.

,,Když jsi mi zachránil život, bolelo to?" V hlavě se jí honila myšlenka, kdy kdy viděla, jak se ohlédla na jeho tělo v muzeu.

Zvedl jednu paži, aby jí mohl položit ruku na bok. Začal v saténu obkreslovat pomalé kruhy. ,,Jako peklo. Skoro bych si přál, aby to bylo horší, abych mohl omdlít." Vzhlédl a uviděl v její tváři zoufalství. ,,Udělal bych to hned znovu pro tebe."

,,Nechci, aby tě kvůli mně bolelo, Fox." Zvedla ruku z jeho krku, vzala mu čelist a palcem mu přejela po lícních kostech.

,,Pro to jsem byl stvořen, Riyo.  My kloni jsme se narodili, abychom zemřeli za republiku. S tím jsem byl vždy v pohodě. Nebo jsem byl až do včerejšího večera."

,,A co se stalo minulou noc?" pobídla. Zvedl se tak, že jeho hlava ležela na polštáři vedle její.

,,No vidíš-."

,,Foxi! Foxi! Jsi tam!" Jeho komunikátor zapípal z druhé strany místnosti. Fox si povzdechl a přitiskl své čelo na jej.

,,Myslím, že bys na to měl odpovědět." Řekla, zavřela oči a opřela se o něj zády.

,,Foci, je to naléhavé. Vím, že mě slyšíš. Pokud neodpovíš do deseti sekund, někoho tam pošlu."

Fox si znovu povzdechl, pak se rozmotal z přikrývek, když vstal, a nechal ji v jeho nepřítomnosti chladnou.

,,Co je, Thire?"

,,Jakýsi jedi zaútočil na kancléře, okamžitě sem přijď. A to nejlépe hned!"

,,Budu tam za chvíli, Thire." Vypnul komunikátor a otočil se zpět k Riyovi, který ho sledoval zpod přikrývek.
,,Riyo, omlouvám se."

,,Chápu." Usmála se na něj a zároveň byla plná obav.
,,Ale tento rozhovor dokončíme později."

,,Ano." Odhrnul si vlasy z obličeje, než si začal skládat brnění přes tělo. Posadila se, když ho sledovala, jak si ji natahuje a skládal kousky dohromady s lehkostí a důvěrností; jeho prsty se plastoidu sotva dotýkaly, kromě toho, že stlačil švy k sobě. Její oči sledovaly ohyb jeho těla pod černou barvou, nemohla uvěřit, že byla před chvílí přitisknuta ke stejnému tělu. Cítila, jak se jí v hrudi zvedá smutek, když se chystal ji opustit.

,,Foxi, slib mi že nemůžeš a budeš v pořádku."Prosila, jakmile dokončil rychlé oblékání.

Naposledy si zkontroloval kování, než došel k její posteli a posadil se vedle ní. Vzal její obličej do dlaní a vtiskl jí polibek na čelo. Odtáhl se a na chvíli si prohlédl její tělo, než se vrátil pohledem do jejích očí.

,,Nebudu ti lhát a říkat ti, že budu v pořádku, ale chci, abys věděla, že kdybych měl na výběr, pro koho zemřu, vybral bych si tebe."

Ohromeně se na něj podívala, když si uvědomila, že takhle by to pro ně bylo vždycky, kdyby vůbec někdy existovali. Bude se muset dívat, jak odchází každý den, aniž by věděla, jestli se k ní vrátí živý. Ale přesto ho nemohla požádat, aby neodešel. Přemýšlela, jak se cítil, když ji opustil.

,,Foxi, myslím, že ano-" Než mohla dokončit, položil si prst na rty.

,,To teď neříkej, počkej, až se vrátím a ty budeš mít čistou hlavu." Odstrčila jeho ruku a pevně ji držela ve své.

,,Teď mám čistou hlavu, Foxi. Poslední čtyři dny jsem měl čistou hlavu.“ Zavrtěl hlavou a výraz v jeho očích ji prosil, aby přestala. Ona ne. ,,V muzeu, v místnosti s přírodními útvary, když jsi mluvil o lesích a čerstvém vzduchu, a pak jsi málem zemřel, ale sotva jsi přežil a chci, abys zažil život. Nevím, jak ten pocit vyjádřit jinak než 'miluji tě'. Vím, že je to ode mě sobecké, když to teď říkám, a nemusíš mě milovat, ale opravdu, opravdu se do tebe chci zamilovat, Foxi."

Zavřel oči, když se mu po těle zachvěl. Přes jeho rysy přeběhl výraz bolesti a Riyo se najednou cítila hrozně kvůli načasování jejího přiznání. Foxová měla pravdu, bylo to mučení říct to teď a ne později, když ho měla v bezpečí v náručí.

,,Tqdy je poručík Bren, veliteli Foxi, jsme připraveni a čekáme jen na vás."

Fox se podíval dolů na komlink na své rukavici a pak zpět na Riyovu tvář. Jemně stáhl svou ruku z její a přejel jí jí po klíčních kostech a uhladil jí nečesané vlasy.

,,To co cítím posledních pár měsíců, už konečně vím co to je. I já tebe miluji Riyo."

Než stačila zareagovat, vyběhl z jejího pokoje a ona slyšela, jak se za ním zavírají vstupní dveře.

Byla sama.

Tři dny nemusela do senátu, a tak doufala v čas strávený s Foxem.

Místo toho se dívala do stropu a třásla se strachem o ně.