Zachránce

Epilog

Nástupiště devět a tři čtvrtě. Manželé Potter Malfoyovi vyprovázejí svého jedenáctiletého syna na jeho první cestu do Bradavic. Scorpius je celý rozechvělý a natěšený. Do poslední chvíle se bál, že mu přijímací dopis nepřijde. Dracovi to bylo líto, věděl, odkud tyto obavy pramení – byla to jeho vina, jeho minulost, která stále ještě občas vrhla stín i na jeho syna. Naštěstí Scorpius byl nyní nejen synem bývalého smrtijeda, ale také chlapce, který přežil, a tak nepřicházelo v úvahu, že by na něj v Bradavicích s přijímacím dopisem zapomněli. Teď tady stojí vybavený úplně novými pomůckami a oblečený tak luxusně, že vedle ostatních dětí už zase trochu vyčnívá. Vypadá úplně jako jeho táta před lety, když nastupoval do vlaku, ale místo arogantního a povýšeného vzezření, typického pro malého Draca, má Scorpius spíše milý a trochu plachý pohled.

„Do který koleje mě asi klobouk zařadí?"

„Osobně bych si tipoval Havraspár, protože jsi naše chytrá hlavička, ale Scorpe, ať se dostaneš kamkoliv, bude se ti tam líbit," usmál se Harry.

„V životě jsi prokázal tolik statečnosti, že by to klidně mohl být Nebelvír. Já osobně na Nebelvír nedám dopustit, jak víš. Zažil jsem tam spoustu super dobrodružství. A kdyby to byl Zmijozel, zvládl bys to jako tvůj táta se ctí. I když ten se teď chová spíš jako Mrzimor," pošeptal klučíkovi do ucha se smíchem.

„Tak Mrzimor, jo?" ušklíbl se Draco. „Jak si to mám vykládat?"

„Třeba tak, že jsem s tebou neskutečně šťastnej?" řekl Harry a vlepil mu pusu. A byla to pravda. Draco celou svou existenci napnul na to, udělat Harryho a Scorpiuse šťastnými. Harry si nepamatoval, že by se za celou dobu nějak vážněji pohádali. Draco mu každým dnem dokazoval svou vděčnost a lásku. V současnosti pracoval jako lektvarista na ministerstvu, a pokud měl Harry čas, vždycky za ním zašel a Draco ho pokaždé přijal s otevřenou náručí, zastavil na chvíli všechny kotlíky a věnoval mu žhavé polibky a někdy i něco víc.

Jediná věc Dracovi dělala starosti, a to byla nedílná součást Harryho práce, ostré zásahy. Neuměl si představit, že by měl o Harryho přijít. Bál se o něj tak moc, že když měl Harry nějakou akci s bystrozory, nebyl schopný spát ani jíst. Dokonce párkrát uvažoval, zda nepožádat Scorpiuse, aby se telepaticky spojil s Harrym, jestli je v pořádku. Nakonec to nikdy neudělal. Harry dobře věděl o této Dracově obavě, ale práci kvůli tomu měnit nehodlal. Tvrdohlavý Nebelvír! Nositel Merlinova řádu za statečnost. Draco už nedoufal, že by někdy mohl změnit názor. Děsil se toho, že bude v domě úplně sám, když bude Harry na akci. Přece jen mu Scorpiusova přítomnost dodávala odvahu, přinejmenším se musel chovat aspoň navenek klidně.

„Mám pro tebe ještě jedno překvapení," řekl Harry, když vlak do Bradavic zmizel z jejich dohledu.

„Víš, že Herminona nastupuje na místo ministryně kouzel."

„To pochopitelně vím."

„No a vybrala si mě jako svýho poradce."

Draco se na něj tázavě podíval.

„Tak to moc gratuluju, a co to vlastně bude obnášet?"

„No víceméně už nebudu chodit do těch akcí, který tě tak děsí."

Draco na chvíli oněměl. Pak Harryho pevně objal a dojetím a vděčností se rozplakal.

Ano, Hermiona věděla, jaký má Draco o Harryho strach, ale opravdu nečekal, že by pro něj mohla udělat tolik. Jak se jí, u Merlina, podařilo Harryho přemluvit? Dvě ženy, Lenka a Hermiona, nikdy neváhaly jemu a Harrymu pomoci. Velmi si těchto přátelství vážil. Díky nim měl on, který si to vlastně vůbec nezasloužil, po svém boku nejlepšího kouzelníka na světě.

„Tak moc tě miluju, Harry," zašeptal a jemně ho políbil.

„A já tebe, Draco."

Hermiona ho vlastně nemusela dlouze přemlouvat. Už se nemohl dívat na Dracovo utrpení. Co by si počali, Draco a Scorpius, kdyby se mu opravdu něco stalo? Je přece jejich zachránce a už nikdy tomu nebude jinak.

Tak už je opravdu konec. Snad to dopadlo tak, jak jsme si všichni přáli. Do které koleje byste zařadili Scorpiuse?

Moc děkuju za přízeň a doufám, že se sejdeme u dalšího příběhu.