- 7 -

151 12 0
                                    

„Vrať se zpátky do tábora," přikázal Reese ledově s rukama založenýma na hrudi. Mera se k němu naklonila blíž, jen pár centimetrů od jeho rtů. Doslova slyšela, jak zaklínač naprázdno polkl. A přesně v té chvíli se rozhodla. Neměla nic, čím by mu způsobila bolest, kterou si vytrpěla ona. Nic, kromě sebe samé. Její srdce už se rozbilo dávno. Teď bylo na řadě to Reesovo. Vezme si jeho naděje, sny i touhy a obrátí je v prach. Rozerve jeho dokonalé vztahy s jeho muži a bude se dívat, jak se mu všechno sype pod rukama.

„Nebo co?" zavrněla téměř neslyšně.

„Vrať se zpátky do tábora, Mirabello," zopakoval Reese, tentokrát s mnohem většími obtížemi. Mera zvedla jednu ruku a přejela mu palcem přes bradu, kde tušila malou, nepatrnou jizvu, kterou utržil, když po něm hodila kámen. Bylo to úplně poprvé, co ho spatřila a dodnes si pamatovala, jak v jeho očích zahlédla porozumění místo chladného vzteku.

„Řekni mi hezky," pronesla zamyšleně a Reese stálo veškeré úsilí stát jako socha a udržet ruce v klidu, když všechno v něm řvalo touhou po ní.

„Mer prosím. Vrať se," hlesl.

Řekni mi hezky. To mu řekla, když se jí zeptal na jméno. Netušil, kdo je. Jak zní její jméno a přesto okamžitě věděl, jak by jí chtěl říkat. Od onoho okamžiku se jeho svět smrskl pouze na její existenci a nic pro něj nemělo větší prioritu. A pořád jí byla. Uvědomoval si to od chvíle, kdy jí opět spatřil. Jenomže teď se nacházel v úplně jiné situaci a musel se pečlivě rozhodovat, co upřednostnit.

***

Když se Mera poslušně vrátila do tábora a okázale ignorovala ostatní, zapadla do svého stanu a odmítala do něj kohokoliv pustit. Dokonce i Briannu. Deacon tedy naposledy zkontroloval hlídky a celý tábor ulehl ke spánku. Reese nebyl pyšný na to, co musel udělat. Za tohle ho Mera bude nenávidět zase o kousek víc. Ale strávila ve Věži nářků téměř 70 let. Nehojila se a jen bohové věděli, co všechno jí prováděli. Musel, ne potřeboval, se přesvědčit, že alespoň z fyzické stránky je v pořádku.

„Co prosím?" procedila Mera skrz zuby, když jí Zikmund neobratně vysvětloval, jak bude probíhat její vyšetření. Pokoušel se jí nastínit, co jí minimálně příští hodinu čeká a ona po celou dobu probodávala Reese pohledem, který ho bude budit ze spánku.

„Reesi. Jestli chceš pro svého císaře důkaz o mojí nevinnosti, tak mezi mýma nohama ho nenajdeš," pronesla Mera a v jejím hlase zazněl náznak úzkosti. Reese se s vypětím všech sil odvrátil od víly, která seděla na posteli a doufala, že zaklínač od svého záměru ustoupí. Že jí alespoň tentokrát nezklame. Rychle vypadl ze stanu na čerstvý vzduch, aby zalapal po dechu, kterému se mu uvnitř nedostávalo. Nervózně přecházel přes celý tábor, pořád sem a tam a snažil se ze svojí hlavy dostat obraz, který mu v ní vytanul ihned po Meřiných slovech. Nedokázal vymazat vystrašenou Meru, jak se tiskne ke zdem cely, nad ní se sklání Dogeras, stahuje si kalhoty...

„Můj pane?" ozval se za ním netrpělivý hlásek. Zikmund si žmoulal cíp pláště, šoupal nohama a odmítal se zaklínači podívat do očí.

„Mluv!" zavrčel Reese.

