Zachránce

Nový domov

Další den nebylo na přemýšlení příliš času, protože bylo třeba vyřešit bydlení, v Harryho bytě nebylo pro tři dost místa a nebyl ani dostatečně chráněný. Harry dostal od ministerstva několik nabídek k přestěhování a bylo nutné urychleně si vybrat.

Scorpius měl evidentně při výběru čehokoliv hlavní slovo, a tak Harry nepředpokládal, že by výběr domu byl příčinou jejich prvního konfliktu. Nicméně stalo se.

Chlapec si vybral dům s největší zahradou, což Harrymu rovněž připadalo jako ideální volba. Draco to ale takto neviděl.

„Ale proč, co se ti na tom domě nelíbí?" chtěl vědět Harry.

„Není to bezpečný. Do zahrady se může někdo dostat, není dost chráněná."

„U Merlina, Draco, to chceš Scorpiuse držet pod zámkem jak ve vězeňský cele? Vždyť tam nikdy nebude sám, vždycky s ním bude jeden z nás. Nemůžeš ho navěky zavírat v pokoji. Už teď je bleďoučkej."

„Světlou kůži má po mně," odsekl Draco bojovně. Byl citlivý na všechno, co se týkalo Scorpiuse. Představa, že by mu nevědomky způsoboval jakoukoliv újmu, pro něj byla nesnesitelná.

„Máš pravdu, nemůžu ho hlídat do konce života, ale dokud se nevyřeší ten případ a nepřestanou útoky na bejvalý smrtijedy, musíme ho chránit." Dracovi se třásl hlas, jen když o tom mluvil.

„Já vás ochráním, nemusíš mít strach," řekl Harry pevně. Položil ruce Dracovi kolem ramen.

Draco se k němu přivinul. Zůstali v pevném objetí déle, než bylo potřeba pro dodání přátelské podpory.

„Budu ti věřit," řekl Draco, ale neznělo to moc přesvědčivě. Spíš to vypadalo, že chce vyhovět Scorpiusovi, na němž, jak si Harry stihl všimnout, byl až moc závislý.

------

Dům, který si vybrali, byl nádherný, obklopený velkou zahradou se spoustou květin. Harry měl pocit, jako kdyby se do něj stěhoval se svou novou rodinou. Napadlo ho, že by tu s nimi chtěl bydlet navždy. Té myšlenky se zalekl. Vůbec je nezná. Možná Scorpiuse trochu, ale Draca – toho nového Draca, který se směje, až se mu dělají vějířky vrásek kolem očí, skvěle vaří a porazí ho v bradavickém pexesu i řachavém Petru... Tenhle Draco byl úplně jiný než jeho rival ze studií, a přece to byl on, inteligentní, distingovaný Zmijozel, kterého i přes vzájemné šikanování ve skrytu duše obdivoval od jejich prvního setkání v prvním ročníku. Harry si s hrůzou uvědomoval, že Draco zaměstnává jeho mysl čím dál tím víc. Celé dny se těšil na pár hodin společného večerního rozhovoru, až Scorpius usne. Sdíleli společné vzpomínky a s odstupem času se dívali na své dřívější nepřátelství jako na hloupé dětské soupeření. Oba si uvědomovali nepřiměřenost emocí, které k sobě navzájem tehdy pociťovali. Draco si byl navíc vědom toho, že u něj veškerá agrese, kterou kdy vůči Potterovi projevoval, byla jen zastíracím manévrem zoufalého kluka, kterému jeho hrdina svým odmítnutím přátelství zlomil srdce. Harry se v sobě naopak vůbec nevyznal, žil jen současným okamžikem a právě nyní toužil po Dracově přítomnosti ve svém životě.

Večer za večerem k sobě měli blíž. Nejdřív si jen povídali, později se jeden druhého letmo dotýkali. Další den už Draco opřel svou krásnou plavou hlavu o Harryho rameno. Následujícího večera si Harry položil svou hlavu do Dracova klína a nechal si vískat černé střapaté vlasy.

Harry si uvědomil, že tempo přibližování nechal Draco na něm. On tedy musí rozhodnout, jestli se mezi nimi vyvine něco víc. A Harry si během několika týdnů nečekaně musel přiznat, že se do Draca zamiloval a ani se tomu nijak moc nebránil. Prostě to tak vyplynulo. Oba Malfoyové na něj spoléhali a on se stal závislým na pocitu, že ho někdo potřebuje.

Teď seděl s rukama ovinutýma kolem blonďákových ramen a zbývalo udělat poslední krok. Tušil, že Draco se bránit nebude, byl naprosto uvolněný v jeho objetí, klidný a vláčný. Harry si přitáhl Dracův obličej k svému a něžně ho políbil. Draco se k němu ještě pevněji přimkl a za chvíli vsunul svůj jazyk do Harryho úst. Harry byl jako zelektrizovaný, nemohl se ani nadechnout, musel prozkoumávat Dracova ústa hloub a hloub. Bylo mu jasné, že jestli včas nepřestane, u polibků to nezůstane. Draco mu však nedával šanci přestat. Za chvíli byli oba tak přemožení vzájemnou fascinací a vzrušením, že nebylo cesty zpět.

„Tady nemůžeme, Draco, vzbudíme Scorpiuse," vydechl Harry.

„Tak použij tišící kouzlo," zasténal Draco.

„To nejde, nemůžu ti to udělat pár metrů od postýlky tvýho syna," řekl Harry.

„Nesmíme ho nechat samotnýho v pokoji," protestoval Draco.

„Draco, já tě tak strašně chci, vymysli něco," zakňučel Harry.

„Víš co, nechám mu tu patrona," navrhl jeho přítel. „Asi to není úplně tradiční využití patrona, ale..." Trochu provinile se na Harryho usmál, jako by čekal na svolení. Harry se uchechtl. Za chvíli byl malý Scorpius bezpečně střežen stříbřitým drakem, a mladý bystrozor tak měl čas cele se věnovat svému chráněnci. Líbilo se mu, jak byl Draco vděčný za každý dotek, jak si to užíval. Je ten muž, který pod ním slastně vzdychá a křičí: „Harry, nepřestávej, áááh," opravdu jeho dávný školní rival? Dracova neočekávaná spontaneita a hravost byla nakažlivá. Harry měl pocit, že Draco musí mít kouzelné ruce, pokaždé, když se ho dotkl, projela jím taková vlna rozkoše, že se mu zatmělo před očima. A nejspíš měl kouzelné i zuby a jazyk... Harry se snažil mu všechny smyslné dary, kterých se mu dostávalo, oplácet a Draco teď ležel vyčerpaně vedle něj, oči zastřené, rty zčervenalé, celý zadýchaný.

„Děkuju, byl to nejlepší sex v mým životě," řekl Draco úplně bez zábran.

Harry cítil, jak mu do tváří stoupá červeň.

„Pro mě to byl sex s nejlepším člověkem v mým životě," zašeptal.

Dnes jsem chtěla udělat klukům radost. A sobě taky.  Snad i vám, milí čtenáři :-)