Zachránce

Indicie

Harry se snažil znovu napojit na Scorpiuse a neochvějný pocit, že je chlapec v pořádku, ho neopouštěl. Na druhou stranu – Draco má pravdu, že je to trochu málo a vyšetřování to nikam neposune. Děsily ho krvavé nálezy v jejich domě. Nechtěl si raději představovat, jakým způsobem je krev klučíkovi odebírána. Výčitky svědomí, že na něj nedal dostatečný pozor, ho mučily k nevydržení. Zkoušel také nově nabytou dovednost telepatie aplikovat na Draca, ale naprosto bez úspěchu. Dracova mysl mu byla nepřístupná a Harry se na sebe zlobil za to, že takhle plýtvá mentálními silami. Potřeboval Dracovi říct, jak moc ho má rád. Povzbudit ho. Znovu se k němu přiblížit. Ta odražená myšlenka ho dusila a Harry se rozhodl Dracovi aspoň napsat. Nebyl přítelem dlouhých dopisů, tudíž napsal opravdu jen to, co tak bolestně cítil.

Draco, prosím odpusť mi. Scorpiuse najdu, slibuju. Miluju tě. Harry.

Nepřekvapilo ho, že ani tentokrát nedostal odpověď. Přesto doufal, že jeho pozdrav Draca potěší. Nenáviděl se za to, že muži, kterého z celého srdce miloval, způsobil tolik bolesti. Byl rozhodnutý se nevzdat a bojovat o svou rodinu všemi prostředky, které měl.

------

Poté, co dopis odeslal, se mu díky uvolnění mysli lépe dařilo napojit na Scorpiuse. Konečně od něj dostal další zprávu, tentokrát mnohem konkrétnější. Úplně jasně před sebou viděl malého blonďáčka na zahradě s dalšími dětmi a se štěňátkem. Výjev byl jasný, jako kdyby se na něj díval ze vzdálenosti několika metrů. Děti na sobě měly mudlovské oblečení a nezdálo se, že by byly vystaveny nějakému týrání; normálně si hrály. Scorpius celé skupině evidentně velel, ostatní děti k němu vzhlížely, přestože některé byly starší než on. Harry se přistihl, že je na něj hrdý, jako by to byl jeho vlastní syn. Vlastně ho takto bral. Na rtech mu hrál blažený úsměv, dokud mu nedošlo, že se jedná jen o myšlenku. Může vůbec důvěřovat vlastní mysli? Snažil se rychle shromáždit informace, které právě obdržel. Scorpius je v pořádku. Jsou s ním další děti – mohou to být ztracené děti ostatních smrtijedů? Celé místo bylo vybaveno dětskými prolézačkami, vypadalo jako zahrada školky. Merlinžel Harry neměl ponětí, kde se ono místo nachází. Zrekapituloval si všechno, co se v jeho mentálním obrázku nacházelo. Dřevěné prolézačky. Zeleně natřený plot. Keře pámelníku. Pouliční osvětlení. Takhle vypadá každá druhá školní zahrada nebo hřiště u mudlů. Hluboce si povzdechl. Zaznamenal si obrázek zahrady ze své mysli na pergamen a nově získanou informaci předal ostatním vyšetřovatelům. Byla to první konkrétnější indicie, ale zatím stále velice mlhavá.

Harry potřeboval nutně další vodítka. Vyslal Scorpiusovi myšlenku, tentokrát naléhavou prosbu.

„Scorpiusi, víme o tobě. Kde přesně jsi? Mám tě moc rád." Scorpius se s ním však znovu nespojil. Harryho to znepokojilo, bylo to poprvé, kdy na jeho zprávu neodpověděl.

------

Večer toho dne dostali další zprávu od Draca. Harrymu zatrnulo. Děsil se dalšího nálezu. Je možné, že by jeho komunikace se Scorpiusem byla jen jeho představa, výmysl, blud? Co když je Scorpius mrtvý a on si jen přehrává ve své mysli to, co by chtěl, aby bylo skutečností? Na poslední zprávu mu neodpověděl, co když to opravdu znamená konec všech nadějí?

A v jakém stavu bude Draco? Osamělý, zničený, odmítající pomoc. Harry si dával za vinu, do jaké situace své nejdražší dostal. Možná už Draca navždycky ztratil. Snad by byl schopný přežít Dracovo odmítnutí, kdyby mu mohl vrátit Scorpiuse a věděl by, že jsou oba v pořádku a daří se jim dobře. Ale kdyby se něco stalo Scorpiusovi – to by si neodpustil do konce života. Draco by už nikdy nemohl být šťastný. A Harry taky ne. V hlavě se mu objevil obrázek Scorpiusova tělíčka v tratolišti krve. Vyděsilo ho to k smrti. Je to reálná představa? Jeho vlastní myšlenka? Obraz skutečnosti? Výplod vystrašené mysli?

Harry se roztřásl, rozklepala se mu kolena a po tvářích mu stékaly horké slzy. U Salazara, je v práci, ve své kanceláři a nedokáže zachovat chladnou hlavu? Bylo mu jedno, že ho někdo takto uvidí, už se nedokázal dále ovládat. Klečel na zemi s hlavou zabořenou do křesla a všechny emoce, které v posledních dnech držel na uzdě, odtékaly z jeho smaragdových očí. Takto ho našla Lenka.

„Harry, je mi to moc líto." Objala ho a políbila ho do vlasů. „Jsi moc statečný. Všichni na tebe spoléháme. Zvládáš to neuvěřitelně."

Harry se na ni nevěřícně podíval.

„Prosím tě, co jsem až doteď dokázal? Všechno jsem zkazil. Draco mě nenávidí a Scorpius-"

„Jsi jediný, s kým komunikuje."

„Už mi neodpovídá. Mám o něj strašnej strach, Lenko." Harry tolik potřeboval ujištění, že všechno bude v pořádku, ale Lenka mu ho nemohla s čistým svědomím dát.

„Půjdu za Dracem," řekla. Harry opět nerespektoval přání svého přítele a vydal se domů společně s Lenkou.

Přátelé, velmi vám děkuju za podporu. Co myslíte, je Scorpius v pořádku?