„Má...ona má velkou spoustu špatně zahojených zranění. Někdo... dali si práci, aby její regenerační schopnosti jaksi... ustoupily do pozadí. Má zpřelámané... ehm... a mizerně srostlé články prstů. Žebra jsou... zlomená. Několikrát. Pravý kotník...to jsou jenom střípky kostí, které jí musí působit bolest při každém kroku. Několikrát utrpěla... otřes... otřes mozku. Většinu z toho jsem schopný dát dohromady. Co se týče jejích... jejích... reprodukčních orgánů. Došlo..." Zikmund i v okolní temnotě viditelně zbledl a očividně nechtěl pokračovat, když z Reesova hrdla vyšlo hluboké, varovné zavrčení.

„Pokračuj," vyzval ho zaklínač zlověstně.

„Došlo... pane moc mě to mrzí. Ale došlo k opakovanému a brutálnímu znásilnění. Utrpěla těžká vnitřní zranění a já... nedokážu... nevím... zranění jsou příliš vážná. Není jisté, jestli bude moci na svět přivést potomky," vydrmolil ze sebe Zikmund v rychlosti, protože s každým jeho dalším slovem se Reesova tvář stahovala do bestiální grimasy. Prudce odstrčil nervózního Zikmunda a zamířil ke koním, kteří se volně potulovaly ve vyčarované ohradě. Za sebou uslyšel přibližující se dupot nohou, který ho pronásledoval.

„Co chceš dělat?" zazněl do noci Balleasův starostlivý hlas, který si vyslechl každé Zikmundovo slovo, když se schovával za jedním ze stanů. To, co se Meře stalo, bylo příšerné a každý, kdo se na ní těchto zvěrstev dopustil, si zasloužil zpřelámat vaz. Ale ne teď a ne od Reese.

Reese se prudce otočil a Ball tak mohl zjistit, že žádné z jeho slov přítele nepřesvědčí, aby se vrátil do stanu a nechal tuto záležitost minulosti. Reesovy oči téměř splývaly s okolní nocí a stejná temnota se mu šířila i do zbytku obličeje, který díky tomu získával úplně jinou podobu. Jeho prsty se protahovaly do ostrých drápů a od úplně proměny ho dělila už jen léta usilovného tréninku a sebeovládání.

„Zabiju ho," zavrčel Reese a jeho zhrublý hlas otřásl i mrtvou zemí pod jejich nohama.

„Tímhle ale nikomu nepomůžeš," pokoušel se k němu Ball dál promlouvat, byť tušil, že zbytečně.

„Mně to pomůže," přikradla se k nim Mera tiše, schoulená a zabalená do deky, ve které se její vyhublé tělo ztrácelo. Její zelenkavé oči sledovaly Reese bez stopy strachu či zděšení. Balleas málem zapomněl, že tihle dva se vzájemně viděli v těch nejhorších a nejhrůznějších situacích.

Reese si od svého otce, kromě magické moci, převzal i něco mnohem temnějšího, co ho v emočně vypjatých momentech měnilo ve stejné monstrum, v jaké Wlad stvořil své nepovedené pokusy. Léta se s tím potýkal a hledal způsob, jak se svého vnitřního démona zbavit. Žádný lék na jeho trápení ale neexistoval a tak Reesovi nezbylo nic jiného, než bestii přijmout za svou a zdokonalovat své ovládání. Nikdo nepochyboval o jeho dobrotě a obrovském srdci a jeho muži mu bezmezně věřili. A naučili se věřit i tomu, že má jejich generál vše ve svých rukách, ačkoliv měl zrovna podobu monstra.

„Tak si alespoň neber to nebohý zvíře. Ať mu nedopatřením nevyrveš střeva z těla," povzdechl si Balleas rezignovaně, zamířil k Meře a opatrně jí objal kolem ramen, aby jí odvedl k jednomu z ohňů. Dokud se Reese nevrátí, zřejmě neusne ani jeden z nich. 

Na pokraji temnotyKde žijí příběhy. Začni objevovat