Na pokraji temnoty

- 23 -

Když se ten dav přihlížejících trochu rozprostřel, rozehrála se hudba a Meře se dostalo trochu osobního prostoru, začala se cítit maličko uvolněněji. Poctivě si nandala od všeho něco a seznala, že Rusty rozhodně zůstane kuchařem jejího srdce. V tom davu ho nikde neviděla. Nejspíš se rozhodl večer strávit s Brie a ostatními, což měla Mera taky udělat. Proč se k tomuhle vlastně nechala ukecat? Reese se musel věnovat té příšerné ženské, která ho odvedla záhy potom, co vzal Meru ke stolům, a ostatní zaklínači se ocitli v obležení místních studentů. Věděla, že tady pro ni místo není a s hrůzou šířící se jejím tělem si uvědomila, že pro ni místo vlastně neexistuje nikde. Na celém tomto kontinentu nenajde místo, kterému bude moci říkat domov. Nebo místo, kam by zapadla. Najednou jí připadalo, že se jídlo mění v prach a hudba hraje moc nahlas. Rozhodně sem neměla chodit. Otočila se na podpatku, rozhodnutá co nejrychleji odejít, ale do cesty jí vstoupila jakási mladě vyhlížející čarodějka s dvěma sklenkami šumivého vína v rukou a dravým úsměvem ve tváři.

„Ahoj. Ty budeš ta krásná neznámá, co cestuje se zaklínači. Já jsem Eleonora," podala Meře jednu ze sklenek a lehce si s ní přiťukla. Mera se vzmohla jen na nejisté přikývnutí.

„Ani nevíš, jak ti tady všechny závidíme. Bože polovina z místních holek a možná i kluků by za tvoje místo zabíjela," pokračovala Eleonora zaníceně.

„Zabíjela? Proč?" zeptala se Mera nechápavě a obrátila do sebe celý obsah skleničky. S úlevou zjistila, že se jedná o příjemně sladký mok, který za sebou zanechával lehce citrusovou chuť a velice rychle otupuje její rozjitřené smysly. Možná, že se tenhle večer ještě dá zachránit, pokud si z něj nebudu nic pamatovat, pomyslela si a aniž by se zajímala o svojí novou společnici, atakovala první stůl, na kterém našla podobně vyhlížející skleničky a vypila hned dvě najednou.

„Copak jsi slepá, holka? Jsou k sežrání. Prozraď, už to na tebe někdo z nich zkusil? V posteli jsou prý nepřekonatelní," dohonila ji Eleonora a zahrnula Meru další salvou otázek, ze kterých se málem zadusila nápojem.

„Cože? Jistěže ne," podívala se po čarodějce pohoršeně a ke svému překvapení zjistila, že se k ní přidaly další mladince působící dívenky, zjevně dychtící po nějakých pikantnostech.

„Slyšela jsem, že Theo s Milem neodolají žádný sukni. A to, co prý umí jazykem... holky dneska rozhodně zjistím, jestli se tyhle drby zakládají na pravdě," ozvala se jedna z nově příchozích a pohledem zabloudila ke dvěma zmíněným zaklínačům, které obdařila vražedným úsměvem.

„Chceš je oba? Nebuď mrcha a rozděl se," zaúpěla druhá a Mera do sebe kopla další dvě skleničky, protože vůbec netušila, o čem se to tady baví a vlastně to ani vědět nechtěla. Nebylo jí příjemné, jak se o nich baví. Bylo jí jedno, co všechno údajně umí s jazykem (byť si nedovedla představit, co tím ty dívky myslí). Pro ni bylo rozhodující, že Theo s Milem se k ní vždy chovali jako k plnohodnotné živé bytosti. Nezacházeli s ní jako s odpadem, ale ani jako s princeznou a ona si jich vážila nehledě na to, jak vypadali.

„Já nikde nevidím ostříží zrak matky dohlížitelky, takže si klidně nechám Ballease. Jen se na něj podívejte," zavzdychala další, a aniž by čekala na svolení od svých kolegyň, vydala se za Balleasem, který zrovna rozmlouval s jedním z profesorů, jemuž vůbec nevadilo, že je studentka vyrušila. Mera sledovala, jak Ballovi přejíždí přes ruce, dotýká se ho na zádech, uvolněně se směje a umně pohazuje záplavou černých vlasů.

„Přesně. Na co čekat dámy. Nebudou tu s námi věčně," pronesla Eleonora, spiklenecky na Meru mrkla, jako by spolu sdílely nějaké tajemství, a vrhla se do víru bytostí, aby si ulovila svou vlastní kořist. Mera se o tom snažila nepřemýšlet. Ale pohled jí každou chvíli zalétl k jedné z čarodějek, které flirtovaly se zaklínači a očividně toužily s nimi odejít do postele. Mera nikdy nezažila milování, o kterém čítávala. Co se toho týče, znala jenom ukrutnou bolest a především Doregase. Ale očividně to mohlo jít i jinak a veškerý alkohol, který jí proudil tělem, uvolňoval její zábrany a toužil to taky zkusit. Alespoň jednou.