Zachránce

Chybějící dílek skládačky

Harryho myšlenky se točily v divokých spirálách. Nepochyboval o tom, že čísla, která mu Draco sdělil, nesou nějaký skrytý význam. Nenapadalo ho ale nic, co by ho přivedlo k jakékoliv interpretaci.

Draco seděl zmateně na posteli. Účinky lektvaru na uklidnění už téměř vyprchaly, takže úzkost znovu udeřila v plné síle. Těžce se mu dýchalo, srdce mu bušilo jako o závod a žaludek měl stažený do uzlu.

„Víš něco novýho?"

Harry zavrtěl hlavou.

„Spojil ses se Scorpiusem?"

Harry se na okamžik zarazil. „No jasně, ty ses s ním spojil! Ty čísla ti poslal Scorpius. Chce nám sdělit něco důležitýho, ale co? Přemejšlej, Draco, co ty čísla můžou znamenat?"

„Já nevím, Harry. Vůbec nevím, jestli je to zpráva od něj. Mně se nikdy nepodařilo se s ním spojit."

Harry si byl ale téměř jistý. Draco v tu chvíli mezi spánkem a bdělostí vůbec ve stresu nebyl. Nechal se od něj líbat, jako by si realitu vůbec nepřipouštěl. Byla to právě taková chvíle, kdy badatelé najdou řešení vědeckých problémů a umělci inspiraci k tvorbě. Byl to aha-moment. Harry tuto indicii nechtěl pustit, tušil, že je to poslední dílek skládačky, který musí odhalit, aby našel Dracova syna. Jejich syna.

„Proč jsem tak hloupej? Proč nevím, co nám chce Scorpius říct? U Merlina, co to číslo znamená? Souřadnice?

Harry si vytáhl plánek, který si zakreslil podle poslední myšlenky, kterou mu chlapec poslal. Zahrada, prolézačky, plot, keře, lampa.

Draco se na plánek pozorně zadíval.

Pak mu to došlo. „Číslo pouliční lampy, Harry. Učil jsem ho to, kdyby se ztratil. U mudlů se tak dá se přesně určit poloha."

Harry se na něj nevěřícně podíval.

„Draco, seš úžasnej! A Scorpius taky. Máme to." Prudce ho objal.

„Jdu hned na ministerstvo, musíme okamžitě zorganizovat akci."

„Půjdu s tebou."

„Je to nebezpečný, v žádným případě."

„Harry, je to moje dítě. Musím jít s tebou."

Harry naznal, že si Draco stejně nic vymluvit nenechá, a nechal se jím následovat. Byl příliš rád, že mu Draco odpustil a že – snad – uvažují správným směrem a podaří se jim zachránit Scorpiuse.

Spustit akci netrvalo ani hodinu, tým bystrozorů byl ihned na nohou a poloha zahrady, kde by se měly děti nacházet, byla přesně zacílena. Areál se nacházel na okraji mudlovského Londýna, byl tedy překvapivě blízko. Organizovaná skupina, která za útoky stála, zřejmě nebyla příliš vynalézavá. Na druhou stranu, kdyby se Harry a Draco nenapojili na Scorpiusovu mysl, bystrozoři by pravděpodobně místo nenašli. Začarovat obyčejný mudlovský objekt proti nalezení prostřednictvím kouzel vlastně nebylo tak nedůvtipné.

Harry nechtěl, aby s ním Draco šel přímo do zásahu. Ve skutečnosti to nebylo ani povolené, neměl bystrozorský výcvik. Harry ho musel nechat stát opodál. Naposledy ho objal.

„Miluju tě, Draco. Dobře to dopadne."

Draco se lehce prsty dotkl jeho rtů. „Věřím ti." Uvědomil si, že má o Harryho strach. Kdyby se mu něco stalo, už by neměl příležitost říct mu, jak moc ho má rád. Na okamžik v něm zápasily dvě emoce – láska, která se odloučením spíše vystupňovala, a zbytky zášti za to, že neuhlídal Scorpiuse. Mohl k němu ale v dané chvíli cítit něco jiného než lásku? Pevně se k Harrymu přimkl a dlouze ho políbil. Nemusel nic říkat, Harry věděl, že mu Draco důvěřuje a je připraven mu odpustit. Něžně ho od sebe oddálil a vydal se do akce spolu s kolegy. Celou akci vedla opět Lenka.

V momentě, kdy areál obklíčily jednotky bystrozorů, byly děti uvnitř budovy školky. Byl to docela podivný zásah. Nikde nebyl nikdo ozbrojený, kdo by zařízení hlídal. Zdálo se, že v celé budově nejsou přítomni vůbec žádní kouzelníci a rovněž veškeré zařízení bylo zcela mudlovské. Vychovatelky byly ze zásahu bystrozorského komanda vylekané k smrti a děti taky, kromě jednoho klučíka.

„Harryyyy!!!"

Scorpius skočil Harrymu do náruče a už se ho nepustil.

„Je v pořádku, můj Scorpík je v pořádku," opakoval si Harry, „dokázali jsme to."

Můžete si oddechnout, Scorpík je naživu. Měli jste o něj strach?