Zachránce

Dopis

Harry dlouho nemohl usnout, protože se mu hlavou honily myšlenky na všechno, co ten večer prožil. Setkání s Dracem za podivných okolností. Malfoyové jsou v nebezpečí a on jako bystrozor by je měl chránit. Zodpovědnost za dítě. Nejvíc ze všeho však jeho mysl zaměstnávalo to, co mu Scorpius řekl o vztahu Draca k chlapci, který přežil. Harry si musí dát pozor, aby si malý nevšiml jeho jizvy. Nesmí se dozvědět, že Harry je ten Harry Potter, z něhož Draco dělá merlinvíproč hrdinu.

Ráno byl ze spaní na gauči celý rozlámaný. Přemýšlel, jak zorganizovat den. Potřeboval by se zeptat Draca na spoustu věcí. Nevěděl, jak Scorpiuse zabavit, neměl pro něj náhradní oblečení, doma nebylo nic k jídlu. I když předpokládal, že by se to Dracovi nelíbilo, byl nucen požádat o pomoc svou nejlepší kamarádku Hermionu.

Ta byla opravdu překvapená, když obdržela sovu se vzkazem, že se u něj má stavit a přinést dětské jídlo a oblečení. Připadalo jí to jako vtip. Pro jistotu poslala zpět sovu s dalšími dotazy. Oblečení pro jak staré dítě? Harry to přesně nedovedl odhadnout – měl sice zkušenost s dětmi Rona a Hermiony, ale Scorpius byl trochu jiný, v mnoha ohledech vyspělejší. Na druhou stranu jeho nesamostatnost a rozmazlenost (jo Draco, ta tvoje výchova!) dávala Harrymu pěkně zabrat.

Za chvíli u něj kamarádka rozbalovala spoustu užitečných věcí včetně pexesa s motivy čtyř bradavických kolejí. S láskou v očích se dívala na spící dítě.

„Ten je sladkej! Čí to je?"

„Malej Malfoy," odpověděl Harry s mírným despektem.

„Syn Draca Malfoye? Jak se dostal k tobě?"

Harry se potřeboval vypovídat a svěřil přítelkyni vše, co se událo. Byl jí vděčný za skvělou snídani, k níž si vybral horkou čokoládu a croissanty.

„Měl bys mu poslat zprávu," napadlo Hermionu.

„Proč bych mu měl posílat zprávu? Nejsme žádný kamarádi."

„Harry, jak se můžeš takhle ptát zrovna ty?" zamračila se na něj Hermiona. „Nikoho nemá, leží v nemocnici, je strachy bez sebe o syna. Nemyslíš, že by mu to třeba udělalo radost?"

Harry přikývl, ale bylo vidět, že se mu do toho nechce.

„Udělej to. Víš, jak mu musí být?"

Slíbil to s tím nejlepším úmyslem, ale vždy, když si vytáhl psací náčiní, odložil psaní dopisu na pozdější dobu.

Prokrastinaci mohl snadno omluvit tím, že se musel věnovat chlapci. Scorpius byl velice náročné dítě. Nejen že byl ve věku nekonečných dětských otázek, ale zároveň si vůbec nechtěl hrát sám. Neustále Harryho zapojoval do různých her, které Harry navíc vždycky prohrál. Hraní vystřídalo čtení dětských knížek od Hermiony. Scorpius byl kritický posluchač, pokaždé Harryho nachytal, když něco přečetl nepřesně.

„Ty umíš číst?" divil se Harry.

„Líp než ty, táta mě to naučil."

„Tak si čti chvilku sám."

„Nebudu si číst sám. Chci, abys mi čet ty, ale pořádně, nic nevynechávej."

Harry se zatvářil zoufale. „Jak to může Draco s tebou vydržet?"

Zmínka o Dracovi způsobila Scorpiusovi menší hysterický záchvat.

„Já chci k tá-to-vi," prudce se rozvzlykal.

„Víš co, napíšeme mu dopis," odhodlal se Harry. Už oslovit Malfoye křestním jménem pro něj bylo vyčerpávající. Celý dopis připomínal zprávu napsanou šestiletým dítětem rodičům z tábora. Scorpius se dokázal podepsat sám hůlkovým písmem a ještě nakreslil docela zdařilý obrázek draka.

Ahoj Draco!

Jak se máš? U nás je všechno v pořádku.

Harry a SCORPIUS

Za chvíli už literární dílo putovalo ke svatému Mungovi. Ještě toho dne dostal zprávu i Harry.

Milý Harry!

Tvůj dopis mě velmi překvapil a potěšil. Vážím si tvé pomoci a vím, že u Tebe je Scorpius v těch nejlepších rukou. Ani na chvíli nepochybuju, že všechno zvládneš. Bohužel musím v nemocnici ještě několik dní zůstat, moje zranění jsou příliš vážná, ale nemusíš se bát, uzdravím se. Budu rád, když mi zase napíšeš. Děkuju za obrázek, kdo z vás ho kreslil? Posílám pusu vám oběma.

Draco

Harry nemohl věřit svým očím. Poslední větu přečetl snad desetkrát. Co mu to tam dávaj za lektvary, že píše takový nesmysly?

Jak se asi Harry cítí doopravdy?