Nic nás nerozdělí ✅

Kapitola XIII.

Fox nenáviděl zdi nemocnice.

Probudil se do bělosti. Ostrý pohled ho donutil přimhouřit oči. Vůně citronového bělidla byla depresivně dusivá, takže se cítil na omdlení a točila se mu hlava ještě víc než kdy předtím. Na zádech cítil na zádech rýhy postele, chtěl si upravit tělo, byť jen centimetr pohybu byl však bolestivý.

Tiše trpěl.

Skřípavý, mechanický zvuk lékařského droida byl příliš blízký zvuku řinčení. Droid ho zhodnotil anorganickým hlasem. ,,Jsi vzhůru, CC-1010. Bohužel návštěvník odešel příliš brzy, než jste se probudili."

Návštěvník? Musel to být Thorn nebo Stone, aby ho zkontroloval…

,,Prosím, zůstaňte v klidu, abych mohl provést kompletní lékařské vyšetření."

Fox se při studeném kontaktu zašklebil.

Mechanické oči se pohybovaly po jeho těle a to nebylo nic nového. Ale ani to nebylo nic pohodlného. Ta okolnost, všechen ten zápach, osvětlení a zvuk  ho přiměly vrátit se do dob na Kaminu.

Bylo to zpátky, když bylo všechno bílé a modré.

Nic skutečného.

Nic živého.

Cítil se jako produkt, který byl testován na kvalitu.

Jeden chybný krok, jeden omyl jako člověk, znamenal ukončení.

Protože v okamžiku, kdy Fox projevil možnost lidskosti, se stejnými očima, výškou, nosem a rysy jako jeho bratři, znamenalo to, že Kamino měl otroky, ne majetek.

A to nebylo dovoleno.

Ozvalo se pípnutí as naprostou přesností se droid odvrátil.

Pravděpodobně jde léčit někoho, kdo je skutečně považován za živého.

Každopádně lékařskou zprávu dostane brzy.

Na rameni a pravém stehně mu pálila tenká vrstva palčivé bolesti, známá  u plazmového blasteru.

Byl to zraněný voják.

Snažil se přesně vybavit, co se mu stalo, ale zavření očí vyvolalo jen záblesk bolesti a záblesk oslepujících světel.

Něco o teroristech... něco o zastavení zinscenovaného útoku.

Nevěděl.
S nádechem sklonil hlavu zpátky dolů.

Tolik papírování.

Tolik logistiky, o které si myslel, že je zbytečná.

Myšlenka na další 3hodinové setkání s kancléřem ho pronásledovala.

Hladký, hedvábný úsměv byl něco stejně cizího a nebezpečného jako kaminoan. Jeho obraz skrytý pod pláštěm ho pronásledoval.

A pak usnul.

Probudil se a uviděl nahoře bělící strop. Dveře se otevřely a on uslyšel kroky.

,,Thorne," pozdravil ho.

,,Rád vidím, že do toho pořád kopeš."

To byl Thorn: vždy optimistický, vždy ochotný pozdravit ponurou realitu, kterou sdíleli, s úsměvem. Protože nakonec by řekl, že v tom byli spolu.

Takže někdo musel být ten, kdo se usmívá.

K Foxově lítosti se on sám usmál a pak se zamračil. A to byl Fox: obtěžkán zodpovědností, o kterou nikdy nežádal, obtížný vášní pro své bratry se sumou, která se vyrovnala nenávisti světa k nim. Někdo tedy musel být ten, kdo je upřímný.

,,O co jsem přišel?"

,,O nic moc, veliteli." Fox si odfrknul.

,,Nedělám si srandu.  Zvládnu to a hlídám ty blejsky zatímco ty odpočíváš. Dokud pro vás nebude otevřena nádrž s bactou, buďte v klidu. To je rozkaz."

,,Jsem váš velitel," připomněl mu Fox.

,,A já jsem ten, kdo není v posteli."

Fox potlačil znamení.

Pokud by situace byla pravdivá, jak si představoval, pak by chvíli trvalo, než byla otevřena nádrž s bactou pro klona.

Nejprve senátoři.

Pak občané.

Pak obyvatelé bez dokladů.

Pak klony.

Koho zajímalo, jestli  to byl velitel maršálů?

Byl ozdobený pes stále nad člověkem?

Zatím musel snášet bolest.

Prozatím musel spolknout svůj instinkt vykřiknout pokaždé, když se pohnul.

Musel ignorovat vzplanutí, které obklopovalo jeho tělo, dusilo ho a oslepovalo všechno ostatní.

,,Mezitím," řekl Thorn. „Můžete využít této příležitosti k odpočinku. Kdy jsi naposledy spal celou noc?"

Fox nevěděl, jak odpovědět. Tělo si může vzít vše, co vám dá. Bylo to překvapivě adaptivní, překvapivě odolné.

A to je to, co měl: lidské tělo.

Lidská duše.

Lidská duše snese téměř všechno...To řekl jeho mandalorianský instruktor. To je srdce klonu: statečnost .

,,Jen pozor, ano?" Thorn se nadechl a odhalil záblesk únavy, o které Fox věděl.

,,Dám."

Zdálo se, že Thorna to uklidnilo.
,,Dobrý. Mezitím budete překvapený, když zjistíte, co vám uniklo.“

,,Jo, jako co? Neříkal si náhodou že jsem o nic nepřišel? Pokud je to další stížnost, pak přísahám, že půjdu-“

,,Nic takového." Skryl slabý úsměv, který ukázal mnohem víc, než co řekl.
,,Měl jsi docela vytrvalého návštěvníka."

Zíral dolů na Thorna. ,,Koho tím myslíš?"

Thorn se podíval na okno.
,,Netrpělivě čekala, jestli budeš vzhůru."

Ona?

Dveře se otevřely a Fox uviděl postavu jako v tom ohni.

Byl to jeho zachránce.

Tedy záchránkyně.

Pátek 13. a já napsala už 13.kapitolu, že by náhoda 🤔😂