Návrat

442 26 7
                                    


Harry byl neskutečně nervózní ten den, kdy se měl Draco vrátit z nemocnice sv. Munga. Vzkazy, které si celou dobu vyměňovali, mu sice dělaly radost, ale nebyl si úplně jistý, jak je interpretovat. Projevy vděku? Přátelství? Bylo v nich něco víc? Jak se má u Salazara po tom všem k němu chovat? Obstál v roli Scorpiusova ochránce, ale to ho neopravňovalo očekávat nějaké projevy vděčnosti či dokonce závazky. Léta nepřátelství mezi ním a Dracem vytvořila tak hlubokou propast, že v porovnání s ní několik dopisů nic neznamená. Harry dokonce zvažoval, zda by ho nemohl v nemocnici vyzvednout, věděl však, že si to Draco z bezpečnostních důvodů nepřál; nedovolil Scorpiusovi opouštět domov. Harry strávil několik posledních hodin úklidem (!) a docela dost času pobyl také v koupelně (!!!)

Konečně ho měl ve dveřích. Byl trochu pohublý a vypadal unaveně, ale zranění, která mu způsobil pád z koštěte, byla zahojena a on byl opět schopen bezbolestného pohybu.

Jako první mu skočil do náruče Scorpius. Harry byl dojatý z přívalu emocí těch dvou. Draco, který nikdy nedával najevo své city, tedy především ty kladné, se mu teď ukazoval v úplně novém světle. Harry neměl čas tuto myšlenku zpracovat, protože vzápětí Draco pevně objal jeho. Harry opět cítil vůni jeho vlasů a měl pocit, že se v Dracově náruči rozplyne.

„Děkuju ti, Harry."

Harry měl chuť poděkovat jemu za to, že vnesl do jeho života něco, co sice neuměl pojmenovat, ale evidentně mu to dříve chybělo.

Draco se vyptával na provozní záležitosti, a když se jeho ochránce přiznal, že mu se zajištěním stravování pomáhala Hermiona, uznale pokýval hlavou. „Věděl jsem, že je na tebe spoleh, vždycky jsi uměl všechno zařídit. Ale ode dneška budu vařit já."

„I pro mě?"

Blonďák přikývl. „Budeš se muset přizpůsobit tomu, co má rád Scorpius."

„Je děsně rozmazlenej, víš to?"

„Budu tě taky rozmazlovat," zaculil se Draco. Zdá se mu to, nebo s ním nepokrytě flirtuje?

Když mu Draco s okouzlujícím úsměvem vkládal do úst vlastnoručně připravenou palačinku s čokoládou, už si tím byl jistý.

------

Konečně byl večer, Scorpius, přemožený zážitky, usnul překvapivě rychle a oba muži měli čas si promluvit.

„Dáš si skleničku?" nabídl Harry.

Draco přikývl.

„Prý piješ, když je ti smutno."

„Kdybych pil pokaždý, když je mi smutno, tak jsem alkoholik," ušklíbl se Draco.

„Tomu rozumím."

Draco se na něj vážně podíval.

„Nemyslím si, že bys moh rozumět, jaký to je být Malfoy. Bejvalej smrtijed. Sám s dítětem. Bez přátel. Teď, co nás pronásledujou, tak i bez domova."

Harry mu beze slova podal skleničku. Jejich ruce se setkaly a ani jeden z nich ten kontakt nechtěl přerušit.

„Cítíš se osaměle?"

„Jak se to vezme. Mám Scorpiuse, takže nemám moc času nad tím přemýšlet. Na druhou stranu být single rodič je dost osamělá zkušenost."

„Scorpius je hodně chytrej, zná toho víc než ostatní děti v jeho věku, uvědomuješ si to?"

Draco pokrčil rameny, ale bylo vidět, že se dme pýchou.

„On je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Vlastně jediný dobrý, co mě kdy potkalo."

Harry pocítil touhu znovu Draca obejmout, ale nenašel k tomu odvahu.

„Co jsi vlastně myslel tím, když jsi napsal – s láskou Draco? Myslím v tom dopise z nemocnice."

Draco se rozpačitě zasmál.

„Předně jsem asi moc nemyslel. Ty lektvary proti bolesti jsou děsnej oblbovák. Promiň, jestli jsem ti psal hlouposti."

Harrymu na chvilku přišlo líto, že Dracovy projevy přízně byly jen výplodem obluzené mysli. Kdyby byl ovšem víc uvažoval, muselo by mu dojít, že se jen bývalý Zmijozel bojí naživo prozradit, co cítí. Dopisy byly psány pevnou rukou a dokonalým krasopisem. Samozřejmě moc dobře věděl, co píše, zvažoval každé slovíčko a velmi mu záleželo na tom, aby na Harryho udělal příznivý dojem.

„Ber to tak, že jsem schopnej darovat někomu lásku," zašeptal Draco. Díval se Harrymu výmluvně do očí.

Pro Merlina, proč mluví pořád v hádankách a náznacích? Harry už neměl energii na luštění dalších malfoyovských strategií.

„Půjdu si lehnout vedle, ty zůstaň u Scorpiuse," rozhodl se rychle pro útěk ze znepokojující situace.

„Pusu na dobrou noc, Harry," řekl Draco a něžně ho políbil na čelo, jako prve svého syna.

Bylo to... fascinující. Bývalý smrtijed ho políbil na jeho jizvu na čele a Harrymu se rozletěli motýli v břiše.


Moc všem děkuju za hvězdičky, jste zlatí! Nebojte se psát komentáře, na čtenáře jsem hodná, trápím jen své hrdiny :-)

ZachránceKde žijí příběhy. Začni objevovat