Zachránce

První večer

Harry přemýšlel, jak vyřešit večeři. Draco mu kladl na srdce, že nesmí Scorpiuse spustit z očí, nebylo by tedy moudré vyjít z domu a nechat ho samotného čekat, než něco nakoupí. Vzít ho na nákup s sebou – tak na takové dobrodružství Harry neměl už dost energie. Rozhodl se tedy obětovat pizzu, kterou měl pro sebe k večeři v mrazáku.

„To je super, táta mi pizzu dovolí, jen když je nějaká oslova," radoval se chlapec.

„A co teda vlastně jíte? Kdo vám vaří? Máte domácí skřítky?"

„Vaří táta, hodně zeleninu a maso a tak. Dřív jsme skřítky měli, ale co jsme se přestěhovali, tak už ne."

Harry si nestíhal aktualizovat Dracův obraz ve svých myšlenkách. Nějak si ho neuměl představit, jak sám připravuje zdravá dětská jídla.

Harry byl rád, že měl doma aspoň pizzu. Postavil široký talíř před Scorpiuse.

„Nakrájet," špitlo dítě vyčítavě.

Harry nakrájel pizzu na osm trojúhelníkových dílků.

„Nakrájej to na menší dílky."

Harry už ztrácel trpělivost.

„Tak si to vem do ruky a jez, u Merlina. Kousat snad umíš."

„Já na to šahat nechci." Scorpius se zamračil a začal nabírat. Harry, vědom si jeho zvukových zbraní, poslušně nakrájel pizzu na menší dílky. Kousek si vložil do úst.

„Neujídej mi to!" protestovalo dítě.

„Ty mrňavej rozmazlenej Malfoyi, to tě ten tvůj dokonalej táta nenaučil, že se máš rozdělit?"

„Jo, ale táta mě teď nevidí," řekl Scorpius vítězoslavně.

Harry rezignoval. Nalil si další skleničku. Zdá se, že to bude jeho jediná večeře.

„Tobě je asi fakt hodně smutno," řekl Scorpius soucitně.

„Strašně smutno," zasmál se Harry. „I když to asi není úplně přesný slovo."

Uklidil láhev ze svého dosahu, přece jen si byl vědom své zodpovědnosti za Scorpiuse a chtěl zůstat střízlivý. Místo toho našel krabici čokoládových žabek a pomalu je ujídal. Možná to bylo přesně to, co potřeboval.

Scorpius, které do sebe postupně nasoukal celou pizzu, se jich začal dožadovat.

Harry už nebyl schopen jakýchkoliv konfliktů a dovolil chlapci i čokoládu. Začínalo se mu chtít spát.

V polospánku přemýšlel, jak zorganizovat další den, když ho vyrušilo tiché zakňučení: „Budu blinkat."

Harry zaskučel. „U Merlina, co jsem komu udělal?"

------

Harry zlikvidoval napáchanou škodu a konečně uložil chlapce do postele. Smířil se s tím, že sám bude spát na gauči.

„Táta mi před spaním povídá příběhy."

„Jo, a o čem?"

„O chlapci, který přežil."

Harry vytřeštil oči.

„Znal jsi ho?" zeptal se Scorpius.

„Trochu jsem ho znal," odpověděl Harry.

„Tak mi taky pověz příběh, moc prosím."

Harry šeptem vyprávěl některé ze svých zážitků z prvního ročníku, líčil malá školní dobrodružství, která zažíval se svými přáteli Ronem a Hermionou.

„Táta to umí daleko líp," dostalo se mu kritiky. „Protože Harry Potter byl hrdina a ty to vyprávíš, jako kdyby to byl normální kluk."

Harryho to zaujalo. „A co ti teda táta o Harrym povídá?"

„Pro tátu to byl největší hrdina," řekl Scorpius vážně. „Měl ho moc rád."

Harrymu poskočilo srdce v hrudi. Z náhlého impulsu hocha lehce políbil do vlasů.

Vzápětí se v místnosti objevil velký stříbřitý drak.

„To je tátův patron!" zajásal Scorpius.

Drak se k chlapci sklonil, nechal se od něj pohladit a když zjistil, že je vše v pořádku, odplul pryč. Harrymu se zdálo, že na něj přísně pohlédl. Celý večer měl pocit, že má u sebe Scorpiuse za trest, avšak nyní pociťoval spíš hřejivou vděčnost. 

Připadá vám Scorpius roztomilý, nebo příliš rozmazlený?